Dodnes je to trochu záhada. Zhruba v 70. letech najela do Litovelského Pomoraví těžká technika a přímo v korytě Moravy necitlivě vyskládala břehy velkými, mnohdy až tunovými kameny. Proč, to dodnes není úplně jasné.
Neví to ani ekolog a hydrobiolog Jan Koutný z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Ovšem zcela jasno má naopak v tom, jak moc toto „vyzdění“ břehů řece v dnešní chráněné krajinné oblasti ublížilo.
Osvobozená řeka Morava |
V parném dopoledni stojí Koutný u řeky, kterou minulý režim před desítkami let tak necitlivě spoutal. S MF DNES se ale v CHKO Litovelské Pomoraví vypravil do míst, kde se Moravu ve zhruba tříkilometrovém úseku podařilo jedinečným způsobem opět osvobodit.
Kráčející bagry kameny vytrhaly ze stěn břehů a využily je přímo v korytě. Podstatná část posloužila na vytvoření několika ostrůvků, jež kus řeky doslova uzdravily.
Ekologové z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Unie pro řeku Moravu a také odborníci z Povodí Moravy totiž část koryta za zhruba čtyři a půl milionu korun vrátili do původního přírodě blízkého stavu.
„Vše ovšem bylo omezené pravidly pro toto výjimečné území, mohli jsme to provést jen v rozmezí září a března,“ upřesňuje David Veselý, projektový manažer z Povodí Moravy.
Řece uškodila už těžba štěrku pro stavbu železnic v 19. století
Přímo v lesích u Štěpánova je přitom už teď znát, že léčba Moravy zabrala. Byla skutečně nutná, byť se i za komunistického režimu mohlo na první pohled zdát, že je zde vše v pořádku.
„Například na leteckých snímcích vypadala řeka v Litovelském Pomoraví velice hezky. Měla přirozenou trasu, kroutila se v meandrech a kolem byly lesy. Ve skutečnosti však kameny v březích řeku od jejího okolí oddělily. A to byl velký problém, který se projevil při nedostatku vody i při povodních,“ popisuje Koutný.
Balvany zjednodušeně řečeno bránily, aby se proud při erozi „zakusoval“ do břehů, a řeka tak sytila vodou své okolí. Současně si Morava nemohla z břehů brát štěrk, a tak si svou energii vybíjela na dně.
„Koryto řeky se proto nestále zahlubovalo a Morava ve výsledku svému okolí vodu odebírala,“ upozorňuje ekolog. Pro potvrzení jeho slov stačí letmý pohled na řeku. Jdeme vysokou trávou podél toku, hladina se však leskne tři až čtyři metry pod námi.
Nejde však pouze o následek „péče“ minulého režimu, začátek zahlubování Moravy hydrobiolog spojuje už s 19. stoletím, kdy z ní naši předci ve velkém těžili štěrk. Potřebovali ho do náspů při tehdejším masovém budování železnic. „Socialistické“ balvany však problém doslova prohloubily. A následky lidé poznali jak při suchu, tak při stále silnějších záplavách.
„Voda se ve spoutaném zahloubeném korytě nemůže například při jarním tání či při povodni rozlévat do okolní krajiny, a tak rychle odteče a při suchu v krajině chybí. A současně tím, že se voda při záplavách nemůže dostat do stran, získá ve svázaném korytě velkou sílu i rychlost a žene se na nejbližší obce a města,“ popisuje Koutný.
Ostrůvky, které vracejí život
Přesné, bádáním v archivech podložené vysvětlení, proč komunisté řeku v 70. letech opevnili balvany, odborník nemá. Zřejmě to souviselo s tehdejším obecným přístupem k potokům i řekám, jež minulý režim často ke škodě všech spoutal v betonových korytech.
„Řeky vinili, že při přirozené tvorbě koryta a rozlévání odebírají půdu či les. To byla oficiální linie, i když neměla racionální základ. Zvlášť v lužních lesích, kde je vzájemný vztah krajiny a vody naprosto klíčový,“ přemítá Koutný.
Faktem také je, že balvany v březích z Moravy pomalu vyháněly život. Tím, že v korytě začal chybět štěrk, stával se z ní jednotvárný kanál. A to je úplný opak toho, než co potřebují například ryby.
Těm vyhovuje, pokud má řeka ve svém toku jak hluboké tůně, tak i mělká místa se štěrkovým dnem a silnějším proudem. A ta v monotónním balvany vyskládaném korytě chyběla. Dnes je to ale jinak.
Jako důkaz Koutný ukazuje na štěrkový ostrůvek, který uprostřed koryta dělí proud na dvě poloviny. Voda jej prudčeji obtéká, v malých peřejích si hoví ryby, nad kalužemi na ostrůvku poletují vážky a motýli, po torzu ležícího kmene poskakuje konipas. Až idylický kousek divoké přírody má jeden háček. Ještě před pár měsíci tady nebyl.
„Tento ostrůvek má v základech právě balvany odebrané ze břehů, nahoře jsme ho vysypali štěrkem. Do něj jsme pevně zabudovali mrtvé dřevo, které zachytává další plovoucí větve či jiné předměty,“ líčí Koutný.
Podobných míst je nyní na více než tříkilometrovém úseku Moravy víc. Z kamenů a štěrku vznikly nejen nové ostrůvky, ale i sluncem prohřáté mělčiny či malé peřeje.
„Jsou to jinak úplně přirozené prvky, které tato řeka měla a znovu je bude mít. Díky nim se sem vrací život. S výjimkou jednoho či dvou míst vůbec nepoznáte, že sem právě tyto kameny či štěrk byly uměle vloženy,“ říká spokojeně Koutný.
Po chvíli ukazuje na protější břeh, kde nad řekou ční obnažený hliněný břeh. Ani ten zde donedávna nebyl, hlínu kryly balvany. „Kolmé hlinité břehy jsou přitom důležité pro ledňáčky či břehule, jež si v nich hloubí díry pro hnízdění,“ podotýká ekolog.
Úkryty si však ptáci chtějí u řeky vykutat každý rok znovu, do stejných děr se nevracejí.
„Potřebujeme tak aktivní břehy, které se díky působení vody mění a objevuje se při tom nová stěna, kde si ptáci vyhloubí nové díry. A kde jinde je na proměnu břehů prostor, než v chráněné krajinné oblasti? Kvůli suchu a povodním je i v našem zájmu, aby tady řeka nebyla pouhým mrtvým korytem, co vede vodu, ale aby fungovala jako aktivní, živý a dynamický systém, jenž se neustále obnovuje, posunuje a slouží všem,“ vysvětluje Koutný.
Zdůrazňuje, že s kolegy řeku při léčbě nepřetvořili do konečného stavu. Naopak. Osvobozená Morava má teď znovu prostor rozvíjet se přirozeně vlastním životem tak, jak po tisíce let...
