Takové prohry se přece jen snášejí o něco lépe - prohry, u nichž není o vítězi pochyb. „Určitě to nebyl žádný sporný zápas, že bych se měl hádat o vítězství. Byl lepší, nepustil mě do žádného chvatu. Šel hodně takticky, hodně silově,“ ocenil Krpálek vítězného Henka Grola.
Tenhle soupeř mu dlouhodobě nesedí, ale i tak v Baku české judistické eso rozhodně nemusí smutnit. „Myslím, že to byl dobrý návrat na žíněnku. Je se určitě v čem zlepšovat a doufejme, že si schovám odvetu na větší závod - ať už na mistrovství světa nebo na olympiádu. Určitě mu mám co vracet.“
Převažuje tedy spíše spokojenost?
Je pravda, že zlato je zlato, ale to už bychom asi chtěli moc, kdybych jej získal na Evropě potřetí za sebou.
Lukáš Krpálek (v bílém) a Nizozemec Henk Grol ve finálovém souboji na Evropských hrách.
Zrovna Grol je váš neoblíbený soupeř, že?
Nebyl jsem úplně rád, že půjdu zrovna s ním. Rozhodně je pro mě těžký, nevyhovující protivník - to jak se pere, mi nesedí. Musím na něj potrénovat, rozebrat si ho a naučit se s ním prát. Myslím, že se ještě na plno soutěžích potkáme. Prohrál jsem s ním už hodněkrát a byl bych nerad, aby se tohle číslo ještě zvyšovalo. Doufejme, že mu to příště vrátím.
Je stříbro z Baku něčím výjimečné?
Jsem rozhodně rád, že se mi povedlo vybojovat medaili na prvních Evropských hrách, svým způsobem turnaj byl jiný. Ale vážím si každé medaile, kterou vybojuju. Snad tímhle nekončíme, na řadě je světový šampionát a nejdůležitější ze všeho bude olympiáda v Riu.
Loni vás soužilo zdraví, už jste zpátky v plné síle?
Nechci to zakřiknout, ale zatím to vypadá, že všechno drží - a doufejme, že držet bude. Máme před sebou ještě hodně tréninků a turnajů.
Tím dalším měla být univerziáda v Jižní Koreji...
… ale čtrnáct dní zpátky se rozhodlo, že tam nepojedu, když začal MERS. Řekl jsem si, že to pro mě není tak důležitý turnaj, abych něco riskoval. Druhým důvodem je, že bych byl pryč měsíc a čtvrt - měl jsem přelítal z Baku do Koreje a odtud do Japonska na společné soustředění před mistrovstvím světa. Tímhle jsem získal týden oddechu, vrátím se do Česka.
Už za manželkou, před Baku jste se ženil. Hektická svatba?
Na jindy jsme to naplánovat nemohli - máme toho oba tolik, tohle byl nejlepší termín. Brali jsme se čtrnáct dní před odletem, pak jsme odjeli na svatební cestu; sice krátkou, ale aspoň něco. Jsme rádi, že jsme to časově i organizačně zvládli, všechno bylo úžasné. Říkali jsme si, že bychom si to dokonce zopakovali. (úsměv)
Kvůli sportu budete asi manžel na dálku, viďte?
Je pravda, že jsem hodně pryč, ale občas se na turnaje snažíme jezdit společně, manželka se mnou byla na Evropě, mistrovství světa, na různých grandslamech. Mně osobně to hodně pomáhá - a doufám, že pomáhat i bude.
