Docent historie Jan Stejskal se zaměřil na pozdní středověk, hlavně první polovinu 15. století. Zájem o tuto dobu si vypěstoval už během přednášek na vysoké škole.
„Dříve v dějinách se mnozí historikové domnívali, že budoucnost se dá za pomoci znalosti minulosti předvídat. Bohužel to příliš nefunguje. Můžeme však vypozorovat určité indicie, které mohou vést k podobným, většinou neblahým, důsledkům. Ale okolnosti jsou vždy tak složité a rozdílné, že se děje nikdy nezopakují stejně,“ vysvětluje.
Z 15. století se zaměřujete zejména na italský humanismus. Jak jste se k tomuto období dostal?
Úplnou náhodou. Moje profesorka kdysi na přednášce zmínila mnicha Jana Jeronýma z Prahy, který se stal na sklonku 14. století misionářem v pohanské Litvě. Zajímal jsem se o něj a zjistil, že onen mnich odešel do Itálie, kde vstoupil do řeholní instituce, která u nás v té éře neexistovala, a tam celkem aktivně působil. S nadsázkou řečeno jsem proto šel „za ním“ a zjistil leccos jak o něm, tak i o ostatních lidech, se kterými se potkal. Ti mi přišli ještě zajímavější, tak jsem se jimi začal zabývat, zejména jejich životy, texty, sítěmi přátel a spolupracovníků. A už jsem u toho setrval.
Na čem pracujete nyní?
Podílím se na projektu, který mapuje reformy 15. století. Nezabývám se však primárně husitstvím, ale jinými pokusy zreformovat církev a společnost bez násilných zvratů. A třeba před rokem jsem vydal Komentáře papeže Pia II. – první české komentované vydání papežské autobiografie z 15. století.
Na které své dílo jste nejvíc pyšný?
Asi na práci věnovanou humanistovi a překladateli Ambrogiu Traversarimu, který žil v letech 1386 až 1439. Vydal jsem jeho cestovní deník a životopis.
Od února budete děkanem filozofické fakulty. Máte ze zvolení radost?
Upřímně, ani moc ne. Je to tak, že na katedře historie jsme si řekli, že nás baví být hlavně učiteli a vědci. Nechceme se na delší dobu zasekat nějakou funkcí, tak jsme se dohodli, že se ve vedoucích pozicích budeme střídat. Když mě přesvědčovali, abych tentokrát byl děkanem já, tak jsem to vzal z toho důvodu, že mi na fakultě velmi záleží. Ale beru to jen tak, že teď mám čtyři roky službu a rozhodně nemám v plánu se o mandát ucházet na další období. Každopádně se budu snažit, abych funkci zastával co nejlépe.
Proč není o co stát?
Pro mě jde zejména o osobní důvody, nebudu mít dost prostoru na bádání, publikaci a výuku. Kromě toho si myslím, že budu poslem špatných zpráv, je totiž věčný boj o prostředky a v mých silách nejspíš není, abych situaci nějak zlepšil. Byl bych velice rád, kdyby se třeba profesorům zvedly platy, ale stát myslí hlavně na učitele základních a středních škol, vysokých moc ne.
Jakým způsobem chcete fakultu vést?
Samozřejmě už mám nějakou vizi, ale obsahuje spoustu bodů, tak zmíním ty nejzajímavější. Jako první bych chtěl vést diskusi nad obory, které se na fakultě vyučují. Jestli nějaké nové nejsou potřeba nebo naopak některé nejsou nadbytečné. Prostě udělat celkovou revizi toho, co a jak učíme. Chtěl bych také hodně energie soustředit na to, abychom získali co nejvíce grantů a prostředků z Evropské unie. Kromě toho budu mimo jiné usilovat o dokončení rekonstrukce budov, které fakulta používá.
O které obory je a není zájem?
Čím dál tím menší zájem je o klasickou řečtinu nebo latinu, překvapivě klesá i o němčinu nebo francouzštinu. Naopak velký je o psychologii a angličtinu, roste o španělštinu a dokonce i o asijské jazyky.
Když počet přihlášek výrazně nepřekročí kapacitu oboru, děkan může přijímací zkoušku studentům prominout. Je to časté?
Děje se to relativně hodně u oborů, které nejsou pod uchazečským tlakem, ale to je skoro na všech vysokých školách. Je to spjaté s penězi. Jednu část škola získává za vědu, druhou za počty studentů, které ale stát omezil. Když jich budeme mít méně, než je stanovený počet, dá nám méně peněz, ale když to překročíme, víc peněz nedostaneme. Potřebujeme se tak pohybovat okolo toho počtu, a abychom to splnili, musíme někde přijímačky prominout a někde je naopak přitvrdit.
Nedostanou se pak na vysokou školu i ti, kteří na to nemají?
Takzvaná „úmrtnost“ je na vysokých školách obrovská. Takže pokud se tam dostanou i ti, kteří studovat nechtějí, tak odpadnou hned po prvních přednáškách, případně když přijde zkouškové období. S tím mám zkušenosti i jako profesor. Já jsem ale spíš pro to, aby každý dostal šanci. Vyzkoušel si to a pak je na něm, jestli školu dodělá. A ne aby o celém jeho studiu rozhodl třeba zkrat u přijímaček.
Jaké mají studenti ze středních škol znalosti dějepisu?
Výuka je poněkud zastaralá, ale netvrdím, že je to tak všude. Chápu, že je nezbytné dějiny vykládat postupně, alespoň dětem, aby jim byly základní procesy srozumitelné. Učitelé by se ale měli soustředit na problémy dějin a na základní zvraty. Žáci nepotřebují, aby jim bylo odříkáno vše od Chammurapiho po Hitlera. Nemyslím si, že by museli strávit vyučovací hodinu se Sámovou říší, jejíž doklady jsou navíc dosti chabé. Zato by měli věnovat dostatek času rozboru komunistického režimu, puče z roku 1948 a tak podobně. Prostě učitel by si měl zvolit podstatné jevy.
Myslíte si, že kvůli covidu nastane ve vědomostech studentů vysokých škol propad?
Určitě. Také si ale myslím, že lidé jsou schopni to dohnat. Spíš mě za studenty mrzí, že ti, kteří nastupovali, když covid začal, už můžou být za polovinou studia nebo ho za chvíli končí, a vysokoškolský studentský život si tak vůbec neužili.
