Nový telekomunikační zákon platí zatím necelé dva roky a již nyní se chystá jeho novela. K otevřené diskuzi na toto téma vyzvalo odbornou veřejnost na svých internetových stránkách ministerstvo dopravy a spojů. Zároveň naznačilo, které problémy by připravovaná novela měla řešit. Jde především o chyby, které prošly v telekomunikačním zákoně před dvěma lety a na které již tenkrát mnoho odborníků poukazovalo.
Valná většina úprav zákona se má týkat liberalizace. Pro její zdárné uvedení do praxe by měl zákon podle ministerstva zvýšit pravomoc Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) v případech propojovacích smluv. Pochopitelně se novela nevyhne ani často diskutovanému problému s metodikou pro výpočet propojovacích poplatků. Také by měl umožnit cílenější sankce vůči operátorům, kteří nedělají to, co jim zákon ukládá. Z chystaných úprav je zřejmé, že ministerstvo chce především zalepit díry, které nejvíce kritizovala zpráva Evropské unie.
Ach, to propojování
Jak se již mohl předseda ČTÚ David Stádník na vlastní kůži přesvědčit, s uzavíráním propojovacích smluv mezi operátory veřejných telefonních sítí to v České republice není lehké. Ti dominantní si do ničeho nenechají příliš mluvit a nasazují často cenu naprosto neadekvátní. Kvůli tomu menší operátoři stále křičí a snaží se do jednání zatáhnout ČTÚ coby regulátora trhu. Výsledkem je, že propojovací dohody, nezbytné pro fungování telekomunikačních sítí různých operátorů, se uzavírají podstatně pomaleji, než se předpokládalo. Z toho důvodu se liberalizace českého telekomunikačního trhu nepříjemně protahuje, což je pochopitelně trnem v oku Evropské unii, jak to vyplývá i z její hodnotící zprávy: „Rovněž ceny za propojení u konkurenčních sítí, které byly určeny regulačním postupem, jsou nad odpovídajícími cenami v EU a nebyly založeny na patřičné nákladové metodice.“
Do této doby řešil veškeré neshody vzniklé při jednání o propojovacích dohodách a cenách ČTÚ. Do jednání však vstupoval vždy až po žádosti jedné ze stran, která se cítila poškozena. Vzhledem k těmto zdržením a také kvůli pomalému jednání samotného úřadu se tak uzavírání propojovacích smluv zásadně zpozdilo. Navrhované úpravy by měly urychlit jednání, zvláště za pomoci sankcí uvalených na ty operátory, kteří by nevydali referenční nabídku. Také ČTÚ by měl proces propojovaní více uspíšit, pročež by měl mít vyšší pravomoci: „Ke zlepšení podmínek pro uzavírání smluv o propojení telekomunikačních sítí a služeb navrhujeme novelou telekomunikačního zákona stanovit lhůty pro vydání referenční nabídky propojení a sankce za jejich nedodržení, umožnit Českému telekomunikačnímu úřadu vstoupit z vlastní iniciativy do jednání o propojení a zajistit transparentnost smluv o propojení. Dále navrhujeme v zákoně stanovit sankce za nedodržení lhůt při uzavírání smluv o propojení a za porušování jejich podmínek,“ uvádí ministerstvo v návrhu novely.
Novela zákona by však mohla začít platit nejdříve na konci roku 2002 (projednávat se začne až v květnu 2002), takže kroky urychlující propojení přijdou poněkud pozdě, protože již nyní jsou propojovací jednání ve velkém časovém skluzu. I pro zpětnou regulaci propojovacích cen by mělo být důležité opatření, které snad novela bude řešit. „Navrhujeme doplnit do telekomunikačního zákona povinnost provozovatelů s výrazným podílem na trhu tvořit ceny za propojení a za pronájem telekomunikačních okruhů z oprávněných nákladů a přiměřeného zisku,“ píše se v návrhu ministerstva dopravy a spojů. Opět v reakci na kritiku Evropské unie (ceny za propojení u konkurenčních sítí, které byly určeny regulačním postupem, jsou nad odpovídajícími cenami v EU a nebyly založeny na patřičné nákladové metodice výpočtu ceny) se v návrhu novely objevuje i část o metodice výpočtu cen: „Český telekomunikační úřad by měl ze zákona pravomoc stanovit vhodným způsobem metodiku tvorby cen a návazně ceny akceptovatelné na telekomunikačním trhu v České republice, pokud ceny za propojení anebo ceny za pronájem okruhů provozovatelů s výrazným podílem na trhu nebudou odpovídat cenám ve státech s fungující konkurencí.“
Novela pamatuje i na přenositelnost čísla a přístup k lince
Přenositelnost čísla je nyní projednávána v celé Evropě. Ve většině států se však již pracuje na její realizaci, v některých zemích již dokonce brzy nabude platnosti. Prvním krokem je pochopitelně přenositelnost u pevných telefonních stanic v rámci jednoho operátora, tedy v ČR se to týká především Českého Telecomu. Dále by mělo být možné vzít si s sebou číslo i k jinému operátorovi, ovšem jen v rámci jedné geografické oblasti. Novela by měla určit, do kdy je třeba tuto službu zavést a také, kolik operátor za nesplnění termínu zaplatí.
Návrh novely reaguje i na výtku Evropské unie týkající se zpřístupnění vedení telefonních linek Českého Telecomu konkurenci („Ministerstvo bude muset rychle pokročit při implementaci zpřístupnění místních vedení.“). Podle představ ministerstva by měla ještě do konce roku 2002 nabýt platnost úprava, která zajistí „zpřístupnění pevných účastnických metalických vedení provozovatele s výrazným podílem na trhu, včetně cenové regulace a tvorby cen“.
První snahy, další přijdou brzy
Novela telekomunikačního zákona má být předložena vládě nejpozději do 31. května 2002. Po projednání poputuje do parlamentu, který by ji při troše štěstí mohl schválit ještě před volbami. Do konce roku však rozhodně musí vejít v platnost, jak se o tom píše i v návrhu ministerstva, abychom vyhověli požadavkům nařízení (ES) 2887/2000 Evropské unie o změnách v telekomunikační legislativě. Jinak budeme mít v příští zprávě EU další černý puntík.
Přitom však můžeme počítat s tím, že za rok a tři měsíce přijdou další změny. EU totiž chystá na konec března 2003 vydání nových Směrnic a právních norem v oblasti telekomunikací, kterým se pochopitelně budou muset podřídit nejen státy členské, ale i kandidátské. Ministerstvo tedy již dnes počítá s tím, že v průběhu roku 2003 projde telekomunikační zákon dalšími změnami.
Je jistě chválihodné, že se ministerstvo pokouší napravit mezery v zákoně. Fakt, že již po dvou letech se v něm objevilo tolik chyb, naznačuje, že rychle se rozvíjející a hlavně liberalizující trh přináší stále nové problémy. Ovšem některé z těch, které bude řešit současná novela, nemusely vůbec nastat, kdyby byl telekomunikační zákon lépe postaven. Například sankce, které mají zajistit rychlé řešení propojovacích jednání a donutit operátory nabízet služby nutné pro plnou liberalizaci, přicházejí na řadu zbytečně pozdě. To je ostatně jedna z dlouhodobě nejvýraznějších výtek českým telekomunikacím ze strany EU: „Poskytování služeb výběru operátora, které jsou nezbytné pro efektivní konkurenci, bylo neospravedlnitelně zpožděno. Jsou tím poškozovány zájmy zákazníků a investorů ve společnostech, které konkurují dominantnímu provozovateli, ve kterém má stát finanční podíl.“ Sankce však musí být dost vysoké, aby i dominantní operátory přinutily služby zprovoznit. Dokud se spíš vyplatí platit sankce, než přijít o zisky z monopolního nabízení služeb, nebude mít liberalizace nikdy dveře otevřené. A my si nebudeme moci vybrat nejlepšího operátora.
