Mobilní telefony oslavily třicáté narozeniny

  • 7
Přestože mobilní telefony, které můžeme nosit v jedné ruce a které využívají buňkovou síť, zažívají po celém světě největší boom v posledních letech, ve skutečnosti jsou s námi na světě již rovných třicet let. Přečtěte si o prvním hovoru v buňkové síti a o dlouhé cestě ke komerčnímu využití.

3. dubna 1973 uskutečnil na Manhattanu inženýr a tehdejší manažer firmy Motorola Martin Cooper první telefonní hovor v buňkové síti. Mobilní telefony v automobilech sice existovaly již od padesátých let, připojovaly se však vždy k pevným základnovým stanicím. Již roku 1947 se v Bellových laboratořích objevila idea buňkové sítě, jaké používají mobilní telefony dnes, vývoj však probíhal velmi pomalu a Bellovy laboratoře počítaly i s buňkovými sítěmi pouze pro autotelefony, americká Federální komunikační komise (FCC) navíc neměla velkou snahu přidělovat buňkovým sítím frekvenční pásma.

K čemu je buňková síť dobrá?

Rozparcelujeme-li území na spoustu relativně malých buněk ve tvaru např. šestiúhelníku, můžeme telefonům v každé buňce přidělit jinou část frekvenčního pásma, ve vzdálenějších buňkách můžeme ovšem opět použít stejnou část frekvenčního pásma - signál z naší buňky již do vzdálenějších buněk nedorazí. Pokud se bude územím pohybovat cestovatel s buňkovým telefonem, jeho přístroj bude mít vždy k dispozici signál minimálně ze dvou různých buněk, může tedy mezi buňkami přepínat podle síly signálu nebo momentálního vytížení frekvenčního pásma. Používání buňkové sítě samozřejmě vyžaduje od mobilního telefonu i základnových stanic určitou inteligenci a spolupráci, buňkové telefony mohly vzniknout až po nástupu polovodičové mikroelektroniky.

Společnost Motorola vybudovala počátkem roku 1973 na Manhattanu první základnovou stanici a Martin Cooper 3. dubna úspěšně předvedl zástupcům FCC a užaslým okolojdoucím první hovor v buňkové síti z ulice poblíž hotelu Hilton, kde se vzápětí zúčastnil tiskové konference. Použitý prototyp přenosného telefonu pro buňkové sítě byl nazván Dyna-TAC (název měl znamenat Dynamic Adaptive Total Area Coverage). Akumulátor v telefonu vystačil na 30 minut hovoru, nabíjení trvalo 10 hodin.

Počátkem 80. let se objevily první komerční buňkové sítě, systém Dyna-TAC byl uveden do běžného provozu v roce 1983, Motorola tehdy uvedla i první komerčně dodávaný mobilní telefon do ruky nazvaný DynaTAC 8000X (prodával se za necelých 4 000 dolarů). Martin Cooper ovšem tehdy z Motoroly odešel a působil jako nezávislý konzultant. V roce 1992 založil společnost ArrayCom dodávající sofistikované antény pro mobilní zařízení.