"Co jsem od závodu stihl? Asi pět malých plzní, jinak nic," řekl krátce před tím, než vystoupal na pódium před zaplněný sál. Ještě si povzdechl: "Od rána jsem nejedl. Den je tak hektický, že vůbec nic nestíhám."
Za chvíli už měl jídla dostatek, hosteska mu přinesla pětikilogramový hamburger, dar od Českého domu.
Příprava ve zdejší české restauraci trvala tři hodiny, padlo na ní šest kilogramů masa v syrovém stavu a místo housky posloužil celý bochník světlého chleba.
Překvapený Synek prohlásil, že takovou porci bude jíst do příští olympiády. Na sobě měl stejné šedivé tričko, jaké nosí dobrovolníci v Českém domě. Dostal ho od nich jako dárek, na zádech byla snad stovka podpisů.
Z publika na medailistu střílely otázky.
Kdy poznal, že už nevyhraje? Všiml si českých fanoušků? Mohl by zazpívat Ach synku, synku?
Veslař přiznal, že byl z atmosféry závodu nadšený: "Musím vás všechny pochválit, na kanále byla nevídaná atmosféra. Mezi čtyřiceti tisíci diváky byla vidět spousta českých vlajek a při vyhlašování jste byli slyšet," chválil hosty, mezi nimiž byla spousta očitých svědků jeho triumfu.
Jen do zpěvu se nehrnul. Nechal zpívat obecenstvo, sám jen zvedl ruku a mohutnou dlaní kýval do rytmu. Lidé se přidali, takže za chvíli mával na Ach synku, synku celý les rukou.
