Ještě před několika lety neměli asijští výrobci mobilních telefonů v Evropě téměř žádnou váhu. Místnímu trhu jasně vládly domácí značky a nic nenasvědčovalo tomu, že se situace razantně změní. A ejhle. O pět let později zjišťujeme, že ryze evropský výrobce mobilů zbyl již jen jeden. Nokia.
Začalo to Ericssonem a jeho spojenectvím se Sony. Evropský trh vzal útokem Samsung, který jediný měl odvahu prorazit, částečně mu to usnadnila poměrně dobrá pozice v jiných částech trhu. Pak se spojil Alcatel s TCL, BenQ koupil mobilní divizi Siemensu, Sagem živoří a hledá partnera. Zatím jako poslední padla do čínských rukou mobilní divize koncernu Philips.
Kapitoly recenze:
Stručná charakteristika:
Neobvyklý telefon nám prakticky neznámého výrobce, primárně zaměřený na čínské zákazníky
Tu koupila společnost CECT, která již má na svém domácím trhu s telefony delší zkušenosti a snad i stabilní pozici. Prostřednictvím Philipsu se tak například může pokusit etablovat na evropském trhu, jako to zkouší BenQ.
Další exotNedávno jsme testovali i tenký čínský mobil Kaili L168. Jaký je, se můžete přesvědčit v tomto článku. |
Jak ale vypadají samotné čínské telefony? Co si kupují zákazníci v Asii? A stačilo by to i na našem náročném trhu? Tyto otázky pomůžeme zodpovědět v následujících řádcích.
Vzhled a konstrukce – netradiční koncepce
Produkty společnosti CECT se nám dostaly do ruky celkem dva. Dnes představovaný model V668 je výrazněji orientovaný na čínského zákazníka, než stájový kolega. Má konstrukci, která se v Číně těší poměrně veliké oblibě. Telefonu totiž chybí klasická numerická klávesnice a k interakci s přístrojem se využívá buď kontextových a ovládacích kláves nebo dotykového displeje. V Číně je tato koncepce poměrně obvyklá, protože umožňuje zadávání složitých čínských znaků a uživatelé tak nemusí využívat zjednodušeného jazyka.
|
|
|
Díky této konstrukci je CECT poměrně drobným telefonem s velikým displejem. Přístroj je poměrně tenký, námi naměřené rozměry jsou 90 x 48 x 16 mm. Rovněž hmotnost přístroje je nízká, odhadujeme ji na 85 gramů.
Samotný vzhled přístroje nevzbuzuje žádné zvláštní emoce. Design by mohl být čistší, na druhou stranu nepůsobí příliš lacině. Některé detaily ovšem vyvolávají dojem „plasťáku“. To je poměrně škoda, protože konstrukce telefonu je velmi pevná a jednotlivé díly přímo skvěle lícují. Dokonce až tak, že vyndat baterii se zdá být téměř nadlidským úkolem.
|
|
|
Většinu čelní plochy přístroje tedy zabírá displej. Pod ním se nachází joystick obklopený kontextovými klávesami a klávesami pro ovládání hovoru. Nad displejem se nachází mřížka reproduktoru a velké tlačítko s nápisem Game, které, jak napovídá jeho popisek, slouží ke spouštění her.
Boky telefonu společně se spodní stranou jsou lemovány stříbrným páskem, do kterého jsou zasazeny různé prvky. Vlevo najdeme pod černými krytkami konektor pro mini-jack (sluchátka jsou v balení) a slot pro paměťové karty, kousek pod nimi pak kolébkovou klávesu pro regulaci hlasitosti. Vespod najdeme jen datový konektor, vpravo pak tlačítko fotoaparátu a očko pro provlečení poutka.
|
|
|
Záda telefonu se tváří jako miniaturní digitální fotoaparát, komu by to snad nebylo dostatečně jasné, toho na tento fakt upozorní štítek s patřičným nápisem.
Displej a ovládání – hrátky s dotykovou vrstvou
Displej zařízení disponuje pro nás neznámým rozlišením, troufáme si ale tvrdit, že to bude obligátní hodnota 176 x 220 pixelů. To při úhlopříčce 50 mm znamená, že obraz již není ve všech případech stoprocentně vyhlazený. Na současnou špičku displej ztrácí i svými dalšími schopnostmi. Jeho barevné podání nám přišlo mírně zkreslené a celý displej byl dost přesvětlený. Stále jej ale můžeme považovat za dostačující.
Při ovládání telefonu máte v podstatě dvě možnosti. Buď využijete joysticku a kontextových kláves, nebo budete přístroj komandovat právě skrze dotykový displej. Joystick samotný v nás příliš nadšení nevzbudil, stisky do jednotlivých směrů jsou dost nevýrazné a směr nahoru zlobil. Většinou se nám totiž místo volby tohoto směru povedlo joystick stisknout pro potvrzení. Chce to ale trochu cviku a telefon se pak joystickem ovládat dá.
|
|
|
Tímto způsobem ovládání máte přístupny všechny položky v menu a není nikterak nutné sahat na displej. Ten přijde ke slovu hlavně ve chvílích zadávání textu, nebo složitějšího nastavování, kdy je přeci jenom rychlejší a pohodlnější vytáhnout pero, ukrývající se v levém dolním rohu.
Stylus je teleskopický a při vytažení z těla se vysune. I po roztažení je to ale takový malý střízlík, který však k pohodlnému ovládání telefonu plně dostačuje. Na psaní románů však rozhodně určen není.
Ovládání, ať již stylem, nebo bez něj, ulehčuje i malá nepodsvícená dotyková ploška pod displejem. Jsou na ní vyobrazeny piktogramy pěti funkcí. Klepnutím na daný piktogram spustíte vyobrazenou funkci. Pohodlně to jde i prstem, takže není nutné vytahovat stylus. Čtyřem směrům joysticku lze navíc přiřadit libovolné funkce, doporučujeme alespoň jeden obětovat pro menu zkratek, které nadále usnadní ovládání.
|
|
|
Samotné menu telefonu je rovněž trochu atypické, ale přesto se v něm velmi dobře orientujeme. Základem jsou totiž čtyři záložky po levé straně menu, ta aktuálně vybraná je zvýrazněna červeně. Pod každou ze záložek se pak skrývá matice čtyř ikon. Teprve další podmenu mají podobu textových seznamů. Uspořádání je to poněkud netradiční, ale překvapivě účinné, obzvláště při ovládání perem. Velmi snadno a rychle tak totiž máte přístupných hned šestnáct položek menu, namísto tradičních devíti nebo dvanácti.
Celkově se nám ovládání docela líbí, je přehledné, ačkoli nekopíruje dnešní zvyklosti. Vadí nám tak asi jenom joystick, s nímž se nám nezacházelo úplně nejlépe.
Telefonování a zprávy – chce to trpělivost
Telefon CECT V668 rozhodně nemůžeme doporučit těm, kteří hodně často a rádi píší SMS zprávy. Přístroj by jim totiž z této činnosti udělal noční můru. Při zadávání textu máte v podstatě dvě stejně nepohodlné možnosti. Tou první je vyťukávání znaků na miniaturní qwerty klávesničce, která se zobrazí na displeji. Lepším způsobem by se zdálo rozpoznávání ručně psaného písma. Jenže systém rozpoznávání není příliš podobný žádnému, na který jsme zvyklí z kapesních počítačů.
|
|
|
To by nevadilo, jednotlivé znaky se dá docela dobře naučit, navíc se částečně učí i telefon, takže po určité době může být psaní docela pohodlné. Problémem je spíše fakt, že nemůžete zadávat znaky v rychlém sledu za sebou. Telefon totiž po napsání znaku chvilku čeká a identifikuje ho, teprve poté můžete psát další znak. Navíc interpunkční znaménka a mezery stejně nadále musíte zadávat vyťukáváním na drobné liště u spodního okraje obrazovky.
Telefon je tak očividně orientován na čínského zákazníka, kterému ručně psané zadávání složitých znaků bude naprosto vyhovovat a čekací lhůta mezi znaky pro něj nebude tolik zdržující.
S CECT se možná naučíte posílat spíše MMS zprávy, které telefon také umí. Další typy zpráv se již nekonají, napsat na V668 email, to by byla sebevražda.
|
|
   |
To telefonování s přístrojem je veselejší, ale rovněž nikoli dokonalé. Telefonní seznam pobere 500 záznamů. Množství položek u každého z nich není nikterak závratné, ale postačuje. Vyhledávání v seznamu se opět bohužel děje pomocí zadávání znaků na miniaturní klávesnice, tentokrát dokonce nelze využít rozpoznávání písma. Čísla v seznamu lze třídit do skupin, filtrovat hovory dle nich však nejde. Vyzváněcí profily ale telefon nabízí.
Samotný hovor je v celku kvalitní, telefon umí být i pěkně hlasitý. Co se nám ovšem nelíbí jsou ostatní zvukové projevy přístroje. Vestavěné vyzváněcí melodie jsou doslova příšerné, naštěstí je tu možnost MP3 vyzvánění, i to ale zní občas trochu pokřiveně. Telefon sice disponuje ekvalizérem, ten toho ale moc nesvede.
Organizace a data – jen nejnutnější výbava
V datové oblasti disponuje V668 jen velmi chudou výbavou. Najdeme zde jedině GPRS, jakékoli další technologie, včetně bluetooth nebo infraportu chybí. Telefon lze s počítačem spojit jedině pomocí dodávaného datového kabelu. Standardně přístroj zvládá USB MassStorage, takže není problém s kopírováním multimediálního obsahu do telefonu. Vnitřní paměť má ale kapacitu pouhý jeden megabajt, nutností je proto dokoupení paměťové karty. Zajímavostí je, že při připojení k počítači je telefon schopen fungovat také jako webová kamera.
|
|
|
Po organizační stránce je na tom V668 podstatně lépe. Najdeme zde kalendář s příjemnou grafikou, měsíčním a denním pohledem a možností opakovaných událostí, úkolovník, propracovaný budík a světový čas. Dále zde naleznete kalkulačku, převodník měn a jednotek a aplikaci pro výpočet Body Mass Indexu a menstruačního cyklu. Chybí klasické poznámky, ty hlasové však nahrávat lze.
CECT V668 je prezentován jako dostupný multimediální přístroj. Papírově z tohoto hlediska vypadá velmi dobře, ale není všechno zlato, co se třpytí.
Začněme u vestavěného přehrávače videí a hudby. Videopřehrávač zvládne pouze formát MPEG4 a 3gp, nic víc. Takže si videa zrovna moc neužijete, nebo budete muset veškeré video převádět do těchto formátů. Je to poměrně škoda, protože přehrávač funguje v celoobrazovkovém režimu a třeba seriál by se na malém displeji sledovat dal.
|
|
|
Hudební přehrávač má také poněkud omezený vkus, chutnají mu pouze soubory MP3. To už ale tolik nevadí, podobně je na tom více telefonů, navíc tento formát je bezkonkurenčně nejrozšířenější. Možnosti přehrávače nejsou kdovíjak široké, nelze vytvářet ani playlisty. Musíte si tedy vystačit s případným náhodným nebo opakovaným přehráváním. Alespoň, že umí hrát na pozadí a má ekvalizér.
Oba přehrávače jsou poněkud zvláštní v tom, že hudba nebo video se musí nacházet v určených adresářích, ať už v telefonu (tam se ale stejně nic nevejde), nebo na kartě. Jinde telefon soubory nenajde a neidentifikuje.
Kvalita samotné hudební produkce je vcelku dobrá i s přiloženými sluchátky, za standardní výbavou Sony Ericssonů ale přeci jen pokulhává. Vzhledem ke konektoru mini-jack by neměl být zásadní problém připojit sluchátka vlastní, s nimi bude poslech podstatně kvalitnější.
|
|
|
Další na řadě v multimediální výbavě je fotoaparát. Ten sice hrdě hlásá, že umí rozlišení 2 megapixely, ale nám se s ním podařilo pořídit snímky v rozlišení maximálně 1280 x 1024 bodů, což odpovídá 1,3 megapixelu. Megapixel sem, megapixel tam, faktem je, že s CECT nemá moc smyslu fotit. Kvalita výsledných snímků je doslova odstrašující, však posuďte sami.
Poslední možnost, jak si napravit reputaci, tak CECT má v případě herní výbavy. Ke spuštění menu s hrami slouží dokonce speciální tlačítko Game nad displejem. Her je šest, a jedná se většinou o poměrně známé a zábavné klasiky, jako tanková bitva, puzzle nebo klasická střílečka s letící raketkou. Problémem ovšem je, že telefon jaksi při hraní nestíhá. Reakce na stisky kláves jsou pomalé, rovněž tak celé překreslování scény. Grafika přitom není nijak složitá. S hrami si tak nakonec moc zábavy neužijete. Zase špatně.
Pokud si tedy V668 opravdu pořídíte, nejzábavnější funkcí pro Vás nakonec bude třeba vestavěná čtečka e-booků.
CECT V668 dokazuje, že telefony pro různé trhy mohou mít různá specifika. Už samotný fakt, že model disponuje pouze dotykovým displejem, ale nikoli klávesnicí, není pro Evropany příliš atraktivní. Specifický je i design, který se nemusí líbit každému.
Velmi nepříjemnou vlastností výrobku je, že se vydává za něco, co není. V případě CECT mluvíme především o multimediálních schopnostech, které telefon propaguje na krabici i na svém těle, v praxi jsou však tyto téměř nepoužitelné. Ostatně katastrofickou kvalitu vestavěného fotoaparátu můžete vidět sami.
CECT má ale i pár kladů. Zajímavé je třeba uspořádání menu, které podporuje poměrně rychlou navigaci po položkách a přitom nemá klasickou podobu matice devíti nebo dvanácti ikon. Překvapí i velmi bytelná konstrukce. To jsou devizy, se kterými by výrobce mohl v budoucnu v Evropě uspět. Telefon jako takový ale doporučujeme spíše jen místní čínské komunitě.
Proč koupit? |
|
Proč nekoupit? |
|
Kdy? |
| V prodeji |
Za kolik? |
| 4 000 Kč |
Telefon nám k testu zapůjčil prodejce mp3hifi.cz
