Americká rychlobruslařka Catherine Ranneyová víc než sedm let žila v Kanadě a připravovala se s národním týmem. Po olympiádě v Turíně jí ale řekli: Nechceme, aby zahraniční atleti před olympiádou trénovali s těmi našimi.
"Nehrají fér," posteskla si Ranneyová v deníku New York Times. "Nejednali správně a já bych jim to ráda dokázala v únoru na ledě."
Kanaďané trvají na tom, že dbají na pravidla o volném přístupu. Současně ale chtějí chránit svoje domácí prostředí. Javorový list už totiž vyhlásil útok na maximální počet medailí. Takový, který předčí všechny ostatní.
"Jsme jediná zem, která hostila hry a nikdy na nich nezískala zlatou medaili," odkazovala se Cathy Priestner Allingerová, viceprezidentka organizačního výboru, na letní olympiádu v Montrealu 1976 a zimní v Calgary 1988. "To není výkon, na který bychom byli hrdí."
Cílem Kanady je 35 medailí, o jedenáct víc než získali v Turíně.
Loni v zimě dostali rychlobruslaři zákaz vstupu na ovál v Richmondu, německý tým strávil dny čekáním na povolení.
Na sjezdovce ve Whistleru, pro většinu nejlepších závodníků světa neznámé, zase nechali několik medailových nadějí stát za plotem a koukat se, jak trénuje kanadská reprezentace.
"Každý se sem tlačil," přiznal Max Gartner, šéf kanadských sjezdařů. "Znalost prostředí je ale výhoda, které se nemůžeme vzdát."
Organizátoři se přesto brání, že všem atletům poskytli mnohem větší prostor než kterýkoliv hostitelský stát v minulosti. Hlavně proto, že jejich sportoviště byla postavena včas.
Kanadský program "vyjeď si stupně vítězů" pumpuje do přípravy reprezentantů na hry 110 milionů dolarů (asi 1,75 miliardy korun), Hlavně do těch, kteří mají šanci skončit mezi trojicí nejlepších. Detailní seznámení s tratěmi má zemi obří investici vrátit.
"Zvýšený pobyt na tratích dodá sportovcům důvěru potřebnou pro umístění na pódiu," hlásají propagační letáky pro bobisty. Rychlobruslaři mají zase "strategický plán, který má zvýšit jejich pohodu na stadionu". Dokonce biatlonisté dostali "extra příležitost trénovat na trati, aby poznali každý její centimetr".
"Já to na jednu stranu chápu," kýval Ron Rossi, předseda amerického svazu sáňkařů. "Na druhou stranu je to důkaz nedostatku sportovního ducha."
