Ukrajinské děti, které do regionu uprchly před válkou, tu za uplynulý rok absolvovaly mimo jiné i zápisy. Třeba jako šestiletý David ze Záporoží (na snímku při zápisu do první třídy přerovské Základní školy Želatovská).

Ukrajinské děti, které do regionu uprchly před válkou, tu za uplynulý rok absolvovaly mimo jiné i zápisy. Třeba jako šestiletý David ze Záporoží (na snímku při zápisu do první třídy přerovské Základní školy Želatovská). | foto: Luděk Peřina, ČTK

Školy neznámkovaly ukrajinské děti za každou cenu, doba hájení nyní končí

  • 10
Těžký rok mají za sebou ukrajinské děti, které musely kvůli válce opustit svoji rodnou zemi, začít žít v cizí a v ní i chodit do školy. Podle učitelů se nicméně začlenily dobře, s čímž jim pomáhají i jejich čeští spolužáci. Dosud měli školáci z Ukrajiny určité úlevy, jež už ale dál čekat nemohou.

„Když jsme ukrajinské děti začali přibírat, od února do června loňského roku jich naši školu navštěvovalo kolem třiceti. Učily se česky, známky tak nedostávaly. Snažili jsme se v nich pouze navodit klid, pohodu, pocit bezpečí,“ nastínil například Miloslav Palát, ředitel olomoucké Základní školy Řezníčkova.

Každý žák z Ruskem napadené a ničené země dostal k ruce i českého, aby mu pomáhal. V současné době jich školu navštěvuje kolem čtyřiceti, od února na ní také působí ukrajinští pedagogičtí asistenti.

U docházky dětí z Ukrajiny je klíčové jejich rozmístění do jednotlivých tříd mezi české děti. Nevznikají tak čistě cizojazyčné třídy a kontakt s tuzemskými vrstevníky napomáhá celkové integraci.

„Snažíme se je rozdělit tak, aby ve třídách nebyly ve větším počtu. V menším je to totiž nutí komunikovat s českými žáky,“ řekl Palát.

Od tohoto pololetí úlevy končí

Pomůckou pro školy i učitele je metodický materiál ministerstva školství komentující zákon Lex Ukrajina. Jako celek slouží všem školským zařízením, některé části pak cílí přímo na mateřské, základní, střední či vyšší odborné školy. Ředitelům umožňuje přizpůsobit strukturu výuky potřebám dětí uprchlíků.

To se promítlo i do hodnocení. Třeba na ZŠ Řezníčkova se vydali cestou neznámkovat za každou cenu. Učitelé dostali od svého nadřízeného doporučení, aby nedávali pětky.

„Do ledna jsme se snažili, aby bylo známkování velice jemné. Ti, kteří ještě česky moc neuměli a ve vyučování nereagovali, nebyli z předmětu klasifikováni. Od tohoto pololetí už jsme na ně ale přísnější. I podle ministerstva už bychom je měli brát za normální žáky,“ dodal Palát.

V Olomouckém kraji navštěvuje v současné době základní školy 1 653 žáků uprchlých z Ukrajiny, střední školy 179.

„Početně nejvíc se jich vzdělává na Základní a mateřské škole Struhlovsko v Hranicích, na Základní a Mateřské škole Řezníčkova v Olomouci a na Základní škole v Jeseníku,“ vyjmenovala mluvčí hejtmanství Alena Minxová.

Mají dodatečné hodiny češtiny

Na Hotelové škole Vincenze Priessnitze a Obchodní akademii v Jeseníku se původně vzdělávalo patnáct ukrajinských žáků, teď jich dochází šest.

„Někteří se vrátili na Ukrajinu. Ti, kteří zůstali, se plnohodnotně zapojili do výuky. Dnes už ani nedostávají velké úlevy. Některé neodborné a nematuritní předměty jsme jim odebrali, jako dějepis, a nahradili je hodinami českého jazyka, v nichž si vedou velmi dobře,“ shrnul ředitel školy Kamil Hégr.

První rok války přinesl v kraji patnáct tisíc uprchlíků i vlnu solidarity

Velmi důležité jsou podle ředitelů oslovených škol právě dodatečné hodiny češtiny, jež děti navštěvují během výuky i mimo její rámec. Kurzy jsou k dispozici nejen pro uprchlíky ve všech větších městech, například v Šumperku o ně ale nyní už moc velký zájem není.

„Loni od dubna přes prázdniny chodilo osm studentů, kteří měli nastoupit na střední školu, teď už chodí jenom tři. Někteří se vrátili na Ukrajinu, jiní studují na českých školách a už nemají čas,“ uvedla Radka Roučová z pedagogicko-psychologické poradny v Šumperku, jež kurz organizuje.

Podle Paláta není mezi ukrajinskými a českými dětmi rozdíl. „Najdou se mezi nimi jak šikovné, které se dobře učí a jsou snaživé, tak i ty lenivé. Nevíme ovšem, z jakého prostředí přišly a jestli nejsou pasivní třeba proto, že nevědí, co je čeká a jakou budou mít budoucnost, hlavně zda se vrátí domů,“ uzavřel ředitel.