Kangnung je dějištěm ledových soutěží her v Pchjongčchangu.
Pláž neodděluje od sportovišť vysoký plot s ostnatým drátem, jako tomu bylo v Soči 2014 nebo v Riu 2016 ve čtvrti Bara. Od bruslařských hal sem dojedete autem bez potíží a bez kontrol za tři minuty.
Jistě, jsme pouhých 80 kilometrů od severokorejské hranice. Bezpečnost her je opět jednou stěžejním tématem. Ovšem její zajištění vás tentokrát neudeří do nosu.
Nejsou tu ruští odstřelovači v bílých maskáčích ze Soči ani statisíce vojáků a policistů v teplácích, kteří tam hlídali takřka každou píď země. „A už vůbec to není jako před dvěma lety v Riu, kde všude vartovali vojáci s kvérem a demonstrovali svoji sílu,“ porovnává šéf české mise Martin Doktor.
V Koreji jsou bezpečnostní pracovníci oděni do černých bund s nenápadným nápisem Security a splývají s davem, jelikož černá móda vládne v zemi i zimnímu oblečení. „Tady je jiná kultura než v Brazílii nebo Rusku. V Jižní Koreji se nenosí ukazovat navenek zbraně,“ připomíná Doktor.
Ekonomickou vyspělostí se naopak místní chlubí rádi, zvlášť když loni rostla ekonomika nejrychleji za poslední tři roky. O návštěvníky her se starají i roboti a jejich největší chloubou se stala nová rychlodráha KTX z Inčchonu přes Soul a Pchjongčchang až do Kangnungu, která protíná celý poloostrov od západu na východ.
„Právě takové stavby by měly být odkazem olympiád,“ soudí Doktor. „Ačkoliv i tady po nich zbude příliš mnoho ledových stadionů nakumulovaných na jednom místě.“
Poláci se bouří. Kvůli postelím
Korejské zimní hry stály 13 miliard dolarů. Ty minulé v Soči rekordních 50 miliard, což způsobily nejen gigantické projekty na zelené louce, ale i ruská korupce.
Sáblíková po suché dřině v KorejiPřipadala jsem si jako začátečník |
„Tady to není zdaleka tak velké jako v Rusku, což mi vyhovuje,“ povídá rychlobruslařka Karolína Erbanová v olympijské vesnici v Kangnungu. Ale logistika her se také zde dolaďuje za pochodu. „První den jsme jeli autobusem z vesnice do haly 22 minut, dnes už jen osm. Policisté to začali pořádně řídit,“ popisuje kouč Petr Novák.
Některé komplikace se ovšem k plné spokojenosti vyřešit nepovede. Především nedostatek postelí v poddimenzovaných olympijských vesnicích. Češi jich měli málo už dříve a trable narostly, když se po přerozdělení kvót výprava rozrostla z 85 na 93 sportovců. Ve vesnici lyžařů v Pchjongčchangu tudíž nastal mohutný přetlak.
„Organizátoři nám přidali jen čtyři postele a navíc ještě v apartmánu s Poláky. Ti jich mají sami málo, takže se bouří,“ líčí Doktor. V důsledku postelové krize se i polovina doprovodu českých olympioniků musela ubytovat mimo vesnici.
Ubytování sice nedosahuje bohatýrských rozměrů ze Soči, ale ani poruchovosti z Ria. „Tam sice měli vesnici nádhernou zvenku, zato uvnitř jsme napoprvé odmítli převzít dvě třetiny pokojů, kde byly plíseň, díry, humus a voda tekla, kam neměla, hlavně do zdi,“ vzpomíná Doktor.
V Koreji se nic takového neděje, byť nějaký ten prach na novostavbě přece jen zůstal. Kvůli němu Češi s sebou přivezli pro potřeby alergiků a astmatiků čističky vzduchu.
Z extrému do extrému
Mnohem větším problémem je však na pokojích suchý vzduch. „Strašné vedro tu je,“ postěžovala si i biatlonistka Veronika Vítková. Nejenže Korejci mají všude, v autobusech i ve vesnici, extrémně přetopeno. Zároveň jde o vlhkost.
Vítková v korejských minus třináctiTrpím na mráz hlavně na nohách |
„Jsme u moře, a přesto je tu venkovní vlhkost pouze 40 procent a na pokojích klesá pod 20,“ říká Doktor. „Nezapnete si zvlhčovač vzduchu a ráno smrkáte krev z vysušených sliznic.“
Český tým tedy od organizátorů zakoupil do každého pokoje zvlhčovače, malé černé krabičky chrlící páru. Sportovci jsou nabádáni, aby si je pustili vždy hodinu před spánkem a případně i přes den.
Veronika Vítková si zvyká na prostředí jihokorejské střelnice.
Jestliže uvnitř ubikací způsobují trable vedro a sucho, venku naopak třeskutý mráz. Je očekáván i při pátečním slavnostním zahájení, kdy má dosáhnout až k minus 14 stupňům a má být doprovázen nepříjemným ledovým větrem.
Mluvčí MOV Mark Adams důrazně vyzval sportovce a diváky, ať se oblečou co nejtepleji. Každému z návštěvníků ceremoniálu rozdají organizátoři i balíček s dekou, pláštěnkou, čepicí a ohřívadly rukou. Navíc rozmístí kolem stadionu bariéry proti větru, mezi sektory na tribuně 40 přenosných teplometů a zřídí 18 místností na zahřátí.
Většina vstupenek na zahájení je vyprodána, zbývají jen na nejdražší místa za 1 125 eur. Zato na sněhové sporty, jež nejsou v Koreji ani zdaleka tak populární jako ledové, je vstupenek stále ještě dost, prodalo se jich 75 procent.
Doktor nicméně soudí: „Když se Korejcům řekne, že by bylo dobré, aby šli fandit, vezmou to jako věc národní hrdosti a nakonec přijdou.“
Zbývají čtyři dny. Pak čas příprav skončí a oheň se rozhoří.
