„Už dříve jsem se chtěla vydat na nějaký pořádně dlouhý trek, například v Americe, ale to si žádá poměrně hodně peněz. Tak jsem se rozhodla pro něco bližšího a napadl mě Istanbul. Nikdy jsem tam nebyla a dojít pěšky do Asie mi přijde jako fajn výzva,“ vysvětluje dívka.
Důležitou část cesty bude tvořit i rumunská oblast Banát, kde žije česká menšina. A mají tam stále větší potíže.
„Není tam takřka žádný průmysl, proto je cestovní ruch pro ně tak důležitý. Jenže v době pandemie neměli ani to, neměli komu své výrobky z domácích produktů prodávat. A proto, i když to tam mají rádi, tak se stěhují pryč,“ popsala tamní nesnáze.
Přiznala, že miluje tamní nedotčenou přírodu a náturu lidí. Proto jim chce pomoci, informovat o nich na svém facebookovém profilu i Instagramu. Také bude od 1. června možnost lidem v Banátu pomoci.
„Jde o veřejnou dobročinnou sbírku na crowdfundingové platformě Donio.cz, kdy výtěžek poputuje neziskové organizaci Člověk v tísni, která v této oblasti již dlouhodobě působí. Vybrané finance budou použity na celkové zvelebení šesti českých vesnic, pozvednutí životní úrovně místních a podporu jejich podnikatelské činnosti,“ vysvětlila cestovatelka.
Nyní vrcholí přípravy na cestu, vyrazit chce Nicolette první červnový den. Když cestuje ve svém karavanu zvaném Karel, může si vzít mnohem více výbavy, nyní musí počítat s takřka každý gramem.
„Bez jídla, pití a oblečení na sobě musím mít zátěž maximálně šest a půl kilogramu.“ Nachozené úseky si chce postupně zvyšovat, nejdříve hodlá denně ujít dvacet až pětadvacet kilometrů. „Až se trochu rozejdu, tak to bude třicet kilometrů každý den, to je, myslím, v pohodě,“ říká.
Půjde přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, kousek přes Srbsko, pak Bulharsko, Řecko a Turecko.
Celá trasa je dlouhá zhruba dva a půl tisíce kilometrů. „No, ráda se ztrácím, takže možná o něco více,“ upozorňuje se smíchem. Po asi třech měsících se zpět domů vypraví autostopem.
Film Útěk do divočiny inspirací
Většinou bude nocovat v tarpu, lehkém stanu, jen jednou za několik dnů počítá s levným ubytováním. Obává se snad jen zdivočelých pasteveckých psů a medvědů v rumunských Karpatech, jiná nebezpečí si nechce připouštět.
Nediví se však tomu, že se o ni nejbližší lidé strachují a obávají se, co Nicolette zase vymyslí. „Dobře však vědí, že by mě zanedlouho napadlo zase něco jiného,“ připouští.
Mladá cestovatelka přiznává, že se neumí a ani nechce nudit. „Mám asi ráda extrémy. Jako malá jsem viděla americký film Útěk do divočiny a to mě tak uchvátilo, že potřebuji poznávat svět a dělat pro někoho možná divné věci,“ zakončuje povídání před dlouhou cestou.
