Nad obyčejnými čtvercovými socialistickými okny například dělníci objevili oblouky původních oken. Zedníci cihlu po cihle vyřežou a okna vrátí do původní podoby. Ve skladišti rozděleném kójemi po vyčištění a vybourání příček našli řemeslníci udírnu, opodál pekárnu, v jedné z podlah zase otvor do sklepa, o němž nikdo nevěděl.
„Pustili jsme dírou dolů kameru. Půjde asi o rozlehlé a hluboké sklepení, jednou to zjistíme. Jinak je to docela kovbojka. Stále narážíme na nové věci, o kterých není nikde v dokumentech ani zmínka,“ konstatuje Hamrozi, jinak také jednatel třineckého spolku I4U, který se o památku stará.
Místnost přímo u vstupu do budovy s historickými klenbami má odkopané podlahy. Nahradí je speciální odvětrávané.
„Radí nám jedni z nejlepších odborníků na historické objekty u nás. Říká se tomu elektroosmóza. Podlahou povedou dráty, které se spojí a budou vlhko tlačit dolů,“ doplňuje Hamrozi.
Dělníci také narazili na podzemní chodby. „Podle průzkumu z roku 1980 tady mají být katakomby. Hovořilo se o cestě, která vedla pod zemí do kostela, ale kostelem se nazývala i klášterní kaple. Musela by být hodně hluboko. Necháme se překvapit,“ poznamená jednatel spolku.
Menší změna plánů...
Město před časem, než přistoupilo k prodeji, plánovalo v části objektu knihovnu a archiv ve třech místnostech. Kdyby se do rekonstrukce pustilo, zřejmě by se stavbaři nestačili divit. Teď je tady jedna rozlehlá síň. „Ty stěny byly totiž falešné. Když jsme se pustili do práce, začaly se viklat a hrozilo, že se zřítí. Po jejich odstranění vznikl krásný výstavní prostor. Rozhodli jsme se proto, že sál, kde se nyní nachází muzeum, zůstane pro pořádání koncertů a akcí, a vše ostatní přesuneme sem,“ těší se Hamrozi, který před třemi lety v tehdy pronajaté klášterní kapli vybudoval unikátní Světové muzeum a knihovnu Bible.
Při odkrývání různých výklenků zase dělníci objevili dřevěné stropy se slámou v žalostném stavu. Bude třeba sundat střechu, a prověřit, kde je co prohnilé. Radost a starost zároveň provázel objev historického nádvoří s kamennou podlahou – takzvanými kočičími hlavami, studnou a žlaby. Přišlo se na něj při odvodňování a odkrytí nánosů hlíny. Památkáři ovšem požadují nádvoří očistit ručně.
Teď na jaře přijde na řadu fasáda kláštera. Musí také celá pryč až na cihly. Poté se venkovní stěny, které desítky let trpěly vlhkostí, naimpregnují a několik let nechají schnout.
Nebude muzeí moc?
I půdu budovy by chtěl vlastník využít jako výstavní plochu se zachováním jejího genia loci.
Na otázku, zda těch výstavních ploch v malém Jablunkově nebude moc, protože na muzeum se přebuduje ve městě i bývalý knížecí dům, odvětí:„Každý projekt má úplně jinou cílovou skupinu. Muzeum na rohu náměstí bude zaměřené regionálně, kdežto u nás celosvětově. Propagace Muzea Bible už běží v různých částech světa, chceme sem dostat lidi ze všech kontinentů. A obsáhnout všechno, co se týká křesťanství, Bible, osobností s tím spojených, vyžaduje obrovský prostor. Plánujeme i besedy, vzdělávání, prostě víme, že nám bude klášter malý.“
