O tom, stát se pilotem, v dětství sní nejeden chlapec. Patřil jste taky mezi takové?
Spíše ne. Měl jsem jiné ambice. Jako dítě jsem byl velmi zvídavý a jako student zaměřen spíše technicky než humanitně. Letadla jako taková se mi líbila a nejednou jsem přemýšlel, proč vlastně létají. K rozhodnutí stát se pilotem jsem dospěl až v pozdějším věku.
Kdy jste začal vážněji uvažovat o tom, že byste se chtěl živit právě jako pilot?
Někdy v šestnácti nebo sedmnácti jsem poprvé popřemýšlel, jakou vysokou školu studovat a ve které profesi bych se chtěl v dospělosti pohybovat. Faktorů, které jsem tehdy zvažoval, byla spousta.
Vzpomenete si ještě, které to byly?
Nechtěl jsem dělat nic, co by bylo spjato s neustálým sezením v kanceláři a vyplňováním papírů. Na druhou stranu to mělo být něco aspoň trochu akčního, nestereotypního a perspektivního. Mělo to být něco smysluplného a účelného. Nakonec vlastně pomáhám lidem dostávat se z jednoho místa do druhého a pomáhám jim tak plnit si alespoň částečně jejich sny. Zároveň se neustále vzdělávám, protože věřím, že cestování a poznávání nových míst, kultur a lidí je součást vzdělání.
Co všechno člověk musí udělat, aby se stal pilotem? Jaké musí mít schopnosti a dovednosti?
Obecně je to výborný psychický a fyzický zdravotní stav, pak také bezúhonnost. Cest, jak se stát pilotem, je několik. Já zvolil cestu vojenského pilota, což obnáší mimo jiné náročný vojenský výcvik a povinnosti vojáka z povolání. Zvláštní schopnosti a dovednosti mít nemusím, ale jako vojenský pilot musím absolvovat například kurz S. E. R. E (Survival, Evasion, Resistence a Extraction). Jde o několikastupňový výcvik v přežití, vyhnutí se případnému zajetí, odolávání nátlaku a vyproštění. Pro vojenské piloty je povinná nejvyšší úroveň a rozhodně to není nic pro slabší povahy. Dalším povinným kurzem je padáková příprava jako součást výcviku pro případné nouzové opuštění letounu.
Říkal jste, že v dětství jste netoužil po tom, být pilotem. Co pro vás tedy znamenal první let?
První svůj let jsem absolvoval v rámci studia na Univerzitě obrany po ukončení druhého ročníku. Můj dětský sen to vyloženě nebyl, ale studium na vysoké škole úplně jednoduché nebylo, takže to pak byla taková odměna.
Jak vypadá běžný den pilota, když má někam letět?
Armádní úkoly jsou malinko odlišný druh letecké přepravy než přeprava osob v civilních aerolinkách. U nás je každý let odlišný a je třeba se na něj co nejsvědomitěji připravit. Příprava na let začíná většinou den, někdy i více dopředu. Záleží na typu letu a destinace. Jde především o provedení nezbytných výpočtů k letu, zhodnocení bezpečnostní situace v cílové zemi a podobně. V den letu musím být v práci s dostatečným předstihem, abych si prošel podklady, které se týkají letu – meteorologické zprávy, notamy (poznámky pro letce – pozn. red.), aktualizuji výpočet k letu, zkontroluji letový plán a sbalím letecké mapy. Abychom na nic nezapomněli, na závěr přípravy se ujišťujeme pomocí checklistů, že jsme opravdu vše prošli a nachystali. Přibližně půl hodiny až 40 minut před vzletem jdu přes bezpečnostní kontrolu do letadla. Někdy je paradoxní, že let trvá kratší dobu než samotná příprava na něj.
Máte i nějaký rituál? Jste pověrčivý?
Nejsem pověrčivý a nemám ani žádný rituál, který bych dodržoval.
Přepravovat stovky cestujících je velká zodpovědnost. Ještě ji vnímáte, nebo už jste si zvykl?
Příprava na každý let je víceméně stejná, a tak je vlastně jedno, jestli se přepravuje sto cestujících, nebo jen materiál. Jediný rozdíl je, že cestujícímu se může za letu udělat špatně, přitížit a je potřeba na to reagovat. V tom je přeprava nákladu výhodná. Ale než se jako pilot vydáte někam do světa, předchází tomu mnoho hodin výcviku, který je samozřejmě veden bez cestujících. Je pravda, že jakmile jsem přecházel z výcviku do běžného provozu, tak při prvních letech s cestujícími jsem byl lehce nervózní.
Dostal jste se někdy při letu do situace, kdy vám nebylo nejlépe?
Součástí výcviku je též simulátor, který vás cvičí právě na ty situace a jejich kombinace, které „mohou nastat“. Piloti jsou tak na ně připraveni, a pokud by nastaly ve skutečnosti, umí je zvládnout. Obecně platí, že v takových situacích je potřeba zachovat klid, nadhled a postupovat v souladu s manuálem k letadlu. Některé kroky je nutné znát zpaměti, ale drtivá většina takzvaných „emergency“ či „abnormal“ situací se řeší s pomocí checklistů. Samozřejmě platí, že čím více času v letadle člověk stráví, tím má více zkušeností, získává přehled a nadhled, a to mu pak v takových situacích usnadňuje rozhodování.
V minulosti jste sloužil také v Egyptě. Létáte na nějaké pravidelné trase, nebo pokaždé jinam?
Sloužil jsem v rámci mise MFO (Multinational Force Observers – pozn. red.) na Sinajském poloostrově v Egyptské arabské republice. Čeští vojáci slouží na jedné ze dvou základen MFO v oblasti – na základně v El Gorah na severu Sinaje. Druhá základna, dnes již hlavní, je v Sharm El Sheikhu. Letecký a pozemní personál 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely působí s letounem CASA C-295M na Sinajském poloostrově už od 4. listopadu 2013. Střídáme se tam v šestiměsíčních rotacích a naším úkolem je monitorovat situaci nad egyptsko-izraelskou hranicí společně s mezinárodními pozorovateli na palubě a zajišťovat přepravu osob a materiálu.
Máte nějakou trasu nebo trasy, na kterých létáte obzvlášť rád?
Trasy ani tak ne, spíš destinace. Osobně se mi líbí letiště, kde fáze přiblížení na přistání či odletu vede v blízkosti či přes město, třeba Londýn. Nebudu lhát, i já se rád podívám. Je spousta míst, která jsem zřetelně viděl z letadla, ale nohou jsem tam nikdy nevstoupil.
Máte čas si alespoň trochu prohlédnout místo, kam přiletíte?
Pokud je to slangově otočka – přiletíme, vyložíme a naložíme a za hodinu se letí pryč, tak čas není. Když se v destinaci tráví nějaký čas a bezpečnostní situace to dovolí, snažím se vždycky jít se podívat po okolí nebo do města. Je to ohromný benefit práce vojenského pilota.
A kde se vám líbilo nejvíce?
Nejvíce se mi asi líbí Izrael a Island. V Izraeli se mi líbí hlavně historické památky, byť třeba v Jeruzalémě jsem ještě nebyl. Nabízí skvělé Mrtvé moře, různá léčebná místa, moderní živá města či unikátní architektonické památky. Island je zase přitažlivý hlavně díky své přírodě – národní parky, ledové jeskyně nebo nejrůznější vodopády. Podívat bych se chtěl trochu více do Asie a na Dálný východ.
