Odlétáte teď skoro na měsíc do Asie. Je vám blízká?
Vlastně úplně ne. Do Asie letím teprve podruhé a že by si mě něčím získala, to asi úplně ne. V Pchjongčchangu se mi minulý rok na Světovém poháru líbilo, je to v hezkém horském prostředí, ale že bych se nějak speciálně do Asie těšil, to asi ne.
Zimní olympiáda se tam vrací po 20 letech. V roce 1998 se hry konaly v japonském Naganu, pamatujete si na ně?
Úplně přesně, na zlaté hokejisty nejde zapomenout. Bylo mi asi sedm let, nebo asi... určitě (smích). Koukal jsem na to doma s tátou a dědou a vybavuju si, jak jsem to prožíval. Byl to nádherný okamžik a ještě nedávno jsem si na internetu pouštěl přenosy z těch hokejových utkání. Určitě je to moment, který mi z dětství utkvěl v paměti.
Tehdy jste chtěl být víc hokejistou než biatlonistou?
Ne, to zase ne. V té době jsem ještě kopal do míče a hrál fotbal, ale už jsem pomalu začínal i lyžovat. Na hokej jsem byl asi moc měkký. Je to docela tvrdý sport, fandím mu, sleduju ho, ale asi mě to úplně nikdy nelákalo dělat.
Ještě před přesunem do Pchjongčchangu vyrážíte na týden do kazašského Almaty, kde vás čeká až -25 stupňů.
Co jsem koukal na předpověď, tak tam má být dva, tři dny docela nepříjemný mráz. Ale Ondra Rybář (šéftrenér) říkal, že když tam loni byl na univerziádě, tak tam sice byl mráz, ale takový ten sušší, který se dá snést. Není to asi jako v Östersundu, kde je vlhko a -1 a pocitově to je jako -15. Uvidíme, oblečení na to máme a snad se pak počasí umoudří.
Vám osobně větší mrazy vadí, nebo s nimi nemáte problém?
Úplně mi nevadí. Samozřejmě je mnohem příjemnější trénovat při vyšších teplotách, ale když je mráz, stejně se s tím musíme srovnat. Já to docela zvládám.
Na co dalšího se v Almaty těšíte?
Vlastně jsme se o tom ještě moc nebavili. Máme s sebou jen minimum věcí, budeme tam týden, bydlíme na hotelu u závodiště a bereme to čistě jako přípravu, abychom si částečně zvykli na časový posun. Sám jsem v poslední době necítil už takovou jistotu ve střelbě, takže se chci zaměřit i na tohle. A nějaké tamní specifikum? Prý je dole ve městě občas smog, ale ten nahoru na stadion přijde málokdy. Tak snad nedorazí.
Je podle vás dobře jet takhle týden před olympiádou na soustředění na půli cesty?
Tohle asi nechci úplně hodnotit. My jsme si tuhle variantu zvolili, věříme jí. Němci i Norové třeba zůstávají v Evropě a do Koreje letí týden před závody, těžko říct, co je lepší a co horší. Pro nás pak bude časový posun o něco menší, ale nechci teď říkat, že jsme udělali líp, to se ukáže až na místě. Třeba rakouský tým přiletěl loni na Světový pohár do Koreje až den před prvním závodem a pak to tam všechno totálně zmastili. Jarda Kulhavý na loňské mistrovství letěl taky až den před závodem a dojel druhý. Existují různé varianty, my máme tuhle a věříme jí.
Když jste se teď na měsíc balil, dýchla na vás už ta olympijská atmosféra?
Určitě už ji mám v hlavě. Když jsem se doma balil, jednu tašku jsem měl do Koreje, druhou pak do Almaty. A už při tom balení jsou tam olympijské věci, olympijské oblečení. Blíží se to a vy si to musíte připustit. Ten závod totiž jednou přijde a kdybych si to celou dobu nepřipouštěl, samotného mě to pak překvapí.
ČESKÁ RADOST V AKTUÁLNÍ SEZONĚ. Ondřej Moravec (vpravo) slaví spolu s Michalem Krčmářem.
V čem bylo balení kufru na olympiádu jiné?
Vlastně jsem si balil úplně jiné věci. Když přijedete domů ze Světového poháru, přesně víte, kam sáhnout. Teď jsem u toho ale musel trochu přemýšlet. Nesměl jsem si vzít nějaké reklamy, nemůžu používat jiné značky, tohle bylo potřeba trochu ohlídat. Ale dostali jsme sadu olympijských věcí, které jsme vlastně jenom vyprali, přebalili a pak jedeme s tím, co jsme nafasovali.
Za týden se budete přesouvat do Pchjongčchangu. Jak na vás působí olympijská trať pro biatlon?
Je hodně obtížná. Těmi kopci bych ji přirovnal k Oberhofu, je to pořád nahoru a dolů. Nevím taky, jak moc budou upravovat ten loňský sjezd, ale ten byl taky nebezpečný a tam se klidně může rozhodnout závod. Když tam člověk spadne, tak spadne takovým způsobem, že to flinta nepřežije. A když do toho zahrnu i střelnici, opravdu to není jednoduché závodiště.
V čem je složitá střelnice?
Taky tam docela fouká. Ne sice tak jako v Oberhofu, ale vítr se tam trochu mění, občas zesiluje, pak zase zeslabuje. Loni ve štafetě mě to trochu vytrestalo, kdy jsem si to nepohlídal a musel jsem na trestné kolo. Ale budeme tam týden před začátkem olympiády, takže bude dost času si to natrénovat.
