Jaromír Zaoral hlavně pak velmi rád vzpomíná na osobnosti, které na své tvůrčí cestě poznal. Jednou z klíčových je nedávno zesnulý režisér Jiří Krejčík, se kterým v Ostravě spolupracoval při natáčení televizních pořadů.
Profil: Jaromír ZaoralPochází z Hranic na Moravě, kde se narodil 28. července 1930. Ještě před koncem 2. světové války mu učarovala fotografie. Po zvládnutí náročného procesu vzniku negativu a následně konečně dokonalé fotografie se rozhodl ke studiu na Státní grafické škole v Praze. Mezi jeho učitele patřil také Rudolf Skopec, osobnost meziválečné avantgardy. Postupně přešel na kameramanskou činnost. Pro Československou televizi pracoval v letech 1963 až 1990, kdy se stal šéfkameramanem Televizního studia Ostrava. Natáčel desítky pořadů, seriálů, inscenací, filmů. K nejznámějším patří Ostravské vteřiny (1963, 1967–1969), Čmelák Aninka (1980), Kocourek Modroočko (1981), Zpívánky (1984–1987), seriál Kamenný řád (1975), scénky k cyklu Bakaláři (1977–1987), seriál Postel s nebesy (1979–1980), seriál Stavy rachotí (1982). |
"Měl jsem s ním strach dělat, ale nakonec to bylo krásné, lehoučké. S tím jsem nepočítal, připravoval jsem se, že bude chtít to a to a to. Pěkné to bylo na konec, když jsme se rozcházeli, tak řekl nádhernou věc: Chlapče, já mám dojem, že jsi docela slušnej člověk a že vidíš dobře, že cejtíš dobře, ale dávej pozor na ty režiséry, kteří budou chtít to a to a to. Tak jako já," směje se Jaromír Zaoral.
Kvalitní technika byla jen pro Prahu
S tím viděním je to svým způsobem i nadčasový komentář, protože jako kameramana jej nyní trápí nemoc z povolání, slábnutí zraku.
"Ty musíš ukázat přeci jenom jako kameraman to, aby tam bylo cejtit tvoje ego. Velice těžká role, ale abych řekl pravdu, díky jemu, a to tady pobyl krátkou dobu, asi dva roky, tak od té chvíle jsem si začal s kamerou počínat trošičku jinak, začal jsem více studovat věci, toť vše," odpovídá Zaoral na otázku, jak vzpomíná na Jiřího Krejčíka (Ostravské stopy Jiřího Krejčíka zde).
"Se světlem, poněvadž světlo je vše. Božské světlo," dodá posléze. Úcta ke světlu, o tom třeba hovořil také dvorní kameraman Ingmara Bergmana Sven Nykvist. Jenže Jaromír Zaoral musel točit za mnohem těžších a primitivnějších podmínek, na 16mm černobílou kameru a co deset minut měnit filmové cívky. Kvalitní techniku si nechávali televizáci jen pro Prahu...
Jaromír Zaoral s hereckou legendou Janem Werichem.
Jaromír Zaoral se podílel na řadě známých seriálů ostravského studia, například na Kamenném řádu nebo na Bez ženské a bez tabáku.
"S kamerou můžeš mluvit a nemusíš u toho říct ani jedno slovo. Důležité je se s režisérem spřátelit a začít přemýšlet stejným způsobem jako on. A Krejčík nebyl ten člověk, který by po tobě chtěl něco, čeho nejsi schopen. Báječnej človíček. Ale měl spoustu nepřátel, kteří jej tím pádem chtěli vystrnadit," říká Zaoral.
Měli čas se scházet i mimo práci? "Ano, měli jsme čas, ale samozřejmě, že on to měl vypočtený velice přesně, takže mi řekl, tehdy a tehdy, hodinu, nic víc. Ale v dobrém, ne že bych s ním musel mluvit. Velice jsem se s ním spřátelil. Když jsem ho oslovil pane režisére, tak on hned: Co?! Jaký režisér? Ty jsi kameraman, Jarda, že jo?" napodobuje Krejčíkovu ráznou intonaci.
Zaoralovo oblíbené místo v Ostravě? Přemýšlí… "Řeknu to tak, moje oblíbené místo Ostravska jsou Beskydy, Beskydy jsou Ostrava. Na Čeladné pod Ondřejníkem, kde máme chalupu, dokonce jeden nebo dva záběry z okolí jsem si prosadil, i když jsme dělali na seriálu Bez ženské a bez tabáku. Líbilo se mi vždycky centrum Ostravy, náměstí, ale jeho dnešní podoba už není ono. A taky nesnáším Fukušimu," říká nekompromisně.
