Od roku 1994 se skandinávští rivalové pouze ve dvou letech (2009 a 2012) nepotkali na mistrovství světa či olympiádě. Pořád je to velká věc.
"Pamatuji si to dobře, když jsem vyrůstal," líčil před dnešním semifinále v Soči švédský bek Niklas Kronwall. "Ať jste byli zrovna ve škole jako my, nebo v práci jako naši rodiče, prostě se všechno na pár hodin zastavilo."
A člen finské obrany Sami Vatanen dodává: "Cítíme k sobě lásku i nenávist, i když té jen trochu. Tyhle zápasy vás nabíjejí energií."
Poslední dva nikoli velké, ale největší duely rozdělily emoce rovnoměrně. Olympijské finále v Turíně = výhra Švédů. Finále mistrovství světa 2011 = výhra Finů. "To je moje nejoblíbenější vzpomínka," říká 19letý finský bek Olli Määttä, který se tehdy ještě díval v televizi.
Dnes? Jdou proti sobě celky, jež si v Soči semifinále za výkony shodně zaslouží. Přestože oběma chybějí tři elitní útočníci – Henrik Sedin, Zetterberg a Franzén u Švédů, Mikko Koivu, Filppula a Barkov u Finů.
Rozhodne se i to, zda 43letý Teemu Selänne dostane šanci na své první reprezentační zlato. Ve čtvrtfinále proti Rusku měl bilanci 1+1. "Nevidíte jej jinak než s úsměvem," říká o veteránovi a spoluhráči z útoku mladíček Granlund. Po derby může být úsměv finského sympaťáka ještě širší.
