Zápasník Jiří Švec s odstupem mnoha let vyprávěl: „Kulili jsme oči na všechno. Na obrovské trsy banánů, které jsme nikdy předtím neměli v rukou. Nebo na výtah na tokijskou televizní věž, která sloužila i jako rozhledna. Stačilo, aby se ze stropu výtahu ozvalo Vystupovat, dveře se samy otevřely a my si připadali jak Alenka v říši divů.“
Japonsko v roce 1964 už nechtělo být vnímáno jako mocnost poražená za druhé světové války. Chtělo se předvést jako ke všem přátelská země na technologickém vzestupu. Olympijské hry v Tokiu, které bylo za války ze šedesáti procent zničeno, se měly stát hlavní scénou pro takovou prezentaci.
Věrka a ty starší nám mladším pořád říkaly: Vy cácory tu pořád děláte voloviny, berte olympiádu vážně!
