Snaha dosáhnout příznivější ceny pro akcionáře Českého Telecomu byla logickým vyústěním vývoje, ovšem přišla opět v nevhodnou dobu. Telekomunikační akcie napříč Evropou měly v tu chvíli za sebou impozantní nárůst o více než 30 %. To jistě byl pro Atlantic West významný argument při jednáních o nižší ceně za Eurotel. Ačkoli odprodej podílu v Eurotelu je v souladu se strategickými záměry obou amerických společníků, AT&T a Verizon, snížení ceny o 20 % na 1,1 miliardy USD bylo příliš razantní. Letošní problémy americké ekonomiky se konsorcia nedotkly natolik, aby byli ochotni přistoupit na jakoukoli cenu.
Ale i tento zjevný neúspěch Českého Telecomu má své výhody. Bez uzavřeného jednání o koupi Eurotelu by vláda sotva mohla spustit prodej svého 51,1% podílu v samotném Českém Telecomu, což je pro ni pochopitelně důležitějším momentem než získání 100% podílu v Eurotelu. Hlavní výhodou Českého Telecomu je v současnosti jeho nízká zadluženost. Díky nedostatku vlastních zdrojů a snahy konsolidovat svou finanční situaci (po nákupu UMTS licencí) u většiny velkých evropských telekomunikačních operátorů je tak Český Telecom se svým nízkým dluhovým zatížením stravitelnějším a mnohem zajímavějším cílem jejich zájmu než jiné telekomy. Nízké úvěrové zatížení, které umožňuje koupi Českého Telecomu na dluh, pak láká i zájemce z řad finančních investorů(*), jimž je účast v privatizaci Telecomu rovněž umožněna. Právě to mohlo stát za snahou o výrazné snížení ceny za Eurotel. Bylo totiž potřeba ukončit jednání rychle a přitom důstojně, ale zároveň usnadnit privatizaci Českého Telecomu.
O Eurotelu se občas mluví jako o možném komplikujícím faktoru při privatizaci Českého Telecomu díky opci, kterou údajně disponuje Atlantic West. Ta by měla Američanům umožnit odkoupit podíl Českého Telecomu v Eurotelu, pokud dojde ke změně majoritního vlastníka Telecomu. Právě k tomu má nyní dojít. I kdyby taková možnost existovala, nevěříme, že by ji Atlantic West v této chvíli využil. Jednak to není v souladu se strategií ani jednoho z amerických partnerů, jednak ti svou letní dohodou s Telecomem jasně deklarovali, že v Eurotelu nehodlají zůstat navždy. Získání 100% kontroly nad Eurotelem, již považujeme velice důležitou pro budoucí růst a ziskovost Českého Telecomu, tak zůstane úkolem pro jeho nového vlastníka.
Vstup na český telekomunikační trh se nabízel i prostřednictvím nákupu jedné ze tří nabízených UMTS licencí. Ovšem k té se lze dostat i přes privatizaci Českého Telecomu, neboť Eurotel a RadioMobil byly jedinými, kdo podal nabídku ve druhém kole výběrového řízení na UMTS licence. Výsledek tohoto výběrového řízení dokládá neatraktivnost vstupu (bez ohledu na cenu licence) na již rozdělený trh mobilní telefonie pro nového hráče. Koupě Českého Telecomu i s jeho 51% podílem v Eurotelu nabízí mnohem zajímavější alternativu. Eurotel s více než 3 miliony klientů je jedničkou na trhu a získá rovněž jednu ze dvou prodaných UMTS licencí. Tím, že o třetí licenci nikdo neprojevil zájem, získávají Eurotel a RadioMobil výhodu před případným třetím držitelem (sice vykoupenou vyšší cenou za licenci). Kdyby ovšem ani v budoucnu o třetí UMTS licenci nikdo zájem neprojevil, pak by zaplacená cena (předpokládáme 3,5 miliardy Kč) nebyla nikterak vysokou.
I když vhodnější doba na privatizaci Českého Telecomu pominula, nemá cenu ani nyní jeho prodej odkládat. Rozhodnutí KPN neucházet se o navýšení podílu v Telecomu celý proces privatizace zbrzdil a zkomplikoval. Český Telecom teď potřebuje vyřešit svou vlastnickou strukturu co nejdříve. Případné další odklady mohou pouze snižovat hodnotu firmy pro její akcionáře. Zájemců o státní podíl v Českém Telecomu, k němuž se nejspíš přidá i TelSource se svým 27% podílem, totiž nebude dlouhý zástup. Za současných podmínek na trhu jsou parametry nastaveny tak, aby neodkládaná privatizace Telecomu byla úspěšně dokončena. Nelze se spoléhat na to, že někdy v budoucnu by mohl být počet zájemců a dosažená cena vyšší.
(*)- Investoři, jako jsou banky, investiční fondy nebo silní individuální investoři (např. Soros, Murdoch), kteří tímto způsobem rozkládají riziko svých finančních investic.
