Asi je zřejmé, co k medaili chybělo, je to tak?
Malinký kousíček, ta poslední položka, prostě no.... Pětadevadesát procent závodu se povedlo úplně neskutečně a bohužel ten závěr ne. Ale myslím, že osmé místo na olympiádě je úplně v pohodě.
Co se při té poslední položce dělo?
Já pořádně nevím. Ani mi nepřišlo, že bych tam zmatkoval víc než na prvních třech položkách. Přišlo mi to dost podobný, ale bohužel to tam nenapadlo. Už se teďka nedá nic dělat.
Po každé střelbě jste vlastně své soupeře doháněl. Nepodepsalo se to na té závěrečné položce?
Ne, já to takhle mám. Střelba je u mě slabší než ostatní disciplíny, naopak běh je moje nejsilnější stránka. Věřil jsem si běžecky, takže jsem neřešil, že mě přestřílí, protože jsem viděl, že je v pohodě doběhnu.
Až se to v posledním kole nepovedlo. Co jste si po té střelbě říkal?
Jenom jsem se podíval, že už nejsem tam, kde jsem mohl být, a běžel jsem na maximum. Samozřejmě, kdybych běžel o medaili, tak by se mi poslední kolo běželo líp. Pak jsem ale viděl kolem sebe proběhnout Martina (Vlacha, nakonec pátého), což jsem po té své poslední střelbě čekal. Ještě tam předběhl další tři lidi a v pohodě si doběhl z 19. místa na páté. To je prostě skvělé.
Pětibojař Kuf si odstřelil medaili, Vlach se v Tokiu vyhoupl na páté místo |
V jednu chvíli jste skupinu před sebou dotáhnul a běžel na druhém místě. Dotahovali jste ještě prvního Brita. Nehrklo ve vás, že bojujete o zlato?
Já teď vůbec nevím. Ale myslím, že ne, běžel jsem si ten samý rytmus furt celý závod, protože se mi běželo dobře. Vůbec jsem neřešil, jestli dobíhám prvního, druhého, prostě jsem běžel tak, jak jsem mohl. A to, že jsem byl takhle vepředu, bylo super, ale… (ukazuje na prstech, jak maličko chybělo)
Jaké pro vás bylo vybíhat ze třetího místa do závěrečného závodu na olympiádě?
Skvělé. Úžasné. Jsem strašně rád, že jsem měl možnost tady být, a to, že jsem měl šanci do poslední chvíle bojovat o medaili, je úplně neuvěřitelný. Emoce, které jsem tady zažil, si budu pamatovat navždycky. Jsem strašně spokojený s celým závodem, bohužel to nedopadlo, jak bychom si všichni přáli, ale dobrý, za mě dobrý.
Moderní pětibojař Jan Kuf padá ze svého koně během jezdecké části na olympiádě v Riu.
Z Tokia asi budete odjíždět s lepšími pocity než z Ria, kde jste naháněl koně, že?
Jo, určitě. Už po jízdě jsem měl strašnou radost, že se nám to povedlo. Ten kůň byl relativně složitý, lidi přede mnou ho jeli relativně špatně. Když jsme dojeli (bez chyby, šest bodů ztratili za rychlost), tak to byla úplná extáze nadšení. Při jízdě jsem byl výrazně nervózní, ale zvládli jsme se za těch 20 minut skamarádit a dobře to dopadlo.
Vrátily se vám trochu vzpomínky z Ria?
Jasně že se mi to tam občas objevilo. S mentálním koučem jsme si připravili cvičení, které zažene tyhle myšlenky pryč, a celé dva dny se mi to dařilo. Už dlouho se mi nepovedl takhle úžasný závod. Jít skoro nejlepší závod kariéry na olympiádě je podle mě fajn.
