V kategorii levných smartphonů se tradiční značky potýkají především s nedostatečnou výbavou za danou cenu. Čas od času to některý z modelů napraví, ale většinou jen na krátký čas, než stihne opět morálně zastarat. Cenově dostupné modely tradičních značek jsou však stále pro spoustu uživatelů určitou jistotou, na kterou nedají dopustit. Kdo nechce experimentovat u čínských značek, musí se spolehnout na některý z méně vybavených modelů zavedených výrobců.
Kapitoly recenze |
My jsme se rozhodli otestovat dvojici dostupných smartphonů, které mají uživatelům přinášet moderní funkce za rozumnou cenu. Galaxy J1 je na trhu už nějakou dobu, teď se k nám chystá jeho LTE provedení. Sony pak přišlo s novou Xperií E4g, což je v podstatě o LTE vylepšený model E4.
Samsung Galaxy J1 je u nás zatím v prodeji ve verzi s podporou dvojice SIM a vyjde na 3 490 korun. O kolik víc bude stát LTE varianta, zatím nevíme. Sony má trochu zvláštní cenovou politiku, zatímco v oficiálním obchodě značky stojí model E4g 4 290 korun, třeba u operátora T-Mobile vyjde na 3 451 Kč a u Vodafonu dokonce na 3 277 korun. Sony tak na první pohled v poměru výkon/cena vede.
Vzhled a konstrukce: jako oblázky
Cenově dostupné „značkové“ smartphony nižší třídy budou vyhovovat především těm uživatelům, kteří netouží po velkých telefonech. Menší rozměry nabízí Samsung Galaxy J1, který má i menší 4,3 palcový displej oproti 4,7 palcům u Sony. Rozměry Samsungu jsou 129 x 68,2 x 8,9 mm, Sony je se 133 x 71 x 10,8 mm o něco větší, ale má právě výrazně větší displej.
Oba telefony vsadily na oblý design a příjemně sednou do dlaně. Výrazně lépe se do ní schová Samsung J1, který ale v ruce trochu hůře sedí. Jeho tělo je totiž z obyčejného a docela kluzkého plastu. To Sony je v ruce očividně mohutnější a znát je překvapivě i větší tloušťka, ale na druhou stranu je úchop o něco jistější, a to díky krytu z měkčeného materiálu. Po stránce vzhledu je Sony trochu atraktivnější kousek, zaujme například plocha displeje jakoby vystupující nad hlavní hmotu těla telefonu nebo výrazné vypínací tlačítko na pravém boku.
Co Sony získává na prvním vizuálním dojmu, trochu ztratí jeho tmavá varianta s měkčeným krytem v případě zachytávání mastnoty a různých šmouh. Z hlediska zpracování se zdá být Sony trochu kvalitnějším kouskem, na druhou stranu ani u samsungu nikde nic nevrže, neskřípe a telefon drží pevně pohromadě. K dojmu bytelnosti u Sony přispívá i to, že jeho konstrukce je v podstatě pevná – pod krytem se nachází jen slot na SIM a paměťovou kartu, baterie je pevně vestavěná do těla a ani není vidět. Samsung má běžnější konstrukci s vyjímatelnou baterií.
Celkově na nás Sony působí na smartphone dané cenové kategorie až překvapivě dobrým a trochu luxusním dojmem, což může a nemusí být výhodou.
Displej a ovládání: nerovný souboj
Samsung zvolil pro svůj model J1 na dnešní poměry relativně malý panel s úhlopříčkou 4,3 palce a rozlišením 800 x 480 pixelů. To je na dnešní dobu docela málo, ale před lety se takovými parametry chlubil skvělý top-model Galaxy S II. Jenže dnes taková výbava znamená opravdu příslušnost do nejnižších tříd, Samsung se to snaží napravit alespoň barevností displeje. I když jde o TFT panel, jeho barvy jsou velmi živé a překvapivě slušné jsou i pozorovací úhly. Rastr je ovšem dobře viditelný a dojem z displeje kazí. Chybí tu také automatická regulace podsvícení, po stažení notifikační lišty se uživatel dostane k volbě režimu pro používání na přímém slunci – ten zvýší jas tak, aby i za intenzivního slunečního svitu byl displej dobře čitelný. Proč tohle nemůže smartphone zvládat automaticky za pomoci senzoru moc nechápeme, těch pár centů navíc by telefon moc neprodražilo.
To Sony sice žádný režim pro lepší čitelnost venku nemá, ale pokud zrovna nejde o čtení v plném slunci, je ve všech ohledech panel lepší. Na úhlopříčce 4,7 palce má rozlišení 960 x 540 pixelů, což sice nezní také kdovíjak skvěle, ale výsledky jsou mnohem lepší než u samsungu. Navíc tu není tak výrazně vidět rastr, barvy jsou přirozenější a pozorovací úhlu širší, a to i díky tomu, že jde o IPS panel. Rozdíl v jemnosti 217 proti 234 pixelům na palec ve prospěch Sony sice není moc jednoznačný, ale displej Sony rozhodně působí mnohem lepším dojmem. Už třeba díky tomu, že nechybí automatická regulace podsvícení.
Samsung trochu kompenzuje menší úhlopříčku i rozlišení tím, že má klasická ovládací tlačítka pod displejem – hardwarové home a dvě senzorová vedle něj. To Sony spoléhá na virtuální sestavu v liště na displeji, což efektivní využitelnou plochu občas trochu zmenšuje. Oba smartphony spoléhají na operační systém Android 4.4.4 KitKat, což není kdovíjak skvělá zpráva, ale většině uživatelů to bude stejně jedno. O pohon se starají čtyřjádrové procesory, Sony má 1 GB RAM, Samsung jen 768 MB. Žádné rychlíky telefony nejsou, ale s málem aplikací se dá fungovat docela dobře, výrazně lépe na nás v tomto ohledu působí Xperia E4g.
Běžné funkce: samsung šetří
U cenově dostupných telefonů zavedených značek najdeme v běžné výbavě až zbytečně velkou míru kompromisů. I tady je situace občas trochu zbytečně komplikovaná, lépe si vede Sony. Oba telefony ve 4G provedení sice mají třeba podporu NFC, ale třeba Samsung zbytečně šetří na vnitřní paměti. Její 4 GB jsou dnes u Androidu málo pro kohokoli jiného než absolutního začátečníka. Sony má alespoň 8 GB, což je vcelku standardní porce, která stačí i pro instalaci většího množství aplikací. Sony má pro uživatele k dispozici přes 4,7 GB paměti, u Samsungu jsou to sotva 2 GB.
Výbava smartphonů je relativně běžná a s oběma lze používat oblíbené aplikace a řešit každodenní úkoly. Opět tu najdeme drobné rozdíly ve prospěch Sony, třeba modernější Bluetooth 4.1 oproti Bluetooth 4.0 u Samsungu. Sony má dle našeho názoru komfortnější klávesnici pro psaní textů, je to dáno nejen trochu větší úhlopříčkou, ale také celkově lepším rozložením prvků na klávesnici, včetně toho, že tu nechybí čárka. Navíc se tu dá nastavit víc parametrů podle potřeb uživatele. Obě klávesnice podporují psaní tahy. Pro změnu trochu přehlednější je u Samsungu telefonní aplikace.
Velké rozdíly můžeme zaznamenat u výdrže baterie, byť jsme oba telefony netestovali nijak intenzivně, i při našem testu se projevil skutečný potenciál modelů. Samsung si totiž vystačí s relativně malým akumulátorem s kapacitou 1 850 mAh, Sony má o poznání větší porci energie 2 300 mAh. Vyšší rozlišení displeje a mírně výkonnější hardware přitom rozdíl v praxi nespolknou, takže Sony by mělo v praxi vydržet déle. Na druhou stranu při střídmém používání, ke kterému jsou tyto modely stvořeny, není problém se dostat na dva dny výdrže na jedno nabití u kteréhokoli z dvojice testovaných modelů.
Fotoaparát: vyrovnaný souboj
Oba smartphony překvapí hodně vyrovnanou výbavou v oblasti fotoaparátu. Dostaly totiž pětimegapixelový čip, optiku s automatickým ostřením a přisvětlovací diodu. Čelní foťáky mají v obou případech rozlišení dva megapixely.
Fotografie pořízená Sony Xperia E4g
Ovládání je v obou případech poplatné tomu, co používají výrobci jinde, oba fotoaparáty nabízejí překvapivě téměř kompletní sadu dospělých funkcí. Samsung má kromě automatického režimu i režimy pro focení portrétů, panoramat, nočních snímků, sportovních výkonů nebo režim pro sériové focení a výběr nejlepší fotky. Tím ale kreativní možnosti docela končí. Sony má scénických režimů trochu více včetně manuálního režimu, ve kterém si může uživatel nastavit vyvážení bílé a kompenzaci expozice nebo některý z asi dvaceti typů přednastavených scén. Je tu i funkce HDR, byť trochu schovaná v nastavení. Celkově je foťák Samsungu snazší na ovládání, ale ten u Sony nabídne více možnosti a dá lepší průchod kreativitě.
Fotografie pořízené Samsungem Galaxy J1
Sony tak dovede lépe využít to relativně málo potenciálu, který ve fotoaparátech leží. Výsledné snímky nemají moc detailů, brzy se dostavuje šum. Sony má tendenci barvy trochu „přehrávat“ a dělá je sytějšími, Samsung zase možná trochu překvapivě pořizuje bledší obrázky. Oba fotoaparáty také nejsou žádnými přeborníky v rychlosti, na akční snímky to moc není, trochu pomohou k takovému režimu určené scénické módy. Souboj je to vyrovnaný a žádný z modelů si nezaslouží nijak zvláštní uznání.
Shrnutí: má cenu je kupovat?
Cenově dostupné značkové smartphony jsou takovým zvláštním druhem, které to mají s konkurencí trochu těžké. Lépe je na tom v našem případě Sony, u Vodafone je E4g za 3 277 korun. Samsung J1 (zatím v DualSIM verzi a bez LTE) za 3 500 korun tak lákavě nevypadá.
Xperia E4g je jedním ze zajímavých konkurentů k výbornému Vodafone Smart prime 6 – má s ním hodně podobnou výbavu včetně NFC, LTE i dalších drobností, ale má menší displej s nižším rozlišením (Vodafone nabídne HD panel), méně pixelů má i fotoaparát Sony. Jako značková alternativa k prime 6 ale Xperia E4g vypadá dobře. Za stejnou cenu si tak mohou zákazníci vybrat – u Smart prime 6 především lepší displej, pro Sony zase hovoří větší prestiž značky. Za zhruba 3 300 korun jde pořídit i Microsoft Lumia 535 s podobnou výbavou jako sony, jen bez LTE, ale s trochu lepším foťákem.
I starší Xiaomi Redmi 1s se svou poloviční podporou LTE a povedeným HD displejem i překvapivě dobrým foťákem vypadá za cenu asi 3 500 korun jako mnohem lepší koupě něž Samsung J1 a v některých parametrech překoná i Sony E4g. Totéž platí pro loňský Sencor Element P500 za 3 000 korun (HD displej, bez LTE). Stejně stojí teď u O2 BenQ T3 se 4,5 palcovým qHD displejem i další výbavou podobnou Sony, opět s podporou LTE.
