Psychologická poradna

Dobrý den, od začátku září už jsem byla 8x nachlazená včetně teplot + jsem měla 2x angínu. To u mě není klasický stav podzimních viróz. Nikdy u mě neměl podzim vliv na nachlazení. Vlastně jsem byla do tohoto podzimu nemocná jen 3x v životě. Dá se nějak říci, co se najednou stalo s mou imunitou? Co třeba vliv roušek (které ovšem často vyvařuji). Covid to zřejmě nebyl, průběžné testy byly negativní. Ptala jsem se obvodní lékařky a ta mi řekla, že v životě každého jedince se může stát, že se mu zhorší stav jeho imunitního systému a a že je dobré pátrat po tom, proč se to děje. Více na mě v dnešní době neměla čas. Tak se ptám Vás, co si o tom myslíte. Je možné, že by na to mohl mít vliv třeba stres? Děkuji za váš názor. Lenka

Dobrý den,před rokem mě zemřel otec na rakovinu,dva roky jsem se o něho starala.Pak po umrtí otce jsem byla jak emočně otupělá,všichni kolem mě truchlili a hlavně brečeli,jen já nic.Nechtěla jsem se zučastnit ani pohřbu a šla jsem abych to ho pak nelitovala a otce jsem měla ráda.Na pohřbu jsem měla pocit,že se dívám na film jako bych se nezučastnila ,prostě otupělá a bez pláče.Pak jsem měla potíže ze spánkem,mám je už rok,muj doktor je praktik i psychiatr mě předepsal antidepresiva na noc a vubec mě neřekl co mě je.Myslím si že to byla deprese a nebo podtraumatický syndrom,je to tak doktor mě řekl. že každý prožíva smutek jinak.Já ale nikdy nebyla tak necitelná.Je to normální,že ani po roku ani sližička a proč mě neřekl doktor co mě opravdu je.Děkuji za odpovět. Lucie

Dobrý den,chci se zeptat jestli jsem normální a nebo už jsem bez citu.Umřel mě táta na rakovinu,já s mámou jsme se o tátu staraly až do konce.Umřel nám doma prakticky před očima a bohužel trpěl,tak jsem si umírání nepřectavovala,víte jak to myslím,měl prakticky bolesti dokud nepřijela sanitka a i doktor z personálem z to nemohli vydýchat.Všichni brečeli jen já né a na pohřbu jako bych ani nebyla,ani slza.Stalo se to už před rokem,od tý doby mám problémy ze spánkem a psychyatr mě předepsal antidepresiva a když jsem mu řekla jestli je to normální,že jsem nebrečela tak prý každý neseme smutek jinak.Je to normální,už rok jsem nebrečela asi jsem fakt cvok.Vubec mě psychyatr neřekl co mě je,já myslím,že to byla deprese.Neslavila jsem vánoce a vubec kdybych umřela je mě to vlastně fuk i tet.Jsem hlavně naštvaná na lidi,jak se přetvařujou hlavně sousedi,udělali jsme veřejný pohřeb a nikdo nepřišel ani sousedi z baráku a jen asi 6 lidí a přitom jsme sousedum pučovaly i peníze na nájem.Lucka

Dobrý den, příští rok mě bude 50. Vloni jsem změnila zaměstnání, protože jsem neunesla, že mě bude dělat vedoucí moje kolegyně, se kterou jsme seděly asi 15 let v kanceláři a dodělávaly jsme spolu VŠ. Kolegyně nebyla nikdy příliš průbojná, ale v její prospěch nahrál fakt, že se přimluvil tatínek, který jí kdysi do společnosti dostal. Já jsem žádnou protekci neměla, vypracovala jsem se z neznámé admin. v podatelně na odborné místo, dodělala jsem si VŠ, práce mě bavila, měla jsem pár nápadů, které byly ve prospěch společnosti. Nedávno šel vedoucí do penze a když končil a povýšili kolegyni řekl mi, o Tebe se nebojím, ty se neztratíš… Myslela jsem si, že zůstanu na stejném místě, ale nedokázala jsem situaci s novou vedoucí a s jejími novými manýry zkousnout. Celkem rychle jsem sehnala práci, finančně jsem si nijak nepohoršila, pracovně mě to nenaplňuje, ale chci tomu dát čas. Co mě asi nejvíc nebaví, že jsem z velké městské organizace šla na ves, do malého kolektivu, kde jsme asi 100 let za opicemi co se týče techniky, komunikačních kanálů atd. Tohle m při podpisu smlouvy vůbec nenapadlo. Teď v době pandemie, kdy z bývalé firmy jsou všichni on-line propojení, na konferenčních videohovorech, tak tady jsme zamrzli na smskách. Ostatní kolegyně tohle neřeší, nic jiného nikdy nezažily. Jsem hodně nakloněna el. komunikacím a novinkám a tady jsem se vrátila asi o 25 let nazpět, kdy jsem šla na mateřskou. Jsem z toho otrávená, s nadsázkou říkám, že jsem v karanténě už od loňského září, kdy jsem nastoupila do této práce. Poraďte mi prosím, jak se s tím vyrovnat nebo co mám dělat. Děkuji Jana

Vážená paní, vážený pane, předem bych chtěla poděkovat za to, s jakou trpělivostí odpovídáte na všechny naše dotazy.
Vystudovala jsem bakaláře (nelékařský zdravotnický pracovník) na vysoké škole bez nějakých problémů. Před dvěma měsíci jsem nastoupila do zaměstnání svého oboru. Problém je v tom, že jsem od malička hodně nervózní člověk a nejsem si sama sebou jistá. Takže ačkoliv věci, které jsou pro výkon mého povolání důležité vím a umím, v momentě, kdy jsem v práci pod stresem - přijde nečekaná otázka od kolegů nebo rodičů pacienta, nejsem schopna pohotově zareagovat, nedokážu si ani vzpomenout na základní informace. Dost mě tento problém trápí -protože vím, že odpověď znám- a nedokážu se s ním nějak sama vyrovnat. I když na sobě stále pracuju, není den, kdy bych neudělala nějakou chybu. Člověk se pak cítí před kolegy méněcenný a sám před sebou hloupý. Chtěla bych Vás poprosit o radu, co lze s tímto problémem dělat a je v populaci častý? Moc děkuji.

dobrý den je mi 61 a nemám štítnou žlázu mikrokarcinom a mívám nervové zhroucení hyperventilace tlak skáče sanitka a teď můj dotaz naposledy mě odvezla sanitka minulý týden co to prosím vás mám? jeví se to tak že mozek úplně fyzicky zhmotní nějakou
nemoc teď je to rakovina nebo tuberkuloza v plicích a já tomu uvěřím a zešílím z toho celá se třesu brečím bojím se smrti a že upadnu do bezvědomí protože jsem doma sama teď měsíc už kašlu včera v noci jsem se dusila bolí mě hruď ale teplotu nemám a když si vezmu lexaurin tak to všechno jako zázrakem zmizí nebo je to covid já prostě nevím co to je? můj doktor mi léčí tlak a endokrinoložka dodává hormony a kontroluje mi krk po operaci zatím vždycky kontrola dopadla negativně už je to 5.rok a já pořád nevím jestli už to můžu vyhodit z hlavy že jsem měla v krku nádor že se to nerozselo do celého těla že je to vyléčené myslíte že bych měla chodit na psychiatrii já nevím no přece nemůžu polykat lexauriny každý druhý den?je to nebezpečné

Dobrý den, jsem po rozvodu, který byl škaredý. Doma mám dvě dospělé děti, jedno postižené. Začala jsem deprese zajídat...a zvracet jídlo. Jsem sama ze sebe naprosto zoufalá, trvá to dva měsíce. Vrátilo se mi to z dřívějška, trpělla jsem tím během života několikrát, ale jsem padesátnice , stydím se a jsem zoufalá.

Od 22.11.2020 spím v průměru čtyři hodiny denně. Po probuzení musím vstát, jsem plná energie a chuti do jakékoli činnosti. Začínám se znepokojovat a obávat, jak dlouho mohu takto "fungovat". Nemohla jsem prodělat Covid (bez příznaků)? Od 29.12.2020 mám stále problém s levým okem (řezání, slzení, nesnášenlivost světla, zarudnutí), pravděpodobně virového původu.
- otázka upravena poradcem

Dobrý den,
jsem zavřený s manželkou a třemi malými dětmi v karanténě a občas se nestačím divit, co všechno negativního se v této situaci pod tlakem dostává z moji povahy na povrch.
To mě dovedlo k myšlence, že bych se rád nějak psychoterapeuticky prohlédnul a lépe se sám v sobě zorientoval, zjistil např. příčiny mého nežádoucího jednání...
Mohli byste mi prosím poradit nějakou literaturu nebo online zdroje na takovéto "sebe-psychoterapeutické" téma?
Moc děkuji za Vaši práci a zdravím. - otázka upravena poradcem

Asi mám opačný problém, než většina tazatelů. Od počátku karantény nám zaměstnavatel zkrátil pracovní dobu, pracujeme "na směny", abychom se moc nepotkávali a v případě, že by se u někoho objevila nákaza, aspoň jedna směna mohla chodit do práce. Na finance to vliv nemá, zbytek dostáváme dorovnáno. No najednou mám spoustu času, žádné to od rána do večera v práci. Tak mám konečně čas na sebe, na domácnost (tak jarně uklizeno jsem ještě neměla), mám čas si uvařit a v klidu to sníst, zajít si na dlouhou procházku do přírody. Díky tomu jsem zhubla, zklidnila se, zlepšila se mi kondice a vůbec zdravotní stav. Část karantény u mě byla dcera, která jinak žije 200 Km daleko, měla home office, tak přijela za mnou, tak dlouho už jsme spolu nějaký čas nebyly, bylo to moc fajn.
To a teď se děsím, že se zase všechno vrátí "do normálu" a přijde obvyklý pracovní stres, který bude ještě větší než předtím, poněvadž bude třeba všechno, co se dosud dělalo jen v nejnutnější míře, dohnat. - otázka upravena poradcem