Tak trochu si připadala jako ve filmu Rocky IV, jehož hrdina se chystá na souboj s ruským bijcem Ivanem Dragem tak, že na Sibiři seká v mrazu dříví a v hlubokém sněhu běhá po kopcích.
Ne, tentokrát nešlo o souboj Dobra a Zla. Jen o tu velmi nestandardní přípravu Martiny Sáblíkové na vyvrcholení čtyřletého cyklu.
Ještě nikdy neudělala, aby v posledním měsíci před hrami strávila dva týdny zcela mimo led.
Až nyní.
Nizozemské soupeřky se na starty v Koreji připravovaly ve svém rychlobruslařském paláci v Heerenveenu, načež sedly do letadla a od pátku už opět trénují v Kangnungu, ledovém srdci her.
Martina Sáblíková a Nikola Zdráhalová závodily 21. ledna na Světovém poháru v Erfurtu. V následujícím týdnu si odskočily domů, na kole vyjížděly žďárské kopce, posilovaly a za pomoci speciálního prkna trénovaly ideální posed.
Už 27. ledna se pak z Prahy vydaly směr Korea, aby tím co nejvíce eliminovaly tradiční velké potíže Sáblíkové s aklimatizací.
Právě proto led obětovaly.
Věděly, že olympijská vesnice i hala v Kangnungu budou až do 1. února uzavřeny a že jiná varianta poblíž neexistuje. Na pět dnů se tudíž s podpůrným týmem usadili v místním penzionu, jen sto metrů od moře. „Měli celkem 24 pokojů, ale nikdo kromě nás tam zrovna nebydlel, jen my jich obsadili šest,“ líčila Sáblíková.
Do her zbývají 4 dny. Martina Sáblíková bude bojovat o medaili v závodě na 3 000 metrů v sobotu 10. února. |
Bez ledu musely značně improvizovat. „Provádíme klasický letní trénink na suchu,“ tvrdil kouč Petr Novák. S tím rozdílem, že teploměr ukazoval minus sedm. „A pocitově je minus 20. Ostrý vítr od moře je nepříjemný. Ale našli jsme si zasluněné místo, kde foukalo míň.“
Tady, na chodníku mezi silnicí a lesem, se Sáblíková a Zdráhalová zakuklily proti mrazu, skákaly vpřed a prováděly odrazová cvičení i silové cviky na gumě. Pokračovaly v nich také na prašné cestě mezi křovisky v Hadí zátoce. Nebo u jezera, které kvůli vyobrazení labutě přejmenovaly na Labutí.
Jen původně naplánované tréninkové 90minutovky na silničním kole přesunuli kvůli silnému větru z kangnunských ulic na trenažéry.
Navíc jim Novák zakoupil vstup do městské posilovny.
Zdráhalová tu z podřepu zvedala na ramenou stokilové činky.
„Dala by i 130,“ ujistil kouč. Sáblíkové povolil jen 80 kilo. „Výš tě kvůli těm bolavým zádům nepustím,“ oznámil svěřenkyni a pro jistotu jí zapůjčil bederní pás.
Denně tak obě Češky absolvovaly tříhodinový zápřah na suchu. „Nevím, co by na to řekli Holanďané,“ pousmál se kouč.
Sáblíková myslela v této souvislosti nejen na film o Rockym.
„Spíš mi to připadalo jako začátek Kokosů na sněhu. Jak mají jen dřevěný bob a jezdí s ním po trávě z kopce,“ připomněla proslulý příběh jamajských bobistů.
Po přestěhování do olympijské vesnice byl návrat na led po dvoutýdenní odmlce tristní.
„Vždyť já bruslím jak začátečnice,“ prohlásila na prvním tréninku ve fialově zbarvené olympijské hale. „Mám pocit, jako když si na podzim poprvé stoupnu na led po dlouhé letní přípravě.“
„Ne, tohle bylo ještě horší,“ přizvukovala 21letá Zdráhalová, kterou v nových bruslích dřely kotníky, a tak se raději vrátila ke starým, které jí v listopadu v Kanadě praskly a byly celé vyspravované.
„Vůbec nevím, kde mám na ledu nohy. No je to doslova hrůza,“ hudrala Sáblíková.
I na kouče byla ve své rozmrzelosti protivná, až Novákovi došla trpělivost, poněkud se rafli a zchladil ji: „Už nic neříkej, už nic nechci slyšet a běž trénovat. Máš po přípravě na suchu, navíc v jiném časovém pásmu. Pohyb na ledu to musí ze začátku ovlivnit.“
Už nejsem tak protivná
Pozitivní zprávou bylo, že v sezoně bolavá záda protestovala jen přiměřeně. „Nezhoršuje se to, ani se neblokla zpátky,“ potěšilo Nováka. „Martina předtím pořádně ani necítila nohy, jak měla ta záda zablokovaná. Teď znovu hledá sama sebe a ideální pozici na ledu.“
Do haly vtrhla na trénink oranžovomodrá záplava nizozemského týmu i se svými početnými reportéry, hned se vyptávajícími na zdravotní stav Sáblíkové. Nizozemky kroužily po oválu v zákrytu v početných „vlacích“, naopak dvě Češky se v rámci slovanské výpomoci dohodly na skromnějším vláčku se dvěma Polkami. „Ale domluvíme se i s Italkami, Němkami nebo Ruskami,“ říkal Novák.
Trenér Petr Novák
Druhého dne po otevření olympijského oválu na něj Sáblíková a Zdráhalová vyrazily z olympijské vesnice na kolech. Jenže po pětikilometrové cestě v minus sedmi stupních si Sáblíková postěžovala: „Mají tu na semaforech snad devadesátivteřinové červené. Rozehřejeme se šlapáním a hned zase zamrzneme na červené.“ Trénink už byl pocitově lepší.
A třetího dne ještě lepší.
„Nastal čas zkusit i něco rychlejšího. Dvě tříkola s tempem na trojku,“ rozděloval kouč práci. Její vyznění Sáblíkovou mile překvapilo. „Už nejsem tak protivná jako po prvním dnu na ledu,“ hlásila cestou do šatny.
„Vidíte, začala se usmívat,“ ukazoval Novák.
V noci se hlava zbláznila
Přesto v nitru 30leté rychlobruslařky nadále sídlí i Sáblíková-pesimistka. Pokaždé byla před olympijskými starty nervózní. „Ale tentokrát je to úplně jiný psychický stav než před Vancouverem a Soči. Tehdy jsem věděla, že když to vyloženě nepohnojím, tu placku bych měla mít. Teď je to jiné.“
Do mysli se jí neustále derou myšlenky na vlekoucí se kalvárii se zády. „Má hlava ví, že mám dva a půl měsíce skluz. Pořád mě ten pocit pronásleduje.“
Česká rychlobruslařka Martina Sáblíková (uprostřed) a Nikola Zdráhalová během tréninku v jihokorejském Kangnungu.
Snad i proto měla v noci na sobotu poprvé od příletu větší problém s aklimatizací a usnula teprve ve tři v noci. „Ta hlava se totiž v noci zbláznila a já si pořád říkala: Ty kráso, já to prostě nedám. Optimismus nejde jen tak nahodit.“
Ale nahodí ho, je přesvědčen Petr Novák. Minimálně ve chvíli, kdy se v sobotu 9. února postaví na start závodu na 3 000 metrů. V tom jsou si se Zdráhalovou podobné. Jak říká kouč: „Jsou povahou bojovnice a ryzí závodnice.“
