Průměrná nemocnost na sto tisíc obyvatel je zhruba deset případů, v Libereckém kraji je více než trojnásobná - na stejný počet je nemocných skoro pětatřicet.
"Nemusí to zákonitě znamenat, že máme největší problém. Může to být dáno tím, že se u nás o tom hodně mluví a lékaři častěji posílají biologický materiál k vyšetření," uklidňuje vedoucí protiepidemického odboru Krajské hygienické stanice v Liberci Jana Prattingerová.
Nemocných začalo více přibývat zejména loni; Státní zdravotní ústav tak vysoký počet nemocných naposledy evidoval v šedesátých letech.
Příznaky nemoci- zajíkavé a dušné záchvaty kašle, které nereagují na běžnou léčbu, ale i dlouhotrvající pokašlávání - dávení až zvracení, inkontinence - výjimečně poranění žeber, bránice - krevní výrony v oblasti očí a očním okolí - u kojenců zástava dechu - hubnutí, celková schvácenost |
Tehdy ale poměrně vysoké počty nemocných postupně stlačovalo plošné očkování. To u nás bylo zavedeno v roce 1958.
Nynější zvyšování počtu ochořelých souvisí s tím, že se u nás aktuálně používá vakcína s menšími riziky nežádoucích účinků, která ale ochrání zhruba jen na tři až pět let. Starší typ vakcíny přitom pacienta chránil až 12 let.
"Dalším důvodem je, že kvůli cestování vznikají kmeny bakterie, které mohou být odlišné od toho vakcinálního," vysvětlila epidemioložka Kateřina Fabiánová ze Státního zdravotního ústavu.
Více případů se objevuje také proto, že se v poslední době o černém kašli víc mluví. Pacienti i lékaři jsou pozornější a v laboratořích se daří odhalit více nemocných.
Přesto je choroba prokázána pouze asi u třetiny pacientů, kteří ji prodělali. Další si infekci léčí jako běžný kašel a k lékaři nejdou.
Jenže pro kojence a také pro chronicky nemocné starší lidi může mít černý kašel fatální následky. Za několik posledních let na něj v Česku zemřely čtyři děti a dva senioři.
