Pokud na ně budeme nahlížet touto optikou, nemohly ani v nejmenším dosáhnout velikosti těch předchozích.
Ovšem opačnou variantou než uskutečnit je v okleštěném režimu bylo, že by se nekonaly vůbec. A takový scénář by znamenal nejen přerušení kontinuity, ale i přervání sportovních snů.
Olympijský oheň v Tokiu uhasl, štafetu přebrala Paříž |
Ruku na srdce, když jste sledovali strhující finálovou jízdu Jiřího Prskavce, chvaty Lukáše Krpálka, super tie-breaky tenistek či daleko letící oštěp Jakuba Vadlejcha, řešili jste, zda právě na tribunách křičí a vzdychají davy fanoušků?
Další velkou část své DNA si totiž olympiáda i v Tokiu zachovala. Přinesla souboje, které měly tak mocný náboj, protože k nim může dojít právě jen jednou za čtyři roky (a výjimečně jednou za pět let).
Stala se vrcholem pyramidy, kam se 10 tisíc sportovců snažilo vyškrábat. Nabídla silné emoce, bezbřehou euforii i slzy zklamání, strhující dramata, světové rekordy. Doručila tyto emoce ke třem miliardám lidí světa, které boje pod pěti kruhy na dálku sledovaly. Nebyla ochuzena o výkony na hranici lidských možností. A ukázala, jak je dnešní sportovní svět pestrý, vždyť medaile si odvezli sportovci z 93 zemí, nejvíce v historii.
 |
Tím vším nalévaly tokijské hry i jakýsi elixír zapomnění. Přiměly ty, kteří je sledovali, na chvíli nemyslet na závažné problémy posledních dvou let i nesčetné politické eskapády a místo toho je vtáhly do světa sekund, bodů, ipponů a šťouchů. Byla to pouze dočasná léčba dlouhodobých bolestí, ale byla.
Tým Spojených států potvrdil pozici na špici medailového žebříčku zemí, těsně před dotírající Čínou. Česká výprava se s bilancí 4-4-3 nalezla na 18. místě pořadí národů a přeskákala tak i Keňu, Jamajku, Španělsko, Švédsko či Švýcarsko. Což byla dobrá zpráva.
„Ve světě plném strachu je potřeba udělat nějakou světlou tečku“, tak zněla mise odložené tokijské olympiády. Nemohly to být hry ve znamení návratu k normálu, jak je Japonci ještě loni plánovali a prezentovali. Nebudou takové za pouhých šest měsíců ani zimní hry v Pekingu.
Tato role zůstane (snad) určena až pro Paříž 2024. Pro hry s pořadovým číslem 33, které – věřme – budou také unikátní, ale jinak: coby první v postcovidové éře, ve znamení návratu fanoušků na tribuny, setkávání a společné radosti.
Aby se na několik dílů rozebraná DNA olympiád opět scelila.
