Slíbil, že zastaví odliv pacientů a zlepší péči o onkologické pacienty v Moravskoslezském kraji. To bylo před osmi lety, kdy mladý lékař David Feltl odešel z Prahy a nastoupil do Fakultní nemocnice v Ostravě.
Ve svých 35 letech se tehdy stal nejmladším přednostou onkologické kliniky v zemi. Od vedení ostravské nemocnice v čele se Svatoplukem Němečkem to byl risk, který se ale vyplatil. Feltl totiž udělal pro pacienty s rakovinou víc, než tehdy kdokoli, včetně něj, očekával.
Stálo ho to tři roky tvrdé práce, ale zařídil první kybernetický nůž. Dodnes je jeho tým jediný v zemi, který kybernožem levně a přitom šetrně ozařuje pacienty. I když doma čelí kritice, že nemocnice koupila přístroj za přemrštěnou cenu, úspěšné výsledky léčby oceňují i odborníci z jiných zemí.
Nyní se však život onkologa mění. Na pacienty už nemá tolik času kvůli úřadování. Kromě kliniky totiž šéfuje i celé nemocnici.
"Od února jsem pověřený řízením fakultní nemocnice po dobu, kdy ředitel Svatopluk Němeček povede ministerstvo zdravotnictví," upřesňuje onkolog David Feltl.
Jak zvládáte úřadovat a léčit?
Jsem dál přednostou onkologie, ale snížil jsem si úvazek a spoustu povinností delegoval na kolegy. Popravdě je to tak, že mám teď méně času na léčbu pacientů.
Proč jste dal přednost ředitelskému křeslu před medicínou?
Nabídli mi to, ale nikdo mě nenutil. Byla to pro mě výzva. A myslím si, že to bude zajímavá zkušenost. Proto jsem nabídku přijal. Funguji na základě pověření. Až se ředitel Němeček vrátí, skončím.
Proč jste nabídku dostal vy?
Má to svoji logiku. Dělal jsem totiž skoro tři roky náměstka pro strategii. To znamená, že jsem patřil do nejužšího vedení, účastnil se porad a byl v obraze. Není to tedy pro nemocnici dramatická změna.
Chystáte nějaké změny, které pocítí pacienti nebo zaměstnanci?
Nemocnice je v dobré kondici. Nejen že ekonomicky přežila strašný loňský rok a skončila v mírném zisku, ale máme i americkou akreditaci, spoustu excelentních odborníků a děláme výbornou medicínu...
Mnozí lidé ale kritizují chování personálu. Například velmi nepříjemnou zkušenost z infekčního oddělení nedávno podrobně popsala matka malého dítěte Anna Němečková. Dopis pro vás zveřejnila i v blogu na iDNES.cz. Chcete s tím něco dělat?
Stížnost jsme prověřovali a jednali o ní i s přednostou kliniky. Je to ale jeden z klasických případů tvrzení proti tvrzení. Medicínsky se nestalo nic špatně...
Ale kvůli nevstřícnému chování zdravotníků matka raději odešla i s nemocným dítětem domů.
Platí u nás pravidlo, že když je pacient nespokojený a situace je patová, tedy v rovině tvrzení proti tvrzení, dáváme za pravdu stěžovateli. Profesionální je totiž chovat se tak, aby zdravotník nezadal pacientovi příležitost ke stěžování.
Jak jste tedy stížnost vyřešili?
Matce malého pacienta jsme se samozřejmě omluvili.
A pokusíte se jako ředitel udělat víc, aby stížností bylo méně?
Máme sepsanou firemní strategii, v níž patří přístup k pacientům a komunikace k prioritám. Nicméně to platí už delší dobu, a navíc musím zdůraznit, že v průzkumech spokojenosti pacientů prováděných nezávislou agenturou se umisťujeme vždy mezi třemi nejlepšími nemocnicemi v zemi. Máme certifikát, že naše nemocnice je jedna z nejpřátelštějších v republice vůbec.
Kolik pacientů ročně léčíte a kolik z nich je nespokojených?
Hospitalizujeme téměř 50 tisíc lidí ročně. V průzkumech spokojenosti dosahujeme 85 procent, to je 42,5 tisíce nadšených pacientů, na což jsme pyšní. Ale také to znamená 15 procent nespokojených, což je asi 7,5 tisíce lidí za rok. Každý den tak vlastně vyrábíme armádu nespokojených...
Pokusíte se tu armádu nespokojených zrušit? Jde to vůbec?
Bohužel zázraky dělat neumíme. Zdravotnictví je problematické, pohybují se v něm lidé v různých stavech mysli. Na některých odděleních jsou lidé spokojení více, na některých méně, záleží na charakteru onemocnění. My nemáme kouzelný proutek, kterým bychom vše rázem vyřešili. Ale samozřejmě vždy můžeme být lepší, nebo se o to alespoň musíme pokoušet. Dennodenně trpělivou prací musíme postupovat za ideálem, který ale nikdy nenastane.
A co má dělat pacient, když má pocit, že není vše, jak má být?
Stejně jako řada dalších nemocnic v kraji má i ta naše ombudsmana. Ten funguje jako nárazník a komunikátor. Tuto roli u nás zastává právník Antonín Blahuta. Už pomohl pacientům vyřešit spoustu věcí.
A může se na něj pacient obrátit hned, tedy už v té chvíli, kdy se problém či konflikt s personálem teprve začíná rozehrávat?
Jednoznačně. Od toho tam ombudsman je. Funguje jako komunikační spojka mezi klinikou, pacientem a vedením nemocnice.
I když není jasné, jak dlouho povedete nemocnici, máte nějaké osobní cíle jako ředitel?
Chceme být nejlepší nemocnicí v zemi a zaměstnavatelem, který má spokojené zaměstnance i pacienty a nadšené studenty.
Nechcete využít svého nového postu a spojení s ministrem zdravotnictví ve prospěch onkologických pacientů? Mám na mysli, zda nepomůžete prosadit druhý kybernůž pro Česko.
Léčba kybernožem je levná a šetrná, pro některé pacienty je dokonce jedinou alternativou. Z odborného hlediska by druhý přístroj byl určitě potřebný. Ale já to za současné situace neřeším.
Proč, když víte, že to lidem pomáhá, a váš tým získává uznání? Zvou vás přednášet i za moře...
To je fakt, ale doma stále čelíme útokům, že jsme přístroj koupili moc draze. Já si to nemyslím. Už jsem řadu věcí vysvětloval. Například jsme loni získali zdarma nový zářič v ceně kolem třicet milionů - díky smlouvě, kterou máme. Nedávno televize uvedla, že česká dceřiná společnost, která stroj kupovala od zahraniční mateřské firmy a prodávala ho nemocnici, měla provizi asi 70 milionů. Jenže už nikdo neřekl, že koupila jen železo, ale sama musela zajistit a zaplatit vše od dopravy, instalace, povolení, školení personálu... (o ostravském kybernetickém noži více zde)
I ministr Němeček je pro druhý kybernůž, budou-li peníze. Kam by měl jít, do Prahy?
Nerozhoduje místo, ale kvalita týmu. My bychom zvládli dva přístroje. Taková centra už ve světě jsou.
