Turnaj i olympiádu o rok odsunula pandemie. Jak moc to zkomplikovalo přípravu?
Celé to má přesah až do roku 2019, takže šlo o dva roky. Tehdy jsem odjela na šest týdnů do Oceánie. Následoval přesun do Japonska, kde jsem absolvovala i turnaj série Premier League, a dále do Malajsie.
Po návratu do Evropy jste vyhrála třikrát Středoevropskou ligu.
Posun byl vidět, trénování v Oceánii mi hodně pomohlo. Všechno si to krásně sedalo. Jenže pak přišel covid a všechna příprava, finance a energie najednou byly pryč. Naděje sice byla, že turnaj posunou, ale už to nebylo ono. Snažila jsem se udržovat v kondici. Pak přišel definitivní konec a roční čekání.
Mohla jste teoreticky být v Tokiu a užívat si olympiády. Místo toho jste musela být v Česku. Co jste dělala v létě 2020?
Je pravda, že jsem potřebovala přepnout a uvědomit si, co dále. Člověk karate obětoval kus života. Najednou jsem musela více přemýšlet, jestli už není čas věnovat se pouze práci, která do té doby nebyla bodem číslo jedna. Snažila jsem udržovat spíš po kondiční stránce, karate šlo stranou. Vlastně se dá říct, že až do prosince jsem se mu nějak více nevěnovala. Když přišlo povolení, že bude mistrovství Česka, začala jsem znovu řešit i tréninky karate.
Když bylo jasno o termínu kvalifikace v Paříži, změnila jste tréninkový plán?
Tři měsíce před kvalifikací jsem odjela na Slovensko na finální blok přípravy. Trénovali jsme kondici, karate i další specifické prvky.
Jak bylo náročné po psychické stránce vydržet znovu celý blok finální přípravy? Nebála jste se, že stejně jako před rokem do toho může covid zasáhnout?
Tenhle rok byl klíčový. V únoru jsem byla pozvaná od rakouské reprezentace na kemp na Kanárských ostrovech. V Česku bylo všechno zavřené, takže jsem to uvítala. Po omezeních a nemožnosti zápasit jsme si vyzkoušeli i rychlost reakce. A bylo vidět, že jsme ji během kempu dokázali postupně výrazně snížit.
Po návratu jste už začala trénovat v domácích podmínkách?
Následovala první soutěž pod federací, kde byly i olympijské kategorie. Byla tam skvělá účast top evropských závodnic. Sice jsem nevyhrála, ale dokázala jsem proti nim získávat body. Náročné to ale bylo z pohledu opatření. Respirátory v rozcvičovně, na zápas ho člověk na tři minuty sundal, pak zase hned nasadil. Strašně špatně jsem to snášela. Z toho všeho mi tam bylo zle, jak jsem nemohla dýchat. Ale tuhle ránu jsem potřebovala, pomohlo mi to se kousnout v přípravě a ještě zamakat.
Následoval turnaj v portugalském Lisabonu, že?
Ano, to byla první Premier League po uzavření. V té době jsem měla za sebou i profesionální kondiční přípravu na Slovensku, kde jsem trénovala pod respektovaným trenérem Romanem Švantnerem. To se hodně projevilo a cítila jsem najednou další velký progres.
Generálkou na kvalifikaci bylo v květnu mistrovství Evropy. Tam vás zastavila pozdější vítězka a třetí žena světového žebříčku Jovana Prekovičová. Šlo ji porazit?
Turnaj mi sedl, všechno bylo krásně napojené. Šance tam byla. A ne malá. V zápase jsem měla dobrý styl a bylo vidět, že už neví, jak na mě. Dostala mě kopem až ke konci zápasu, který bohužel potvrdilo video.
Za tři týdny přišla Paříž.
Nastavit si dva takového vrcholy rychle za sebou byl masakr. Už jen cestování bylo samo o sobě náročné.
V prvním kole jste vyřadila Kanini Muliovou z Keni, ale pak jste prohrála 3:5 se soupeřkou z Tchaj-peje. Co se stalo?
Zápas jsem začala dobře a získala první bod. Celou dobu jsem vedla, ke konci 3:2. Bohužel sedm sekund před koncem přišel hloupý moment. První dva kopy jí nevyšly, ale pak si mě přitáhla jednou rukou za kimono. Já jsem se chtěla odtrhnout a získat si zpět vzdálenost, jenže jsem se jí nastavila na ideální možnost pro ura mawashi geri (obloukový kop na hlavu). Kdybych zůstala u ní v klinči, tak to nedotočí a už bych asi zápas dotáhla do konce.
Když budeme trochu polemizovat, kdy byla Lucie Veithová silnější? Letos, nebo loni?
To je těžké. V roce 2020 jsem byla z Oceánie natrénovaná v tom momentě lépe. Pohybově jsem byla někde jinde, reakce jsem měla lepší. Na druhou stranu letos jsem vylepšila zase jiné věci, které mi také pomohly. Teoreticky bych radši uvítala kvalifikaci v roce 2020.
Ovlivní tento turnaj vaši další sportovní kariéru? Nepomýšlíte na její konec?
Myšlenky tam nějaké jsou, to nebudu zastírat. Ale nechci to hned úplně položit. Od české reprezentace mám signál, že by byli rádi, kdybych pokračovala. Takže máme nyní předdomluveno, že tento rok ještě dotáhnu. Novým cílem je listopadové mistrovství světa v Dubaji.
