Především však Erbanová bruslila sama. Rychlá kola, nácvik startů. Většina ostatních rychlobruslařů se spojovala do tréninkových „vláčků“, ona nikoliv. Ani se nepřipojila k Martině Sáblíkové a Nikole Zdráhalové, které objížděly ovál společně.
„Holky jezdí dlouhá kola, připravují se na tempo na trojku,“ vysvětlovala. „Já se chystám na sprinty. Ale občas mám dovoleno svézt se ve vláčku za kluky - sprintery z Holandska.“
V Heerenveenu je 25letá rodačka z Vrchlabí členem profesionálního týmu AfterPay. Dlouho hrozilo, že se z něj kvalifikuje na hry jako jediná. „Toho jsem se trošku bála,“ přiznává. „Ale dostaly se sem nakonec i Anice Dasová a naše vytrvalkyně Annouk van der Weijdenová. Vyšlo to dobře.“
S oběma Nizozemkami totiž přiletěl coby člen výpravy oranjes také trenér Dennis van der Gun, osobní kouč Erbanové. Zatímco při Světových pohárech a na vrcholných akcích jí během závodů hlásí u ledu mezičasy reprezentační kouč Petr Novák, trénink i v Koreji konzultuje právě s van der Gunem.
Na rozdíl od Sáblíkové a Zdráhalové, které před 1. únorem dva týdny trénovaly jen na suchu, Erbanová naopak z lednového Světového poháru v Erfurtu odjela zase zpět do Heerenveenu a bruslila tam až do posledního dne před odletem do Pchjongčchangu.
V centru olympijských ledových sportů Kangnungu potom i za pomoci prášků na spaní zdárně zvládla aklimatizaci. „Spím, když chci spát. Je to lepší než přesuny do Ameriky,“ oznamovala.
Po úvodním rozkoukávání se v olympijské vesnici (“Třeba půl hodiny jsem hledala autobus do haly.“) si rychle zvykla i tam. „Mám blízko k jídelně, co víc si přát. A vesnice je menší než v Soči, což mi taky vyhovuje.“
Ve světových tabulkách na 500 metrů drží čtvrté místo za triem asijských žen. Spokojena byla i s posledním pohárovým vystoupení v Erfurtu, kde právě při neúčasti této asijské trojice vyhrála jednu ze dvou pětistovek.
Před čtyřmi lety na hrách v Soči skončila dvakrát desátá.
Tentokrát chce rozhodně výš.
„Forma se mě pocitově drží, myslím si, že tady něco vykouzlím,“ říká před svými starty na hrách v Pchjongčchangu.
„Jezdí se mi dobře, už jen dolaďuju techniku. V Erfurtu byly krokem nahoru moje rychlá první stovka po startu a samozřejmě i vítězství v první pětistovce. Teď si s trenérem hodně hrajeme s technickými detaily. Čím déle jsem v sezoně, tím více cítím led. Zato zkraje sezony jsem pocitově ani nerozeznala, když jsem udělala nějakou chybu.“
První olympijský start ji na trati 1000 metrů čeká až 14. února.
„Do té doby je pořád daleko,“ soudí. „Ve středu tu ještě pojedu testovací závody a něco si při nich vyzkouším.“
