Cymbály nejsou v pravém smyslu slova skutečné zvony. Obecně bývají hodinové cymbály výrazně nižší než zvony o stejném průměru a také jsou na rozdíl od nich zavěšeny napevno. V daný čas je proto rozeznívá bicí kladivo, jež do nich tluče z vnější strany.
Každý z dvojice olomouckých radničních cymbálů měl původně na věži jinou funkci.
„Velký sloužil k odbíjení celých hodin, malý umístěný pod ním k odbíjení čtvrtí. Původně byl ve věži jen velký pozdně gotický cymbál, ulitý už roku 1501. K němu byl přidán v roce 1603 menší renesanční cymbál,“ popsal ve svém znaleckém posudku olomoucký historik umění Leoš Mlčák.
V každém případě jde podle něj o významné umělecké i technické památky. Podařilo se mu také dohledat jména jejich výrobců. U většího gotického cymbálu to bylo snazší, neboť jeho tvůrce mistr Johannes Kandler na něm zanechal svoji značku.
U menšího renesančního nástroje ale už musela pomoci srovnávací analýza. Ta nakonec odhalila, že jej zhotovil olomoucký zvonař Zachariáš Milner.
O jejich díla od úterý pečují odborníci z dílny Boroko v Brodku u Přerova, jež dlouhodobě spolupracuje s tamní zvonařskou hutí. Cymbály čeká odborné očištění a zakonzervování jejich povrchu.
„Po zrestaurování se oba nástroje vrátí na radnici. Velmi pravděpodobně už ale nezamíří nahoru do věže, kde byly po staletí skryty před zraky veřejnosti, ale budou vystaveny na speciální kovové konstrukci ve dvorním traktu radnice. Tady si je budou moci návštěvníci radnice prohlédnout,“ nastínil mluvčí magistrátu Michal Folta.
Cymbály dělníci z věže snesli při nynější velké rekonstrukci celé radnice, která celkově vyjde na desítky milionů. Její součástí je také obnova vrchních částí věže, včetně samotné špice. Tvoří je, laicky řečeno, dřevěné kostry pobité plechem, ty dělníci z věže sundali a postupně je nahrazují novými díly.
