Ve čtvrtek mu týmoví kolegové oznámili: „Zvolili jsme tě za kapitána.“
Škarohlídi by za tím možná hledali úctu ke stáří. Březina pokrčil rameny: „Nevím, co to obnáší. Kdo ví, možná budu muset po skončení soutěže dávat poslední rozhovor za celý tým.“
Českou vlajku při zahájení ZOH ponesou hokejistka Mills a krasobruslař Březina |
Každopádně ještě předtím musel odbruslit ve jménu svého týmu. Což v sobě v pátek obnášelo: vstát uprostřed noci, v půl páté odjíždět na trénink do haly, rozhýbat se, v šest potrénovat a po deváté už se chystat na samotný závod, protože krátký program mužů celou soutěž otevíral.
„Tyhle ranní časy mě zabíjejí. Ale před čtyřmi lety to v Koreji bylo stejné,“ prohodil. Také tehdy si televizní společnost NBC, majitel amerických vysílacích práv na hry, prosadila u organizátorů dopolední závody krasobruslařů, aby je mohli v USA kvůli časovému posunu vysílat pěkně ve večerním prime timu.
Březina dávno zjistil: Kdo platí, ten rozhoduje. Realita současného světa.
A kdo pořádá olympiádu, ten si nyní určuje, v jakém počtu smí lidé do hlediště. Toť realita Pekingu 2022. Na modré ochozy Capitol Indoor Areny tudíž byly „pozvány“ zhruba dvě tisícovky diváků, které v metrových rozestupech způsobně usadili ob sedadlo od sebe.
„Nejsou na tribunách zrovna moc aktivní. Ale aspoň něco,“ podotkl Martin Bidař z české sportovní dvojice. Hlasitě povzbuzovat divákům zakazují místní anticovidová pravidla.
„Jsou to trochu hry blbec,“ nezastíral své pocity Březina. „Některá opatření nedávají smysl, ale co s tím my naděláme. Pořád je to olympiáda, která je jen jednou za čtyři roky. Tak se snažíme užít si ji, co nejvíc to jde.“
Ne každý má takové štěstí. V soutěži družstev už přišli Ukrajinci o Ivana Šmuratka a Němci o sportovní dvojici Haseová-Seegert. Důvod? Pozitivní test na covid.
„Už se to trošku roznáší i ve vesnici, hlásili tam celkem 27 pozitivních případů,“ podotkl Březina. „Takže si každé ráno říkáme, že jsme rádi, že můžeme odjet autobusem do haly.“
Bidař a jeho partnerka Jelizaveta Žuková se s odstavenou německou dvojicí dobře znají. „Víme, jak se vždycky snažili být na sebe opatrní. A stejně jsou teď pozitivní. To je strašné. Jsme rádi, že z našeho týmu můžeme nastoupit všichni.“
Těšit se z maličkostí a myslet pozitivně, i v tom tkví část úspěchu.
A také v kvalitních bruslích. Které Březina na lednovém mistrovství Evropy neměl, aniž by o tom věděl. Až po návratu z Tallinu do Česka totiž zjistil, že měl jednu ohlou.
„Pata mi seděla na středu boty. Když jsem jel dozadu, blbě se mi chodilo do vnitřní hrany, furt mě to tahalo ven. Což byl problém hlavně u čtverného salchowa, který je z vnitřní hrany,“ vysvětloval.
Když své zjištění vzkázal z Česka do Kalifornie svému trenérovi Rafaelu Arutjuňanovi, okomentoval to slavný kouč při setkání s Březinovou manželkou slovy: „Michal je s prominutím debil. Všem ostatním se v klubu stará o brusle a spravuje jim je a na své vlastní se nepodívá.“
Na těch olympijských si tudíž dal Březina záležet, dokonce u nich před odletem na hry vyměnil i jazyky a hned v nich cítil větší podporu, kotník se mu nelámal. Na tréninku v Pekingu skákal jeden čtverný salchow za druhým a kouč byl nadmíru spokojen.
Teď jen dobře zazávodit.
Už vím, co nesmím udělat
Při krátkém programu na mistrovství Evropy upadl Březina při čtverném salchowu i trojitém axelu. Tentokrát doskoky ustál, jenže salchowu ubral dvě otáčky.
„Takže vím, co nesmím v individuálním závodě udělat,“ pronesl.
A to je?
„Příliš jsem zpomalil nájezd na toho čtveráka. Byl první, který jsem tu proskočil. Nechal jsem tam proto nějakých 14 bodů.“
Zbytek jízdy už byl na rozdíl od Tallinnu výborný, včetně trojitého axela a trojité kombinace. „Čímž jsem snad ukázal, že jsem neměl problém s hlavou. U salchowa šlo prostě o technickou chybu.“
Sedmým místem v krátkém programu mužů připsal Březina na české konto první čtyři týmové body.
On i jeho parťáci, usazení stejně jako ostatní týmy v národních kójích u ledu, si moc dobře dovedli spočítat, že na postup mezi nejlepších pět zemí do finálových volných jízd, by neměli, i kdyby se stavěli na hlavu a všichni předvedli svá současná maxima. „Prvních pět týmů je pro nás v podstatě neporazitelných,“ uznal kapitán.
Březina pokazil skok, nejlepší byli Taschlerovi. Krasobruslaři jsou osmí |
Zároveň však všichni chtěli dokázat, že mezi deseti kvalifikovanými zeměmi pro olympiádu nejsou omylem - a umístit se lépe než desátí.
To se jim dařilo.
A šlo to ještě lépe, když sourozenci Taschlerovi připsali ve svém krátkém programu alias rytmickém tanci na konto Čechů šesté místo, přičemž vůbec poprvé porazili i Ukrajince Nazarovovou a Nikitina, desáté z letošního mistrovství Evropy.
Co na tom, že i oni na své jízdě chybičky našli.
„Pár jich tam bylo,“ říkal Filip Taschler. „Hlavně v tom, že jsme byli strašně blízko u sebe a trochu do sebe naráželi. Jak se říká, že sourozenci mají výhodu, že jsou hodně sjetí, a proto blízko u sebe, tak jsme to dneska vzali trochu do extrému.“
Ovšem energii měli na ledu dobrou, tým jim gratuloval, pět bodů pobrali. Navíc si stále připadali jako v Jiříkově vidění. My jsme doopravdy na olympiádě!
„Pro mě je každý den probuzení jako sen. Něco neuvěřitelného, že tu závodíme, jakoby se mi ten krásný sen zdál pořád dokola,“ vyprávěla Natálie Taschlerová a v ruce držela velkého plyšového slona, maskot od taťky. „A ještě mám s sebou bundu pro štěstí, kterou jsem dostala od blízkého kamaráda.“
Zkusili jsme jezdit jako Číňani
Krátký program sportovních dvojic poté páteční krasobruslařské menu závodu družstev uzavřel. Jelizaveta Žuková a Martin Bidař v něm skončili osmí a zatímco pro Bidaře šlo už o druhé hry s druhou partnerkou, Žuková v 18 letech debutovala.
„Cítila jsem atmosféru i velkou podporu. Nervy jen trošku,“ svěřovala se. Pokud zůstaneme u tématu drobných radostí tohoto dne, pak jím byl pro rodačku z Jekatěrinburku odhozený trojitý lutz, při němž nejprve dopadla způsobně na jednu nohu a až po chvíli mírně přepadla i na tu druhou, což byl rozhodně posun po půlročním trápení s přetrženými vazy v kotníku a tudíž i se skoky.
„Skoro na jednu nohu byl, no jo. Pan trenér říkal, že za deset dní bude úplně,“ předváděla, jak už dovede mluvit česky a odkazovala na hlavní závod sportovních dvojic na konci her.
Partner ji pochválil: „V trénincích se Líze daří ten lutz moc dobře, pokud ho skáčeme mimo program. Teď ho jen zakomponovat.“
Bidařův sólový toeloop naopak v pořádku nebyl, jako by si na něj půjčil od Březiny jeho tallinskou ohnutou brusli. „Asi jsem byl přemotivovaný,“ hledal důvod.
Možná i proto, že ve své tréninkové skupině pro závod družstev měli předtím čínské dvojnásobné mistry světa Suej, Chana, a to byl panečku frčák... i škola krasobruslařského života. „Prostě bruslení o level výš. Snažili jsme se jezdit stejně rychle jak oni, jenže pak nám ty elementy moc nešly, tak jsme zase zpomalili,“ líčil Bidař.
OLYMPIJSKÉ SPORTY: Krasobruslaři bojují o medaile pod pěti kruhy už 114 let |
Olympijský závod družstev byl před hrami v roce 2014 stvořen jako poněkud umělá disciplína, ale minimálně pro takové zážitky, zkušenosti a malé radosti má i pro Čechy svoji váhu.
V pořadí týmů jsou zatím osmí, s výrazným náskokem na Německo a Ukrajinu a tři body za sedmou Gruzií.
Eliška Březinová, která zatím jen fandila ostatním z české lóže, s tím v neděli teoreticky ještě může něco provést. Krátkým programem žen základní část české ledové premiéry při soutěži družstev vyvrcholí.