Na seřadišti ve francouzském Brianconu v sobotu ráno postává jen pár zájemců o cestu na olympijská sportoviště. Parta Němců se shání po odvozu na biatlon, čeští fanoušci vytvořili většinu v autobusu mířícím do Pragelata.
Sluníčko teprve ozařuje první vrcholky okolních alpských masívů a hosté Českého olympijského domu vyrážejí na první soutěž turínských her, závod sdruženářů.
Na olympiádě se konečně začíná bojovat o medaile a zatěžkávací zkouškou prochází nejen výkonnost sportovců, ale i dopravní systém.
V příhraničním Brianconu všechno probíhá hladce. Za chvíli už náš autobus rychle stoupá klikatou silnicí do horského sedla, kde leží hraniční městečko Montgenevre.
Příjíždíme k celnici, která ještě před pár dny bývala jen historickou relikvií. Teď musíme zastavit.
Francouzští pohraniční policisté pečlivě kontrolují jednoho cestujícího za druhým. U svých krajanů se sice moc nezdržují, ale zastavit se musejí u každého a čas rychle ubíhá.
Nakonec se oba strážci zákona zarazili.
Jeden postupoval od řidiče, druhý odzadu, ale teď oba drží v ruce český pas a překvapeně jím listují. Zdá se, že když na italsko-francouzské hranici sloužili naposledy, museli mít našinci ještě k pasu vízum, výjezdní doložku a celní prohlášení.
Teď si nevědí rady.
"Jeane, je Česká republika v Evropské unii?" zeptá se nakonec po dlouhém váhání jeden pohraničník druhého.
"Jistě!" odpovídají mu místo Jeana sami čeští cestovatelé.
Odpověď zabrala, kontrola končí my s konečně se můžeme spustit serpentinami dolů na italskou stranu.
V údolí se dlouho nezdržíme. Čeká nás stoupání úbočím protilehlých kopců směrem na Sestriere, krátký pohled na z výšin a opět sešup dolů do Pragelata.
Jízda přes dva kopce a tři údolí připomíná horskou dráhu. Nebo houpačku.
A jako na houpačce balancuje i komfort cestovatelů mezi olympijskými sportovišti.
Teď je nám hej, cesta sice trvala bez patnácti minut dvě hodiny, ale aspoň jsme se vyhnuli uzavírkám, složitým přestupům a bloudění.
Už večerní návrat ukáže, jak pohodové ranní cestování bylo. Pravidlo, že autobusy odjíždějí mezi půl osmou a desátou vždy, jakmile se naplní, je vlastně velká past.
Včera odjel první autobus podle plánu v půl osmé a řidič dalšího oznámil: "Jedu v deset nula nula."
Co naplat, že bylo teprve osm...
 Česká výprava na slavnostním ceremoniálu. |
