Rád děsí čtenáře. K jeho nejúspěšnějším titulům patří dětský horor Rosie. Je o devítileté Klárce, která se přistěhovala se svými rodiči do staré vily v Háji ve Slezsku. Tatínek odjíždí na služební cestu a Klárka začíná trpět zlými sny. „Že horor není pro děti? To povídá kdo?“ ptá se Jan Hlubek v úvodu své knihy.
Z kluka fandícímu Edgaru Allanu Poeovi, Stephenu Kingovi a Robertu Stineovi se stává populární tvůrce. Pořádá srazy pod hlavičkou skupiny Knižní závisláci. Nedávno sestavil antologii Esence hrůzy. „Horor je nejvíce odmítaný, jinak to ani nejde, budí vášně, v tom je jeho síla,“ míní Hlubek. „Strach se totiž pozve vždy. Je dochvilný a spolehlivý partner.“
Dětský horor. Jak vás vůbec něco takového napadlo, když většina hororů bývá mládeži nepřístupná? Za všechno může pan Stine. Ten chlapík se stal v mém životě takovým Fantomasem, na kterého můžu všechno hodit. Kdyby nebyl, všechnu tu temnotu bych schraňoval v sobě a krásy literárního hororu bych poznal mnohem později a v jiné formě. Americký spisovatel Robert Stine je fenomén. Mám jeho Goosebumps i v originálu a jsem přesvědčen, že tyhle sešitky představují nejlepší cestu pro temné dušičky, jež chtějí v sobě rozvíjet ten stinný jemnocit. Jenže já byl neřád odjakživa, už jako kluk jsem se snažil pana Stinea napodobit. Později, když už jsem měl za sebou několik knih a disponoval potřebnými schopnostmi, rozhodl jsem se krátit si cesty vlakem psaním na mobilu. A za měsíc vznikla Rosie.
Bojím se sám sebe, protože když se mě někdo zeptá, odkud všechny ty hrůzy pramení, tak mu nejsem schopen odpovědět. Pramení ze mě.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
