Například Janáčka umělec na přání investora – Moravské Ostravy a Přívozu – posadil na lavičku s liškou Bystrouškou v náručí.
„Osobně jsem preferoval jiné pojetí sochy, bez lavičky a lišky. Navrhoval jsem udělat skladatele v nadživotní velikosti s určitým prvkem symbolické stylizace, tedy užít nahotu těla,“ vysvětluje Moješčík. Když si začal s Janáčkem hrát a zadání znělo sedící poloha s liškou, napadlo ho, že šelma bude mrtvá a skladatel se jí bude téměř dotýkat prstem.
„V překladu – dává život a na konci umírá. Ocas je do písmene J a ruka spolu s ramenem do písmene L záměrně. Pak to chtělo něco do kapsy. Třeba zmačkaný papír a tužku, jelikož Janáček si stále zaznamenával noty,“ líčí vznik skulptury sochař.
U sochy Karla Kryla může být vícero výkladů jednotlivých znaků díla. „Písničkář rád a často používal symboly. Scházející hodinky, na které se dívá, neznačí, že mu je někdo ukradl. Lidé si to vysvětlují různými způsoby, a to je dobře. Vlastně jsem to vymyslel na poslední chvíli jako symbol pomíjivosti, tedy, že už není mezi živými, že je mimo čas. Někoho zase může napadnout, že mu komunisté ukradli čas,“ uvádí Moješčík.
Kouzlení s krabicí
Do krabice, kterou drží Kryl v pravé ruce, chtěl sochař původně umístit anděla s kusem mýdla, případně světlonoše, protože se jednalo o posla dobrého slova, myšlenky a pravdy. Někteří vtipálci krabici komentují slovy, že nese počítač do servisu.
„Správně by v té krabici měl být on. Chystal jsem tři návrhy sochy a také její proporce musel přizpůsobit velikosti sloupu a místu. Zjistil jsem, že do nitra krabice by nebylo pořádně vidět, protože sloup měří 2,5 metru,‘ popisuje umělec.
Na prázdné krabici je při správném světle viditelná rozříznutá státní vlajka. Kryla v závěru života hodně trápilo rozdělení Československa. Takže drží v ruce vlastně prázdnotu světa. Symbolický je i Krylův sloup, který je historicky brán jako pilíř víry, pravdy, spravedlnosti a podobně.
„Ten písničkářův, z leštěné nerez oceli, odráží okolí. On na něm stojí jako nepokřivený posel mimo čas, nad tou pokřivenou realitou přesahující do dnešní doby, protože zrcadlo ve tvaru válce deformuje odraz. Kryl sám se bránil pomníkům, proto jsem s citem a opatrně tvořil ten jeho. Na zádech má dvojitý kříž, jako rytíři hledající svatý grál. Byl přece rytířem slova a pera,“ komentuje Moješčík dílo, které vznikalo čtyři měsíce.
Dokonce ho musel celé předělávat, protože mu v zimě zamrzlo v dílně topení a s ním i socha. Začala se celá rozpadat. „Sochařil jsem ji skoro celou znova,“ zmiňuje.
Když se podle něj budou lidé o sochy a obrazy více zajímat, naučí se v nich číst. Většina z nich totiž něco vyjadřuje, vysílá nějaký vzkaz.
Jak zpěvačku znali fanoušci
U Věry Špinarové, jejíž socha v životní velikosti by měla být hotová na podzim, budou symboly utajenější. Atributem bude gramodeska, na níž ji umístí v postoji, jak ji znali fanoušci, a s gestem ruky rockera – jako by čarovala.
„Ona navíc chvíli neposeděla. Vím, že byla hrdá na svůj poslední krátký sestřih s vyholenou částí na boku hlavy, tak jí zůstane i na skulptuře. Všechno ale prozrazovat nechci, ať si to lidé najdou, ať přemýšlejí. Dnes jsou dost líní. Všechno dostávají, jak se říká, na talíři přes internet. Málokdo se vypraví do knihovny a půjčí si knížku o umění, aby pátral po souvislostech,“ říká Moješčík.
Ten posledních dvacet let často pracuje na sochách v jógových pozicích. Jako by levitovaly. Třeba kobra na břichu. Pozici zastupuje hadí král – pozice King Cobra. „To, jak se daná pozice nazývá, někdy i zvýrazním,“ prozradí umělec.
Také tvrdí, že skryté symboly jsou v umění od nepaměti. „Stačí si přečíst, co všechno v sobě ukrývá egyptské sochařství nebo socha Svobody. Já mám rád přirozenou a nahodilou symboliku, jakou je spirála a zlatý řez. Naše DNA tvoří spirálu, galaxie jsou ve spirálách. Zlatý řez je uplatněný v umění, v architektuře, v konstrukcích, rostou podle něj listy a najdete ho i na lidském těle,“ dodává Moješčík.
