„Střelba je hodně o soustředění,“ líčila šestačtyřicetiletá Išiharaová před hrami. „Všechno se odvíjí od toho, jestli ve správný moment dokážete urovnat svou mysl. Já mám více víry než ostatní. Doufám, že mě víra v mé střelecké schopnosti povede k dobrým výsledkům.“
Doufala, že by mohla útočit i na medaili. O ni usiloval už její otec Keiši, který byl rovněž střelcem.
Nikdy na ni však nedosáhl. A tak se rodinná touha posouvá o generaci? Ano. „Už dlouho je mým zbožným přáním, aby Naoko medaili získala,“ tvrdí Keiši.
4. DEN OH: Co se děje v Tokiu? |
V brazilském Riu se jí to nepovedlo, byla osmnáctá. Neuspěla ani v Tokiu, kde nakonec skončila jedenadvacátá. Ve dvou dnech kvalifikace trefila 114 terčů.
Kromě otce se střeleckému sportu věnoval i její děda. „Takže když jsem vyrůstala, rozhodně jsem myslela na to, že budu střelkyní,“ líčila Išiharaová.
Přestože jde o rodinnou vášeň, otec jí příliš rad neuděluje. Zkušenosti už nabrala sama, kromě her se zúčastnila i osmi světových šampionátů. „Je tichý člověk,“ řekla o otci Išiharaová. „Ale je pyšný. Pomohl mi v mnoha ohledech, finančně i jinak.“
Japonka Naoko Išiharaová během skeetařské soutěže. (27. července 2021)
Vedle střelnic ji je možné nalézt ve svatyni ve městě Kanuma - asi dvě hodiny od dějiště soutěží v brokové střelbě. Chrám tam už stojí více než 1 300 let.
„Jakožto kněžka se vždy modlím, takže mám pak o něco více koncentrace než ostatní Japonci. Jsem přesvědčená, že se stane něco dobrého a že se o to bohové postarají,“ říká. Právě k tomuto životu se vrátí po tokijské olympiádě.
