V normálních časech by Tomáš Staněk klidně mohl patřit k favoritům na medaili. Jenže vrh koulí zažívá v posledních letech výkonnostní extázi.
Událost dneKaždý den se děje něco významného. Portál iDNES.cz vybírá to nejzajímavější a ptá se přímo aktérů. Každý den nabízí rozhovor z míst, kde události ovlivňují svět kolem nás. V několika otázkách, jasně, stručně, výstižně. |
Ryan Crouser letos pokořil světový rekord, k 23 metrům dokážou hodit i Joe Kovacs nebo Tomas Walsh. A s tím už se těžko soupeří.
Tomáši, jaké jsou vaše první dojmy z Tokia?
První krize přišla na letišti, ale naštěstí jsme to nějak ustáli a šli spát normálně, takže jsme se docela rychle srovnali s hodinovým posunem. Pak jsem měl nezvykle den volna, takže to házení bylo chvilku takové otupělé, ale už jsem se srovnal. Odpočinu si a hurá do závodu.
Co jste měl za krizi na letišti?
Já totiž nespal v letadle, furt jsem koukal na nějaké filmy, najednou přišlo jídlo, pak druhé jídlo a už jsme přistávali (smích). Trochu to na mě pak dolehlo, že jsem si na chvíli nelehnul. Naštěstí jsme pak na letišti čekali jen pět hodin, což vzhledem k tomu, jak dlouho čekali někteří další sportovci, ještě šlo.
I tak je to dlouho.
No jediné, co nebylo fajn, tak že nás nahnali do jedné místnosti, měli jsme jen pití, ale dlouho žádné jídlo, takže jsem měl trochu deficit. Nebylo mi dobře, tak jsem do sebe aspoň natlačil místní cukrovinky. Pak jsem si chvíli zdřímnul v autobusu vedle nějakého malého klučiny a už jsme byli ve vesnici.
Vedle malého klučiny? To jste ho musel na sedačce utlačovat, ne?
No, jak jsem dřímal, měl jsem takové cuky. Holky se smály, tak jsem si myslel, že jsem na něho vždycky lehnul a pak se probral. Naštěstí říkaly, že ne (smích). Ale říkal jsem si, že byl takový malý, ještě měl pod sebou kufr, tak abych ho neutlačoval. Jsem se pak šokem vždycky probudil, ale zvládli jsme to.
I letos jste měl zdravotní problémy. Už je všechno v pořádku?
Musím říct, že teď už házím naplno a metry jsou taky dobrý. Všechna házení už měla takovou tu návaznost na poslední závod v Německu (kde si Staněk hodil letošní venkovní maximum). Výkonnost se zvedá, házím naplno a hlavně, i když se mi pokus nepovede, nic mě z toho nebolí. Proto se na závod těším, snad bude i trochu normální atmosféra.
Už jste si vyzkoušel vrhačský kruh na stadionu?
Jojo, na rozcvičováku máme úplně stejný. Je rychlý, vypadá, že bude držet, takže se na něm dají hodit pěkné výkony. Neměl by ani klouzat, nedrolí se, v tomhle je to v pohodě.
Kvalifikační limit je nastavený na 21,20 metru. Bude potřeba ho k postupu překonat, nebo ho 12 koulařů nepokoří?
Tím, že máme kvalifikaci večer, tak je možné, že ho bude potřeba hodit. I vzhledem k tomu, kolik lidí ho už letos v závodech překonalo. Já jsem každopádně radši, že je kvalifikace večer, zapadne sluníčko, bude to příjemnější.
Na předloňském mistrovství světa jste skončil desátý. Tehdy se Ryan Crouser, Joe Covacs a Tomas Walsh přetahovali na téměř 23 metrech. Vy sám jste si tehdy připadal jak Alenka v říši divů. Myslíte, že se podobný závod může opakovat?
Finále bude dopoledne už od nějakých 10 hodin, takže si myslím, že to nebude až tak divoké jako v Dauhá. Nicméně, kluci mají formu, viděli jsme, že Crouser venku překonal světový rekord, tabulky jsou taky dost divoké. Bude to i o tom, jak se kdo popasuje s kvalifikací a jak komu vyhovuje ranní vstávání. Nepočítal bych ale s tím, že to bude až takhle daleký závod jako v Dauhá. Doufám teda.
Vám ranní vstávání nevadí?
Já jsem asi v pohodě. Kdybychom byli někde, kde jsou mraky a tma, tak by to bylo blbý. Kdybych třeba vylezl z pokoje a padla na mě nějaká deka. Ale tady už jsem vstával dřív, odjížděli jsme před devátou na trénink, a i když jsem byl zmuchlaný, tak jak tady svítí sluníčko, po snídani už jsem byl v pohodě. Popasuju se s tím.
