Asi čtyřicítka aut, převážně značky Ford, mohla mít kdysi hodnotu desítek milionů korun. Jsou mezi nimi i exempláře ze šedesátých let minulého století. Dnes jsou to bezcenné a nepojízdné hromady šrotu. Jejich cena je spíše záporná. Kubíček je v invalidním důchodu a ze svého skromného příjmu s nimi nemůže nic udělat.
„Nemám to jak a za co uklidit. Mrzí mě, že to tu hnije, ale nejsem schopen s tím pohnout,“ řekl šestačtyřicetiletý muž MF DNES.
Kubíček se špatně pohybuje, po nehodě utrpěl úraz mozku a téměř ztratil schopnost mluvit. Je odkázán na své rodiče, kteří jsou sami v penzi.
Dům, v němž na samém okraji Kunratic u Cvikova izolovaně žijí, navíc před lety zčásti vyhořel. Rodina ho nikdy neopravila, prý proto, že jim to úřady nepovolily. Pomalu se rozpadající vraky aut proto Kubíček nechává na příjezdové cestě na truc.
„Usilovali jsme o to, aby nám dali povolení dům ležící v chráněné krajinné oblasti opravit. Ale nedostali jsme ho. Pět let jsem se s nimi dohadoval. Za to, že mě připravili o všechno, pro co jsem žil, je to pomsta těm dobytkům,“ vysvětluje zahořkle muž.
Starosta i ochránci mu prý házeli klacky pod nohy
Na seznamu jeho nepřátel je také bývalý starosta obce a ochránci přírody. Ti všichni mu prý házeli klacky pod nohy a dovedli rodinu na pokraj bídy.
Lidé z Kunratic proto mají rodinu Kubíčkových za podivíny. Občas si k nim chodí autovrakoviště fotit, jít za nimi se ale bojí. Atmosféra kolem domu je totiž opravdu bizarní.
Některé vraky jsou již porostlé lišejníkem a houbami, další vrůstají do terénu a stávají se jeho součástí. Kubíčkovi to, stejně jako další ústrky osudu, přijímají jako životní úděl, s nímž se musí vyrovnat.
„Už dřív, ještě než tu byla auta, lidem vadilo, že bydlíme na samotě. Když někdo nežije v houfu, tak je jinej. A kdo je jinej, na toho se ukazuje,“ snaží se najít odpověď Davidova matka.
Synovu zálibu v autech a neschopnost se od nich odpoutat ale chápe. Je to prý jediná věc na světě, která ho drží při životě: „Když vám bude ouvej, taky si budete říkat, že to ještě bude lepší. David pořád doufá, že s těmi auty ještě něco podnikne, až se uzdraví. A oni mu chtějí tu budoucnost vzít, byť je už jenom v jeho hlavě,“ zamýšlí se Kubíčková.
Sama vidí synovu situaci pragmaticky: Je zatrpklý proto, že po autonehodě přišel o slibnou kariéru renovátora starých aut. „Tenkrát si slušně vydělával, dneska bere od státu čtyři tisíce korun invalidní důchod. Přitom o feťáky se tenhle stát stará,“ zlobí se žena.
Všechny pokusy o odstranění ztroskotaly
Příběh rodiny je znám i kunratickému starostovi Michalu Iwanejkovi.
„Je to smutný příběh člověka, který to měl v životě těžké. Samozřejmě ta auta vnímáme jako problém, ale je těžké s tím něco udělat,“ poukazuje starosta na fakt, že Kubíček prohlásil vraky aut za veterány a dokud jsou z větší části na jeho pozemku, nelze je zlikvidovat. Stejně vnímá problém i CHKO Lužické hory, jejíž vedoucí Tomáš Besta MF DNES potvrdil, že všechny předešlé pokusy o odklizení aut ztroskotaly.
„My jsme se pokoušeli dohodnout se, ale s majitelem není kloudná řeč. Je nemajetný, neochotný a nekomunikuje. Vyzývali jsme Českou inspekci životního prostředí, aby s ním zahájila řízení, ale to k ničemu nevedlo. Nepodařilo se vraky prohlásit za odpad, protože pan Kubíček tvrdil, že to je sbírka veteránů a že jsou i na náhradní díly. Sami se do ničeho pouštět nemůžeme, bez souhlasu majitele s auty nemůžeme nic dělat,“ shrnul Besta.
Kubíčkův záměr ponechat vraky na místě jako pomstu CHKO přitom nerozumí. „Správa naší CHKO nikdy rodině Kubíčkových nebránila v opravě domu po požáru, tedy uvedení do původního stavu,“ zdůraznil.
Řešením by podle něj bylo získat dotaci z fondů na likvidaci starých ekologických zátěží, k tomu by ale byla potřeba Kubíčkova součinnost. „Budeme jednat s krajským úřadem, aby se něco začalo dít. Ty vraky do CHKO nepatří, mohou z nich vytékat škodlivé náplně,“ dodal Besta.
