„Datum jsem u té fotky záměrně změnil, a to z jednoho důvodu. Nevěděl jsem, co jsem ten den před čtyřmi lety skutečně dělal. Ale bylo mi jasné, že jde o závažný čin, a že tak nemohu před soudem říct, že nevím, co jsem ten den dělal,“ vysvětloval před soudem Jan Číhal.
Z falšování důkazu obhajoby ho usvědčila mimo jiné třeba zrekonstruovaná autobusová zastávka.
„Šlo o nové ostrůvky a obrubníky, do podzimu roku 2013 tam byla jen rovná plocha. Tyto fotky proto musely vzniknout až po rekonstrukci,“ upřesnil u soudu Roman Jedlička, starosta Bohuslavic.
Právě v této obci na Šumpersku se souzený mladík měl podle svých fotek v den loupeže - 11. března 2011 - nacházet. Od místa činu v Bohuňovicích na Olomoucku by ho tak dělily desítky kilometrů.
Fakt, že dané snímky v Bohuslavicích v tento den nevznikly, potvrdila u olomouckého krajského soudu i další svědkyně. Soudce Aleš Vašků se ptal na reklamní samolepku, kterou je na Číhalově fotografii vidět nalepenou na okně bohuslavické restaurace. Žena dosvědčila, že tato nálepka do roku 2013 neexistovala.
Podnikatele ozbrojení lupiči svázali, odnesli si 800 tisíc
I když tedy důkaz obhajoby padl, Číhal nepřipustil, že by s loupeží, při níž zmizelo zhruba 800 tisíc korun, měl cokoli společného. Soud případ rozplétá od letošního února. I druhý obžalovaný, padesátiletý Česlav Hurina, celou dobu trval na své nevině. Kvůli značné škodě jim hrozilo pět až dvanáct let za mřížemi.
Pachatelé podle obžaloby v Bohuňovicích s kuklami na hlavách vtrhli do garáže jednoho z tamních rodinných domů. Cílem byl jeho majitel, který sem kolem osmé večer přijel. Peníze měl ve voze uložené v příručních taštičkách.
„Pod pohrůžkou střelnou zbraní ho donutili lehnout si. Ptali se jej za používání slova ‚děngy‘, kde má peníze a trezor. Když jim řekl, že peníze jsou v autě, odvedli jej do garáže, kde jej opět donutili lehnout. Provazem mu spoutali ruce a nohy,“ popsal státní zástupce.
Obhájci obou mužů v závěrečných řečech požadovali zproštění obžaloby. Dle Číhalova advokáta mladíkovi manipulace s fotografiemi u soudu vůbec neměla uškodit.
„Způsob obhajoby nemůže být důvodem a podkladem pro rozhodnutí o vině a trestu,“ zdůraznil několikrát obhájce. Oba advokáti pak shodně napadli pachové stopy z místa činu. Policisté je našli například v autě oloupeného muže či na laně, jímž byl svázán. Právě ony jako jeden z klíčových důkazů jejich klienty usvědčovaly.
Muže usvědčilo především velké množství pachových stop
Soudce Vašků však na argumentaci obhájců nepřistoupil. Oba muže poslal do věznice s ostrahou, Hurinu na šest a půl roku, Číhala na sedm let. U obou zmínil, že jde o muže, kteří už dříve zákon porušili.
„Důkazy jednoznačně svědčí o vině obžalovaných. Dospěli jsme k závěru, že ani jeden nemá polehčující okolnost,“ podotkl Vašků. Zabýval se také pachovými stopami. Vyzdvihl fakt, že ve spojitosti s loupeží byly nalezeny hned na několika místech.
„Oba se dotýkali madla u dveří auta, byli v kontaktu také s jeho kufrem a s provazem. Četnost pachových stop na všech místech odkud byly odcizeny peníze a také s lanem mají v kontextu s ostatními důkazy vyšší hodnotu,“ upozornil soudce.
A to v kontrastu s jím popsaným teoretickým příkladem, kdy se například najde kradené auto s jedinou pachovou stopou. Ta v takové situaci dle soudce totiž automaticky neznamená, že její původce vůz skutečně ukradl. Mohl v něm s lehkou nadsázkou pouze přespat. Ovšem na místě bohuňovické loupeže byla Číhalových a Hurinových pachových stop celá řada.
Státní zástupce, jenž před vynesením verdiktu pro oba muže navrhl trest kolem pěti a půl až šesti let, se na místě vzdal práva na odvolání. Číhalův advokát ho naopak podal přímo v soudní síni.
