„Když nás začali bombardovat, museli jsme se schovat do vany. Kryt byl daleko a pro vozíčkáře těžko přístupný,“ popisuje paní Olena první dny okupace.
Se svým těžce postiženým synem Vladislavem žila ve městě Bila Cerkva v Kyjevské oblasti. Do bezpečí se dostali díky České federaci Spastic Handicap, která sdružuje postižené sportovce.
Šestadvacetiletý Vladislav Kuchta patří k úspěšným sportovcům v boccie, paralympijské sportovní disciplíně.
„Nechtěli jsme odjet, nedovedla jsem si představit, že bychom tam nechali pejska,“ vypráví paní Olena, zatímco zmiňovaný člen domácnosti ostražitě vykukuje zpod stolu. „Jmenuje se Killer, ale je to už takový dědeček,“ směje se Olena.
Sedíme ve skromně zařízeném pokoji v Jedličkově ústavu v Liberci, kde našli všichni tři dočasný domov. „Říkali nám, že pak už by mohlo být pozdě,“ vzpomíná na těžké rozhodování Olena. Na dlouhou a komplikovanou cestu je nakonec vyhnal strach o život.
Se psem v ruce a batohem na zádech
Nejprve jeli mikrobusem, velký kus museli ale ujít pěšky a na vozíku. „V jedné ruce pes, na zádech batoh, před sebou vozík,“ popisuje putování.
Když se jim podařilo dostat do Prahy, poslali je do sto kilometrů vzdáleného města. „Nevěděli jsme, kam jedeme, nebylo nic vidět, neznali jsme to. Přijeli jsme v noci, a když jsme se probudili, bylo tady krásně,“ vzpomíná Olena, zatímco její syn přikyvuje a usmívá se.
Šestadvacetiletému Vladislavovi lékaři diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu, když mu byl jeden rok. Přestože dokáže částečně ovládat jen levou ruku, dovede se najíst, psát a absolvoval školu se zdravými dětmi. „Byla to jediná škola s výtahem ve městě,“ dodává Vladislav.
Přestože se s maminkou báli šikany, vše dopadlo dobře a školu dokončil. Sportu se Vladislav úspěšně věnuje už několik let.
„Bocciu nám tenkrát ukázali Poláci,“ vzpomíná Vladislav, který díky tomu, že bydlí v Jedličkové ústavu, může pokračovat v tréninku. „Před válkou byl první na Ukrajině, devátý v Evropě a dvacátý sedmý na světě,“ připomíná Olena pyšně.
Boccia je sport podobný francouzské pétanque a je určený lidem s těžkým tělesným postižením, kteří jsou odkázáni na invalidní vozík. Vladislav se mu věnuje od roku 2012 a v současnosti je členem ukrajinského reprezentačního týmu.
Operace přináší naději na zlepšení
Soutěže musí absolvovat s asistentem, protože není schopen samostatného pohybu ve větším rozsahu.
V Liberci se mu daří podstupovat rehabilitaci, po které se jeho stav zlepšuje. S lékaři dokonce mluvili o případné operaci, která by Vladislavův zdravotní stav mohla hodně zlepšit. Zatím ale není nic jistého.
Momentálně rodina shání k zapůjčení elektrický vozík. Vozit Vladislava na normálním vozíku po kopcovitém Liberci je pro paní Olenu náročné. I tak si ale pochvaluje, že na handicapované jsou v Česku mnohem lépe připraveni než na Ukrajině. „Můžeme například do bazénu, což u nás není možné,“ komentuje.
Na Ukrajinu se chtějí vrátit hned, jak to půjde. „Líbí se nám tady, ale doma je doma,“ uzavírá paní Olena.
Vladislav není jediný sportovec, kterému Česká federace Spastic Handicap pomohla. Dalšího postiženého boccistu z Ukrajiny přivezli do Teplic.
„Pomoc sportovcům probíhala velmi živelně. Pro tento typ osob nebyla připravená logistická platforma, jak je převézt. Řešilo se to přes různé kontakty a známosti,“ dodává předseda federace Daniel Novotný.
