Před libereckou radnicí zrovna probíhají velikonoční trhy.

Před libereckou radnicí zrovna probíhají velikonoční trhy. | foto: Marek Csizmazia, MF DNES

Poznala Františka Josefa I. i Hitlera. Liberecká radnice slaví 130 let

  • 3
Sto třicet let uplynulo od doby, kdy se do budovy nové liberecké radnice poprvé mohli podívat lidé a začalo stěhování úředníků. Architektem stavby byl Franz von Neumann.

Budova liberecké radnice trochu mate svým kamenným tělem. Třeba evokováním radnice v rakouské Vídni. Anebo tím, že nad jejím vstupním portálem se vypíná datum 1892. To se mělo stát rokem dokončení monumentální novorenesanční stavby.

Avšak člověk míní, Pánbůh mění, a tak lidé směli do jejích útrob poprvé oficiálně nahlédnout až o velikonočních svátcích o rok později. V tento čas se také do kanceláří začali stěhovat úředníci. Tehdy sváteční dny připadly na 3. a 4. duben. Tento týden je tomu tedy 130 let.

Na závěrečný stavební kámen němé svědkyně dějinných událostí - návštěvou císaře Františka Josefa I. počínaje přes příjezd sovětských tanků až po Sametovou revoluci konče - se navíc poklepalo až 30. září 1893.

Trabant výtvarníka Černého na rok zaparkoval před libereckou radnicí

V tu dobu ještě vedle díla vídeňského architekta Franze Neumanna stála radnice původní. Ta zmizela až v roce následujícím. Právě první, renesanční radnice na dřívějším Staroměstském náměstí přestala svojí velikostí a havarijním technickým stavem vyhovovat potřebám dynamicky rostoucího města. A proto se zrodil nápad na nové zastupitelské a úřednické sídlo.

„S přípravami na stavbu nové radnice se začalo v roce 1886, kdy byl pro její stavbu magistrátem zřízen stavební výbor, na jehož popud byli osloveni významní, německy hovořící architekti. Vítězem se stal nakonec Franz von Neumann se svým monumentálním vertikálním projektem ve formách zaalpské renesance, odvolávajícím se na radnici vídeňskou,“ popisuje web Liberec: Reichenberg.

Součástí náročných exteriéru je sochařská výzdoba vídeňského sochaře Theodora Friedla. „Nad vstupním portálem je reliéf s motivem založení staré a nové radnice, zobrazující nejdůležitější osoby spjaté se stavbou: stavitel Marcus Spacio, majitelka panství Kateřina z Redernu, starostové Kryštof Hentschel a Karl Schücker, architekt Franz Neumann a radní Ferdinand Felgenhauer“ píše se dále na webu.

Zadní průčelí obrácené k divadlu zdobí tři rozměrné reliéfy pod okny obřadní síně: textilní výroba ve městě, alegorie holdování městu Liberci a obchodní styky Liberce se světem,“ informuje web.

Přispěl i továrník a poslanec Liebieg

Zásluhou Liberecké spořitelny již od konce sedmdesátých let devatenáctého století disponovalo město třiceti tisíci zlatými jako základním kapitálem pro vybudování reprezentativní budovy. Koncem roku 1886 pak byly finanční prostředky obohaceny o dalších sto tisíc z odkazu Franze Liebiega mladšího, významného libereckého továrníka a poslance říšské rady.

Ještě před rozestavěnou radnicí se několikrát konaly různé slávy. Třeba již prvního října roku 1891 z jejího balkonu posílal zdravici poddaným císař František Josef I., léta po něm pak třeba i Edvard Beneš nebo Adolf Hitler.

Vzpomeňme například slavnost položení základního kamene na konci září 1888, která byla dokonce dvoudenní. K tomu nechme mluvit knihu Liberec - historie / kultura / lidé Miloslavy Melanové a kolektivu autorů.

Vandal zřejmě mířil barvou na Havla, zasáhl ale zdi liberecké radnice

„Večer 29. září se uskutečnilo v divadle představení, během něhož vedle Schillerovy básně Valdštejnův tábor zazněly slavnostní pochod a óda, složené k této příležitosti. Ulicemi města pak prošel pochodňový průvod. Hlavní oslava proběhla v neděli 30. září (...) Po projevu starosty města byla do základů uložena schránka s listinami a dokumenty. Slavnostní poklep kladívkem provedlo třicet sedm osobností. Následujícího dne byla tribuna odstraněna a na staveništi rychle vyrůstala neorenesanční budova radnice, na níž se kromě firmy Sachers a Gärtner podílela řada dalších dodavatelů a schopných řemeslníků z Liberce a okolí,“ píše se v publikaci.

Kniha dále hovoří o tom, že na díle prezentovaném jako symbol německé hrdosti a schopností se mohli podílet pouze podnikatelé, políři a dozorci německé národnosti.

„Rozsáhlá a náročná stavba vyžadovala stálou spolupráci s Franzem Neumannem, který do města také pravidelně přijížděl. Předpokládané moderní technické vybavení, jako byly elektrické osvětlení a telefon, vyžadovaly kontakty a smlouvy s firmami z celé monarchie i ze sousedního Německa,“ pokračují autoři publikace.

Mosazný lustr z Berlína

O architektonickém a historickém významu liberecké radnice by se daly popsat stohy papíru. Proto dále jen několik „perliček“. Například z obřadní síně. Jí mimo jiné vévodí olbřímí mosazný lustr dovezený z Berlína. Váží 450 kilogramů.

A emeritní vedoucí odboru správy majetku libereckého magistrátu Jaroslav Čech loni pro Český rozhlas prozradil, že se tady i v dobách komunistického režimu paradoxně oddávalo pod znakem habsburské monarchie.

A tušíte, jaký barevný tón nosila radnice, když byla novinkou? „Její barevná výzdoba není původní, ale před časem jsme tu udělali takový malý průzkum, abychom se dozvěděli, jak radnice vypadala v době, kdy byla dokončená. A budete se divit, byla hráškově zelená,“ sdělil před časem Čech.