Co se vám honí hlavou?
Teď je pár minut po tom, co jsem doběhl a dostal na krk medaili. Takže si to teprve tak nějak uvědomuju. Je to skvělé, jsem v euforii, takže jsem trochu ve vzduchu. Asi tak o dva metry.
O zlatém závodě čtěte zde |
Jak je vám po těle? Může být člověk v takové euforii i unavený?
Psychickou únavu teď necítím, ale fyzicky jsem docela vyřízenej. Už se těším do postele, i když počítám, že do té se teď tak tři dny nedostanu.
Jaký byl závod z vašeho pohledu?
Strašně příjemný. Já jsem se snažil udržovat si v hlavě klid, snažil jsem se nepřipouštět si, že jsem na olympiádě. I když nakonec jsem si to dokázal užít. Ale chtěl jsem být celý den nohama na zemi a dělat co nejlepší výkony ve všech disciplínách. A zázrakem se to povedlo.
Chtěl jste předvést exhibici pro lidi, kteří ten závod uvidí. Lépe se to asi povést nemohlo, že?
Přesně tak. To jsem říkal den před startem, že chci, abych se předvedl lidem, aby se lidem ten závod líbil, aby si to užili se mnou. Tak doufám, že to vyšlo. Snažil jsem se z toho udělat malou, nebo možná velkou show na šermu a pak i na jízdě na koníku. Myslím, že se mi to povedlo.
Po parkúru jste vedl, ale do běhu jste šel s pouhým vteřinovým náskokem před druhým Číňanem Čung-žung Cchaem. Věřil jste si před závěrečným během se střelbou?
Samozřejmě. Člověk si musí věřit, když už do toho jde. Já věděl, že to s ním bude hodně těžké ve střelbě, že nesmím udělat moc chyb, tak jednu, dvě, maximálně tři. Trochu mě překvapil, že se v běhu držel až do třetího kilometru. Já myslel, že ho setřesu dřív.
Zlatou medailí jste mnoho lidí překvapil, protože letošní výsledky vás do role největšího favorita nepasovaly...
Já jsem poslední rok neměl důvod být na vrcholu, ani jsem nechtěl. Soustředil jsem se na olympiádu. Pozice na světovém žebříčku mi byla jedno, chtěl jsem vyhrát tady.
Žít čtyři roky pro jeden závod vyžaduje obrovskou schopnost koncentrace a načasování formy. Jak jste tyhle věci dokázal provést?
Musíte na to být vhodný psychotyp. Třeba bronzového Adama Marosiho učí psycholožka brát olympiádu jako běžný závod, aby se nestresoval a byl v pohodě. Já jsem jeho opak. Naopak se snažím si co nejvíc připustit, že je to olympiáda.
Vy rád závodíte pod tlakem?
Já na těch akcích, kde je tlak, podávám nejlepší výkony. Sám jsem si zcela záměrně vytvořil těžší pozici. Před olympiádou jsem všude říkal, že sem jedu pro medaili, abych si ten tlak vytvořil.
Vy sám také spolupracujete s psycholožkou?
Po loňské sezoně, kdy jsem ztrácel motivaci, jsem začal. Byla to zajímavá spolupráce.
Mohl byste stručně nastínit, jak probíhala?
Já za ní přišel, že mám problém s motivací, a ona mi na to řekla, že s tím nic neudělá. Že s motivací člověka ona skoro nic dělat nemůže. Místo toho jsem s ní začal spolupracovat jiným způsobem, který byl pro mě taky přínosný. Snažili jsme si definovat klíčové body v jednotlivých disciplínách. A tím, že jsme všechny rozebrali, mi to do závodů pomohlo.
Jak velkou roli hraje v tomhle sportu duševní rozpoložení?
Moderní pětiboj je o psychice hrozně moc, podobně jako třeba tenis. Fyzické a technické předpoklady vyhrát olympiádu má patnáct lidí. A mezi nimi pak rozhoduje ta psychika.
Jestliže jste hledal motivaci před rokem, jak ji budete hledat teď po největším úspěchu kariéry, který se vlastně už nedá překonat?
To je dobrá otázka. Tím, že jsem si splnil ten největší cíl, co jsem ve sportovním životě měl, budu muset překopat od základu svou motivační strukturu a budu se muset změnit tak, abych si užíval závody i jiných úrovní než je ta olympijská. Každopádně si teď dám pauzu. A třeba v lednu nebo v únoru se začnu připravovat na konec té další sezony, kterou určitě neodjezdím celou.
Uvědomujete si, že se teď pro vás změní spousta věcí?
Moc nevím, co by se pro mě mělo v zásadě měnit. Teď mám ještě nějakou dobu v plánu sport na prvním místě a zařídím si to tak, aby to tak zůstalo. A doufám, že zvládnu i to, co teď přijde.
Jste připravený na velký zájem veřejnosti, médií i na různé sponzorské povinnosti?
V tuhle chvíli nedokážu odhadnout, jaký dopad bude zlatá medaile mít u moderního pětibojaře. Asi to přece jen nebude takové jako třeba v atletice.
Těšíte se na náhlou popularitu a slávu, nebo se toho spíš děsíte?
Já se ve sportovním se prostředí pohybuju dlouho, znám spoustu slavnějších sportovců a dovedu si představit, co prožívají. Pro mě není prioritní být nějak slavný. Ni slávu, ni zisk.
