Sýkorák. Nikdo v Ostravě ocelový nýtovaný most z roku 1914 spojující moravskou a slezskou část města nenazve jinak.
Pojmenován je po 24letém soustružníkovi a členovi komunistické mládeže Miloši Sýkorovi, který byl po konci bojů při osvobození Ostravy nalezen poblíž mostní konstrukce mrtvý.
To je však jediná jistota. Záhy se objevilo tvrzení, že to byl právě on, kdo přestřihl dráty vedoucí k náložím pod mostem a tím ho zachránil. Pak při ústupu hrdinně padl zasažen střelou vzteklých nacistů. Zda je jeho hrdinský čin pravdou, nebo pohádkou, dosud nikdo neobjasnil.
Tank 051 se dostal na druhý břeh
Co se 30. dubna 1945 v podvečer stalo? Z moravské části Ostravy přijíždí tank 051 s velitelem Nikolajem Ivasjukem, radistou Ivanem Ahepjukem, řidičem Alexandrem Hrochem a střelcem Josefem Vaňkem (podrobněji o osudech tanku zde).
Legenda, která přetrvá |
Nikdo nepochybuje, že Říšský most, jak se tehdy jmenoval, wehrmacht podminoval. Ostatně jako takřka všechny ostatní. Tank však most přejel bez úhony. Teprve až za ním, už na katastru Slezské Ostravy, dostává tři zásahy obávanou protitankovou pancéřovou pěstí. Radista Ahepjuk umírá, ostatní jsou zraněni.
Rychle vylézají z tanku a běží zpět přes řeku. Palbou do domů za mostem, odkud vyšly smrtící střely, jejich ústup kryje další tank velitele Bedřicha Opočenského. Přijíždějí posily Rudé armády a pěšáci domy „čistí“ od Němců. Most je zachráněn, Ostrava osvobozena. Nejspíše až za pár hodin je poblíž mostu objeveno Sýkorovo tělo.
Válečný veterán: Sýkoru jsme neviděli
Když se Ivasjuk ze zranění zotaví, tvrdí, že jako velitel tanku byl se Sýkorou domluvený, že až přestřihne dráty, vystřelí světlici, což se stalo. Řidič tanku Hroch později tuto verzi odmítá jako nesmyslnou.
„Nikde jsme Sýkoru neviděli, ani o něm neslyšeli,“ vzpomíná 91letý Bedřich Opočenský a má pro záhadu nevybuchlých náloží svou verzi. „Možná, že jsme dráty přerušili my, protože jsme při palbě zasáhli konstrukci a most se celý zatřásl,“ dodal válečný veterán.
O tom, že byl most opravdu podminován, Opočenský nepochybuje. „Ženisté našli hodně min.“ Historici upozorňují, že pro Sýkorův hrdinský čin neexistují důkazy. „Archivní prameny spíše hovoří proti němu,“ říká Pavel Hamza, který před deseti lety sepsal o tomto fenoménu studii.
Připomněl například deník velitele tankového praporu Tomáše Staňka, který si k 30. dubnu zapsal například počet ukořistěné techniky a to, že Češi v Ostravě vojsku pomáhali. Ale o Sýkorovi ani slovo. „Je to můj osobní názor, ale domnívám se, že kdyby se Ivasjuk se Sýkorou domlouval na záchraně mostu, což by bylo mimořádné, tak by to Staněk nezapsal jen obecně, že lid pomáhal,“ říká Hamza.
Kdy a kde bylo tělo nalezeno? Výpovědi se liší
Upozornil, že se rovněž liší výpovědi, kdy a kde bylo Sýkorovo tělo nalezeno, i jak zemřel. „Někdo říká, že byl zasažen střelbou z kulometu či samopalu, jiný zase že zemřel po výbuchu granátu,“ nastínil Hamza.
Také historik Viktor Grossmann z Masarykovy univerzity v Brně říká, že o přestřižení drátů Sýkorou lze pochybovat. „Má to dvě roviny. Faktickou, ve které nelze nijak prokázat pravdivost legendy. A pak etickou, protože Sýkora jednoznačně u mostu byl, něco tam dělal a padl u toho. A určitě to bylo něco ve prospěch přicházejících osvoboditelů,“ přiblížil rodilý Ostravák Grossmann.
Sýkorův (Říšský) most po osvobození Ostravy. Na konci stojí dům, ze kterého vyletěly hlavice pancéřových pěstí. Na poslední příčné spojce oblouků je vidět poškození od výstřelu z tanku Bedřicha Opočenského.
...a stejný pohled v dubnu 2015. Místo domů vzadu stojí památník 1. československé tankové brigády s tankem velitele NIkolaje Ivasjuka.
Spekulace, co se vlastně u mostu přes Ostravice stalo, budou podle historičky Niny Pavelčíkové z Ostravské univerzity nejspíše pokračovat. „Jisté je prostě jen to, že se v okolí mostu pohyboval a padl,“ zopakovala.
Stále tedy také zůstala nezodpovězená otázka, kdo tedy most od ničivých výbuchů zachránil. Objevily se například svědectví, že Němce, prý buď polského nebo rakouského původu, přemluvili místní občané k tomu, aby most nevyhazovali do povětří za slib, že s nimi pak v zajetí bude slušně zacházeno.
Bohužel v době, kdy žili svědci událostí, nebyla připuštěna žádná diskuze. Pokud se objevil jiný názor, byl komunisty okamžitě smeten ze stolu. Jedinou oficiálně správnou verzi ukázal film Tanková brigáda z roku 1955, který končí právě scénou u ostravského mostu.
A v ní Miloš Sýkora v podání herce Jiřího Valy už těžce zraněný po dávce ze samopalu vytahuje ruční granát a z posledních sil ho odjištěný pokládá pod kabely vedoucí k mostu (filmové ztvárnění osvobození Ostravy zde).
Jak by se měl jmenovat ocelový most přes Ostravici v Ostravě?
„Bohužel téměř celý film je historický velmi nepřesný, silně poplatný době,“ konstatoval historik Grossmann s tím, že za jedinou přednost filmové fikce spatřuje zobrazení podoby Slezské Ostravy za mostem, kde pak na začátku 70. let proběhla rozsáhlá sanace.
Když by se však mělo hovořit o přejmenování mostu Miloše Sýkory, většina z oslovených by s tím nesouhlasila. „To by bylo typicky čecháčkovské. Stavíme pomníky a pak je bouráme,“ argumentuje Grossmann, ale současně upozorňuje, že pokud by někdo vyčítat diskuzi o názvu mostu, také by se mýlil. „My se můžeme bavit úplně o všem, otázka je, co uděláme. To je demokracie a výhoda dnešní doby. Respektuji jiné názory, pro mě by však přejmenování mostu bylo nesmyslné.
Také Nina Pavelčíková by byla proti jinému názvu: „Miloš Sýkora u mostu položil život, ať už udělal, co je mu připisováno, nebo ne,“ řekla a shodla se s míněním Bedřicha Opočenského. Jen Pavlu Hamzovi by změna nevadila. „Třeba kdyby se jmenoval Most československých tankistů, tak by to bylo správnější,“ naznačil.
