Malá vzdálenost od Prahy, ale i neskutečná rozmanitost. Ústecký kraj je pro filmaře obrovským lákadlem. Co nejvíce jim zpříjemnit práci se už šest let snaží filmová kancelář fungující při krajském úřadu. Po celou tu dobu v ní působí Barbora Hyšková. „Největší radost mi dělá, když se k nám tvůrci chtějí vracet. Větší pochvala neexistuje,“ říká
Kvůli natáčení v regionu filmaři co chvíli hledají komparzisty. Už jste se i vy objevila v nějakém snímku?
Objevila, ale spíše proto, že to bylo potřeba. V Úsměvech smutných mužů asi vteřinu běžím. Režisér Dan Svátek totiž tehdy chtěl, aby se ve filmu objevili všichni, co se na něm nějak podíleli. A v seriálu Sever jsem si zahrála úřednici, protože jim vypadl jiný komparzista a já u toho natáčení tehdy musela být. Byla jsem tedy náhrada za komparz. Stála jsem a udiveně se koukala, jak hejtman vchází do budovy, i když mu hrozí atentát.
Celý magazín |
Na jednotlivých natáčeních musíte být po ruce?
U zmíněného seriálu Sever to bylo kvůli tomu, že natáčení probíhalo o víkendu přímo na krajském úřadě. Moje přítomnost byla podmínkou, aby vše proběhlo v pořádku. Jinak se zajdu na plac podívat jenom v případě, že je na programu třeba nějaká hodně náročná scéna nebo třeba zajímavě upravená lokace. Nebo vždycky, když filmaři něco potřebují.
Jak byste ve stručnosti popsala náplň práce filmové kanceláře?
Na samém začátku pro filmaře vytipováváme lokace a informace pak předáváme jejich lokačnímu scoutovi/manažerovi. Pak jim pomáháme s přípravou konkrétního projektu, třeba jednáním s dotčenými obcemi, majitelem dané lokace. Podílíme se na organizaci castingů. Během samotného natáčení pak třeba pořádáme novinářské dny nebo na nás přijde řada, když se produkce ocitá v nesnázích. A po natáčení jsou naším úkolem předpremiéry.
Vybavíte si nějaký opravdu bizarní požadavek?
Třeba zvednout hladinu řeky Labe během krátkého časového úseku. Nebo prosba sehnat 60 dobových židlí z 50. let. Ta taky stála za to. Čas od času se objeví lahůdka.
A povedlo se?
Musím to zaťukat, zatím se podařilo vždycky všechno. Jsme totiž ve skvělém regionu s nesmírně vstřícnými lidmi. Ty židle jsme tehdy sháněli pro natáčení Palacha do ústeckého kulturáku. Dala jsem výzvu na facebooku a do týdne jsme je měli. Lidi byli opravdu úžasní. Za odměnu jsme pak některé z nich vzali na natáčení.
Štáby nejsou povinny se na filmovou kancelář obracet. Předpokládám však, že takových je menšina.
Upřímně, ono by to ani nešlo spolupracovat se všemi. Projektů je opravdu hodně. Zahraniční štáby se nás obracejí většinou, až když je fakt ouvej. Pokud jde o české, o těch v 90 procentech víme. Už si na nás zvykli.
Filmové kanceláře existují v různých podobách napříč kraji. Jsou nějaké statistiky, kam tedy filmaři míří nejčastěji?
„Největší radost mi dělá, když se k nám tvůrci chtějí vracet. Větší pochvala neexistuje.“
Nejsme zatím úplně všude, ale skoro všude. Je nás v celé republice jedenáct. Přesné statistiky, kam filmaři míří, myslím, nejsou, ale vychází to z logiky věci. Nejvíc vytížený je Středočeský kraj, protože je nejblíž ku Praze. Hodně se natáčí také v Plzeňském a u nás, protože jsou prostě nejblíž. Co vím od lokačních manažerů, kteří tu pracují pro zahraniční štáby, tak první zadání na hledané lokace často zní: chceme takové a takové prostředí a máte rádius 60 kilometrů od Prahy. Samozřejmě se to také odvíjí od jedinečnosti dané lokace. Ústecký kraj je úžasný region se spoustou specifik, kde najdete skoro všechno, ale náš největší benefit je zkrátka vzdálenost od Prahy. Platí to samozřejmě i pro tuzemské štáby. Mnozí herci se například mohou vydat do
divadla odehrát večerní představení. Z tohoto ohledu je hodně znevýhodněná celá Morava a Slezsko. Proto tam mají poměrně velké objemy dotačních peněz, aby filmaře přitáhli i k sobě.
Kolik jim v současné době nabízí Ústecký kraj?
Před dvěma lety jsme vyhlásili první dotační titul na dva miliony, které jsme přerozdělili na čtyři projekty. Letos jsme přerozdělovali tři miliony. Jsou to peníze, které se regionu násobně vrátí. Filmaři je všechny utratí tady a ze své kapsy přidají ještě daleko víc. Jako filmová kancelář sice fungujeme pro štáby zadarmo, ale jejich následná podpora místní ekonomiky je obrovská. Když všechno půjde dobře, díky evropským penězům bychom pro ně měli mít k dispozici daleko větší sumu.
Povězte, jak do všeho zasáhl covid?
V tomhle snad filmaři zareagovali jako jedni z nejrychlejších na světě. Byli si vědomi, že lidé jsou zavření doma a potřebují jim tak něco nabídnout, nějaký obsah, který by mohli „konzumovat“. Dělali proto celosvětové online konference, jak fungovat, aby se natáčení nezastavila. Vznikly pozice covidmaršálů, kteří dohlíželi na nesmírně striktní opatření. Ve štábech se například barevně označovali, aby se jednotlivé týmy vzájemně nepotkaly. Takže já ve finále ani nemám pocit, že by se točilo nějak zásadně méně. Možná čeští filmaři o něco ano, protože ta opatření byla pro mnohé z nich příliš nákladná. Pamatuji si, jak tu v hlavní covidové vlně vznikal snímek Oběť a my jsme tvůrcům trošku rozmlouvali točení hromadných scén.
Díváte se pak na výsledné filmy či seriály, abyste viděla, jak filmaři zachytili dané lokace?
Snažím se. Vždycky jsem zvědavá, jestli to místo poznám.
Pamatuji si, když začali vysílat seriál Rapl 2, jak jsem se skoro až rozčilovala, co to udělali z Ústí nad Labem za díru.
Tohle každý z nás vnímá jinak. Byla to velká nadsázka ze strany tvůrců, kteří si o vyobrazení dané lokace pochopitelně rozhodují zcela sami. Navíc je to nějaký umělecký předobraz a vyznění filmu je tedy jejich vizitka. Nikdy nevíte, jak v jejich pojetí dopadne.
Jak jste vnímala seriál Most!? Taky vás ten fenomén pohltil?
Naprosto. Bylo to milé, vtipné. Ten seriál mezi řádky ukazoval na spoustu problémů, bořil předsudky. Jsem velký fanoušek Mostu. Je až neuvěřitelné, kolik sem přitáhl filmových turistů. A nejen do Mostu. To byl jeho další velký bonus.
Dá se říct, jaká lokace v kraji je nyní mezi filmaři nejoblíbenější?
Nedá, protože toho je tolik. Minulý rok a na jaře se točilo poměrně hodně válečných věcí, mimo jiné film Na západní frontě klid, který je vyslaný za Německo na Oscara, takže opravdu hodně využívaný je cukrovar v Lenešicích nebo rozbořený statek v Postoloprtech. Neustále lákají zámky Ploskovice a Roudnice nad Labem. Ale i spousta dalších. Teď se často hodí architektura v podobě socialistického realismu. Takže třeba kulturák v Ústí nebo mostecké Repre.
Dvě slova jako klíč: Nový film Dana Svátka podle námětu spisovatele Josefa Formánka se natáčel mimo jiné v centru Ústí nad Labem. Premiéra snímku je naplánována na příští rok a jde o volné pokračování úspěšného filmu Úsměvy smutných mužů.
A co nějaká bizarní lokace?
Nevím, jestli se dá říct bizarní, ale pro mě teď byla fascinující přehrada Fláje, kde teď Viktor Tauš točil Amerikánku. Její vnitřek je naprosto impozantní prostor. Na Povodí Ohře k nám byli naštěstí velmi vstřícní, takže jsme tuhle lokaci mohli využít.
A je podle vás nějaká přehlížená?
Přála bych si, aby se točilo v pavilonu A na lounském výstavišti. To je nádherný prostor, překrásně udělaný sál. Takové snové místo. Doufám, že se někdy bude někomu hodit. Velký potenciál vidím také v jednom opuštěném secesním zámečku na Žatecku. Zmínit musím i České Švýcarsko, která ukrývá spoustu pokladů, ale už je od Prahy přece jen docela daleko. Věřím, že si tam filmaři cestu najdou. Teď se tam pokusíme zasadit nový film Dana Svátka Zápisník alkoholičky. Na Děčínsku pak bude vznikat i film Rok vdovy s Pavlou Beretovou v hlavní roli.
