"Všechno mi sedlo, počasí, diváci, soupeři," usmíval se svěřenec Ludvíka Svobody. "No jo, nebyla to Ostrava," dodal žertem.
Limit na olympijské hry pokoušel od začátku sezony, na Zlaté tretře v Ostravě mu dokonce mylně oznámili výsledný čas 20,65 s. Nepatřil mu, skutečný limit zaběhl až v sobotu v Plzni. "Trvalo to dost dlouho, byly to nervy," přiznal.
Před šampionátem se rozhodl omezit starty, v Plzni vynechal i start v nejkratším sprintu. V pátek ještě absolvoval trénink na stadionu pražského Olympu a pak přijel do Plzně.
V dějišti šampionátu před důležitým startem přespal. "Byl to risk, asi měsíc a půl jsem točil závody každý týden. Ono to někdy vyletí a někdy ne," říkal.
Když se dozvěděl čas z rozběhu, byl rozmrzelý, ale klidný. "Byl jsem trochu zklamaný, ale běžel jsem rozběh s hrubým úsilím. Jen jsem se modlil, aby to ve finále nebylo 20,75 s, abych nebral jenom setiny," usmíval se spokojeně.
Nakonec ubral hned sedm setin. "Konečně přišlo i štěstí. Když jsou dvě dvoustovky, druhá se vždycky běží lépe," dodal.
Limit v běhu na 100 m prý už pokoušet nebude, spíš se s kolegy pokusí o splnění nominačního kritéria ve štafetě na 4x100 m. A když z něj opadl psychický tlak, očekává ještě lepší výkony.
