Klasické telefonní přístroje se běžně používají již déle než sto let, pokusy o videotelefony se objevují již od počátků vývoje televize. Zařízení pro videokonference se vyvíjela ve třech vlnách. Nejprve se tvůrci videotelefonů pokoušeli o přenos analogového televizního signálu, systémy však byly náročné na šířku pásma a kvalitu přenosového média, i když byly rozlišovací schopnost i počet snímků za sekundu drasticky sníženy. V druhé fázi začal být obraz i zvuk přenášen digitálně po několika kanálech ISDN najednou. V posledních letech se zařízení pro videokonference po ISDN stala celkem běžná, problémem zůstává cena zařízení (většinou v řádu desítek či stovek tisíců korun) a v neposlední řadě náklady na hovory prostřednictvím ISDN.
Třetí vlnu přinesl internet
Nástup internetu přinesl naději na změnu, již v pionýrských dobách se na něm konaly pokusy o přenos zvuku i videa v reálném čase. Velkou výhodou je univerzálnost prostředí (nemusí se zřizovat další linka pro další službu), nevýhodou vždy zůstane režie při přenosu po internetovém protokolu (část přenosové kapacity padne na hlavičky IP datagramů), navíc může docházet i ke ztrátám části dat či jejich významnému zpoždění.
Jednotlivé telefony či videotelefony se spolu musí umět domluvit. Již u klasických telefonů známe vytáčení čísla, vyzvánění telefonu a zvednutí či položení sluchátka. Tyto a další informace, kterým říkáme signalizace, můžeme po internetu přenášet velmi snadno, užitečné však může být zavedení nějakého společného standardu. Mezinárodní telekomunikační unie přišla roku 1996 s protokolem H.323 pro internetovou telefonii, o dva roky později internetová komunita přišla s vlastním protokolem SIP (Session Initiation Protokol – Protokol zahájení konference).
Výhodou protokolu H.323 je jeho zavedenost a určitá zralost, protokol SIP naopak nabízí flexibilitu a přehlednost. Pokud bychom si zobrazili či vytiskli záznam komunikace protokolem H.323, uvidíme rozsypaný čaj, komunikace mezi zařízeními protokolem SIP sestává z přehledných textových příkazů. V poslední době dodavatelé řešení pro internetovou telefonii často dodávají software a hardware schopný práce s oběma protokoly, menší kompatibilita je dosažena u kodeků (kodér + dekodér) pro obraz i zvuk. Pro úspěšnou funkci internetové telefonie či internetových konferencí je proto často nutné použít přístroje či software od stejného dodavatele.
Přístroje pro internetovou telefonii bývají dražší a roztříštěnost trhu zatím netlačí na snižování cen. Přístroje po videokonference po internetu mohou ovšem vycházet cenově výhodněji než přístroje pro videokonference po ISDN. Uživatelé mají možnost volby mezi drahými videotelefony renomovaných značek a někdy až překvapivě levnými přístroji od obskurních asijských výrobců – zákazník ovšem riskuje, že skončí v pasti nekompatibility v případě ukončení výroby či krachu firmy. I kdybychom si však byli jisti stabilitou výrobní řady a výrobce, většinou se v naší zemi nenajde distributor.
Frontální útok D-Linku
Společnost D-Link známá především jako dodavatel aktivních prvků pro lokální počítačové sítě tento měsíc uvedla na trh zařízení DVC-1000 pojmenované i2eye. Firma D-Link se pohybuje na trhu již delší dobu a distribuce jejích produktů funguje i u nás (distributorem pro Českou republiku je Vanet, zařízení D-Link prodávají i další společnosti). Tento videotelefon se jednoduše položí na televizor, do kterého se zapojí běžný analogový videovýstup. DVC-1000 obsahuje barevnou kameru, mikrofon a reproduktor, disponuje ovšem i externím vstupem a výstupem pro zvuk.
Videotelefon je řízen vlastním infračerveným dálkovým ovladačem, pro navázání spojení je možno zadat telefonní číslo v rámci adresářové služby i2eye nebo rovnou číselnou IP adresu volaného. Do internetu se i2eye připojí po běžném Fast Ethernetu, přístroj tedy ke své funkci nepotřebuje počítač. Pro přenos zvuku se používá kodek G.711 (nekomprimovaná data v kvalitě ISDN) či G.723 (komprimovaný zvuk přenášený pomocí adaptivní diferenciální pulsně kódové modulace, komprese je tedy ztrátová podobně jako u GSM nebo třeba MP3). Video je přenášeno rychlostí až 30 snímků za sekundu za použití kodeku H.263, celkové nároky na přenosovou kapacitu činí 96 až 512 kb/s.
V Německu se již přístroj DVC-1000 prodává běžně, u nás jej hodlají nabízet některé z firem, které prodávají ostatní produkty D-Linku, záměr prodávat jej u nás nám kromě Vanetu potvrdily i firmy Kancelářské systémy, Netty a Ing. Petr HÁJEK -HAY hw + sw aplikace. Udávaná cena se pohybuje od 10 990 Kč do 11 560 Kč bez DPH. Firmy by měly být schopny přístroj dodat do 14 dní. Na internetu je DVC-1000 nabízen již za ceny v přepočtu od 7 150 Kč, problém by však mohl nastat se zárukou.
