Radujme se vždy společně - tak zní motto programu oslav 100. výročí založení Českobratrské církve evangelické (ČCE). Na pěti místech se uskuteční přes pět desítek akcí včetně koncertů, přednášek, diskusí, divadelních a filmových představení, výstav i bohoslužeb.
Oslavy jsou také spojeny s každoročním evangelickým sjezdem mládeže. Jejich účastníci si mohou vybrat z řady akcí v Ideonu, evangelickém kostele, na faře, v Bubeníkových sadech i na Pernštýnském náměstí. (Program oslav viz také zde.)
„Motto, kterým je název nejstarší bratrské písně z 15. století, chce vyjádřit radost z toho, že tady církev je a prošla těžkými dobami, ale také se zaměřuje na to, kam se ubírat dál. Program pracuje s dnešními palčivými tématy, což jsou uprchlíci, Romové, sexuální menšiny, pěstouni i další. K aktuálním tématům se v panelových diskusích vyjádří různé osobnosti,“ řekla pardubická evangelická farářka Hana Ducho.
Z programu oslav 100 let Českobratrské církve evangelické v PardubicíchIDEON Pátek Sobota PERNŠTÝNSKÉ NÁMĚSTÍ Sobota EVANGELICKÝ KOSTEL Pátek Sobota Neděle KRAJSKÁ KNIHOVNA Sobota BUBENÍKOVY SADY Sobota |
Jak zvládáte spojení povinností matky, farářky a teď i hostitelky velkých oslav?
Je to fičák. Mám dvě malé děti, od září jsem začala po skoro pětileté pauze pracovat na půl úvazku. Ale práce tady mě těší a mám ráda i velké oslavy.
Čím především budou pro vás nastávající dny?
Osobně jsou to pro mě narozeniny církve, do které jsem se narodila, přestože maminka je katolička a tatínek evangelík. Já jsem v této církvi pokřtěná a také pro ni pracuji. Beru to jako radostnou oslavu toho, že je tady tato církev sto let. Samozřejmě to pro mě znamená spoustu úkolů, ale zároveň se těším na program a setkávání s lidmi.
V jaké kondici je ČCE po sto letech?
Dalo by se říci, že ve špatné, protože počet jejích členů ubývá, ale to ubývá v každé církvi. Je to největší protestantská církev v zemi, má kolem 50 tisíc členů, zmenšuje se, ale neberu to nějak tragicky. Zároveň se na sebe musíme dívat i kriticky a ptát se, proč nás ubývá a co s tím můžeme dělat my sami, faráři, farářky. Kde máme rezervy.
Co drží u církve ty, kteří zůstali?
Je to místo, kde se dozvídají radostnou zprávu, že jsou Bohem milovaní a přijatí, že mohou žít život, jaký je, mohou ho milovat, nebát se, jít dál a nacházet nové cesty. Takových míst v životě moc není. Zároveň je to místo, kde se setkávají s druhými lidmi. Pokud je společenství zdravé, tak v něm přes všechny rozdíly každý může najít útočiště a to také není samozřejmé.
Ke kterým směrům a osobnostem se evangelíci hlásí?
Církev vznikla hned po skončení první světové války v roce 1918 spojením dvou hlavních evropských protestantských proudů - jednoho helvetského neboli reformovaného vycházejícího z učení Jana Kalvína a druhého augsburského navazujícího na Martina Luthera. Navazujeme ovšem i na českou reformaci, Husa i Komenského.
Vraťme se ještě k pardubickým oslavám. Co například nabídnou?
Budou to třeba literární historik Martin C. Putna, řeholní sestra Angelika Pintířová, která ošetřovala Václava Havla, přední český odborník na religionistiku Tomáš Vojtíšek, spousta evangelických farářů a farářek počínaje synodním seniorem Danielem Ženatým, který povede slavnostní bohoslužby v sobotu v 10 hodin na Pernštýnském náměstí. Zúčastní se jich představitelé dalších církví a zahraniční hosté, v přímém přenosu je bude vysílat Česká televize. Poté nabídne program na náměstí průřez toho, co děláme. Půlhodinové bloky budou zaměřené třeba na práci farářů v armádě, v nemocnicích, ve školách, ve věznicích, nebudou chybět ani témata oprav kostelů, budoucnosti církve nebo vztahu k hudbě. I prakticky. V Ideonu v pátek večer účinkuje kapela Tygroo, v kostele zazní v sobotu odpoledne oratorium Kázaní na hoře, večer vystoupí na náměstí skupina Svatopluk s písněmi Sváti Karáska. Několik koncertů nabídne v sobotu odpoledne pódium v Bubeníkových sadech, v Ideonu bude kino.
Hana DuchoFarářka Českobratrské církve evangelické. Je jí 37 let, je vdaná a má dva malé syny. Dětství prožila v Jimramovských Pavlovicích nedaleko Nového Města na Moravě. Je absolventkou Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Absolvovala studijní pobyty v Paříži a ve Frankfurtu. Farářkou byla nejprve v Šumperku v letech 2008 – 2015, potom byla na mateřské dovolené, od 1. září je farářkou v Pardubicích. Má ráda tanec, francouzskou kulturu a kopce na Vysočině. |
Přijdou si na své i děti?
Počítáme s tím, že dorazí spousta rodin s dětmi, což je i můj případ. V Ideonu pro ně chystáme klubovnu, v Bubeníkových sadech bude otevřena sanitka, pro děti připravujeme divadla i hudební představení, na faře si budou moci posedět a odfrknout. Starší děti mohou absolvovat bojovku, poznávací hru, která je provede po zajímavých místech v Pardubicích.
Mluvila jste o významu společenství. Jaké jste v dětství poznala vy?
Vyrůstala jsem v živém ekumenickém společenství, mamka je katolička, taťka evangelík, každý si zachoval aktivnost ve své církvi, což nebývá úplně zvykem, většinou se jeden partner přizpůsobí druhému. Do kostela jsem chodila v Jimramově, kde jsou kostely vedle sebe a bohoslužby začínaly ve stejnou dobu, tak jsme zaparkovali a každý šel do svého. Hodně jsem vyrůstala u katolických prarodičů. Fascinovalo mě prostředí barokního Santiniho kostela v Bobrové. U evangelíků mě zase bavila nedělní škola i to, že to v kostele není zase tak „posvátné“. Obě prostředí mě formovala úplně stejně. Ale postupně mě víc zajímala teologie, chtěla jsem vědět, jak je to všechno doopravdy. Štvala mě některá místa v Bibli, když jsem jim nerozuměla, chtěla jsem pochopit, jak to vlastně je. Proto jsem se vydala cestou studia teologie.
