Rušení a komunikační šílenství
Podle předpokladů výrobců bluetooth zařízení i podle návrhů nejrůznějších visionářů by se záhy měly domy zámožnějších občanů zaplnit nejrůznějšími přístroji komunikujícími mezi sebou a tvořícími tzv. domácí síť. Lednička bude říkat vašemu PDA, že je třeba nakoupit, auto si přes váš telefon zavolá do servisu, když mu dojde olej, a vaše děti budou moci se sluchátky na uších chodit po celém bytě.
Tyto představy, jakkoliv se zdají přehnané, nemusí být daleko od pravdy. Vždyť už jen pouhá komunikace mezi mobilním a domácím telefonem, stolním počítačem, PDA, tiskárnou, scannerem a třeba topením vytvoří dosti rozsáhlou domácí síť. V takovou chvíli se vaše domácnost naplní neviditelným a neslyšitelným komunikačním šumem. Problém, jak zvládnout taková kvanta radiových spojení na jednom místě při omezeném frekvenčním pásmu, je přesně tím, co dnes trápí odborníky. Bluetooth pracuje na frekvenci 2,4 GHz, což je kanál, který již dnes využívají některé radiové přístroje, například dálkové otvírače garážových dveří nebo bezdrátové počítačové sítě. Přitom je třeba vyvarovat se rušení a jak se zdá, k takové situaci by nemuselo dojít až za pár let, ale již velmi brzy. Rušení a další konflikty v pásmu 2,4 GHz totiž mohou komunikaci mezi přístroji zpomalit nebo ji dokonce úplně znemožnit.
Zatím se větší množství bluetooth přístrojů nepoužívá, a tak tento problém zůstává v pozadí. Nicméně zástupci výrobců, implementujících bluetooth čipy do svých zařízení, svorně hovoří o tom, že na řešení problému usilovně pracují již nyní.
Bezpečná komunikace? Snad...
Dokud se uvažuje o bluetooth jako o způsobu, jak spojit mobilní telefon s hands-free bezdrátově, nikoho slovo zabezpečení asi nenapadne. Jakmile však začneme hovořit o bluetooth sítích nebo bluetooth bankovnictví (včetně převodů peněz), ty podezíravé jistě hned napadne: „A co moje data, budou putovat bezpečně?“
Komunikace mezi zařízeními probíhá pomocí protokolu zabezpečeného 128bitovým kódováním. To je relativně bezpečné, ale pro ochranu spojení při finančních transakcích již je (nebo brzy může být) toto zajištění nedostatečné. Stejně tak je třeba najít vhodný kompromis pro používání PIN kódu, kterým se bude prokazovat uživatel, bude-li se chtít přes své bluetooth zařízení připojit k nějaké síti, případně ke konkrétním aplikacím. Dostatečné zabezpečení by měl přinést šestnáctimístný kód, který je ovšem poněkud náročný na zapamatování. Tento problém lze naštěstí ve většině případů vyřešit pomocí doplňkových programů.
Obecně platí, že v současné podobě se bluetooth hodí spíše pro malé uzavřené sítě, například pro spojení tří, čtyř notebooků během jednání, ne však pro větší firemní sítě. To samé platí i v případě peněžních převodů, což je jedno z využití, o němž se ve spojitosti s bluetooth hovoří. Zatím je přeci jen bezpečnější vytáhnout kreditní kartu, než kolem sebe mávat elektronickou peněženkou, která přes bluetooth řeší vaši platbu s kasou, ale třeba také s někým jiným, kdo to dokáže plánovitě zneužít
Bluetooth je váš podpis, nebo také stopa
Problém s podrobným stopováním pohybu člověka se několikrát diskutoval i ve spojení s mobilními telefony a v případě bluetooth je na tom uživatel vlastně stejně. Každé zařízení vybavené bluetooth čipem má svou unikátní adresu (nejde o známou síťovou IP adresu). Logicky tedy jakmile je jeden člověk nerozlučně spjat s některým přístrojem (mobilním telefonem, PDA), lze poměrně přesně sledovat jeho pohyb, a ještě přesněji jeho činnost (do které sítě se přihlásil, co tam dělal atd.).Baterie omezují dosah
Celkem pevně se zažila představa, že bluetooth má dosah do deseti metrů. To je vlastně jen polovina pravdy. Jak to dokazuje i jeden z našich nedávných článků (odkaz – Siemens), přes bluetooth můžete komunikovat i na větší vzdálenosti, stačí použít silnější výkon vysílače. Problémem je však životnost baterií. V pohotovostním stavu má bluetooth čip naprosto zanedbatelnou spotřebu, během komunikace do vzdálenosti deseti metrů je odběr energie sice vyšší, ale stále nízký - pouhá tři procenta spotřeby průměrného mobilního telefonu. Ovšem jakmile bychom chtěli dosah zvýšit, stává se tato technologie pro malá přenosná zařízení v podstatě nepoužitelná, neboť s výkonem vysílače výrazně rostou i nároky na energii.
Podaří-li se někdy vyřešit problém s malou velikostí a vysokou kapacitou baterií (zatím tyto dva pojmy nejdou příliš dohromady), lze poměrně snadno dosah bluetooth čipu výrazně zvýšit. Na druhou stranu, nyní je „dostřel“ právě kvůli bateriím oproti jiným technologiím (mikrovlny, buňková síť) výrazně omezen.
Ach ty standardy
Zkušenost z nedávného CeBITu ukazuje, že v bluetooth to může skřípat i jinak. Během prezentace možností této technologie se předvádějící pokusili spojit 100 serverů s palmtopy vybavenými bluetooth modulem. Výsledek byl spíše nešťastný – kvůli jedné nekompatibilní kartě celý systém na chvíli spadl. Potíže byly způsobeny nestandardizovaným zařízením.K takové situaci by vlastně nemělo dojít, neboť bleutooth je univerzální normou, na níž se shodli všichni výrobci zařízení, kteří ho používají. Všechna zařízení, která se dostanou na trh, musí projít takzvanou kvalifikací, která potvrdí, že jsou splněny všechny požadavky a dodrženy veškeré standardy. Z tohoto kvalifikačního procesu jsou však vyjmuty produkty určené vývojářům, testerům a demonstrátorům. V této prvotní fázi nástupu bluetooth je právě takových výrobků mnoho, a zvláště na výstavě, kde jsou představovány nové technologie. Běžní uživatelé by tak měli být těchto problémů ušetřeni.
