7. května 1945 odjíždí z města, kde žije přibližně jen šestnáct procent Čechů, automobil okrášlený bílou vlajkou. Vstříc americké armádě na Plzeňsku v něm prchá obávaný sudetský nacista Konrad Henlein. O tři dny později spáchá v zajetí sebevraždu. Jenže i přes útěk důležité postavy třetí říše to na konec války v Liberci nevypadá. Tehdejší Reichenberg se spíše změnil v nedobytnou pevnost.
„Žili zde Němci a ti se rozhodně na Rusy netěšili. Naopak, Liberec byl už delší dobu zázemím pro Říši, přesunovala se sem zbrojní výroba a tomu se muselo přizpůsobit i celé město,“ řekl před časem historik a badatel Ivan Rous ze Severočeského muzea v Liberci. Vyrostlo tu například kolem 120 protitankových zátarasů, některé ulice byly patrně podminované.
Bomby usmrtily desítky lidí
I když 8. května přebírají radnici a správu města zástupci revolučního výboru Josef Čapek a Jindřich Balogh, v Liberci a ani v jeho nejbližším okolí se sovětská armáda ještě nenalézá. Ta operuje přibližně dvacet kilometrů odtud v okolí Frýdlantu. O den později však Sověti o sobě dávají vědět, a to především ze vzduchu.
Opuštěná německá technika v ulicích Liberce.
Jejich bombardéry zasypávají 9. května 1945 Liberec padesátikilogramovými a stokilogramovými bombami. Poškozují most přes železniční trať, restauraci Letka, mnoho domů v Londýnské ulici. Pumy poničí krematorium, dopadají i před kostel ve Vratislavicích. Pod troskami domů zahyne několik desítek lidí.
„Devátého května útočili na opevnění, zátarasy a těžkou techniku německé armády,“ doplnil Rous. „Bomby letci shazovali z nízké výšky. Některé pumy se sice zaryly do země, ale náraz nebyl tak silný, jako kdyby dopadly z velké výšky. Proto bomby neexplodovaly.“ O čemž svědčí například nález nevybuchlé pumy loni v září v Doubské ulici.
O den později do Reichenbergu vnikají vojáci i po zemi. „Z Turnova přijíždí ozbrojená skupina plukovníka Františka Kadláčka. Ta se však ještě téhož dne vrátila zpět, aniž by splnila úkol převzít správu města,“ popisuje kniha Stalo se na severu Čech 1900–2000.
Přestřelky i řádění revolučních gard
Podle Rouse Kadláčkova skupina poprosila Rudou armádu o širší pomoc, ta to však odmítla, neboť neměla Liberec pod kontrolou a ve městě operovala v tu dobu pouze průzkumná skupina. Zajištění Liberce mělo začít Rudou armádou až 11. května ráno.
Tak se skutečně stalo a hlavní jednotky Sovětů do města skutečně dorazí. Teprve tento den začalo faktické odzbrojování a převzetí dnešního krajského města. Po příjezdu sovětských vojsk ještě Liberec zažije ojedinělé přestřelky, stejně tak i řádění revolučních gard – což často znamenalo loupení, přepadání a lynčování, mučení i vraždy některých německých obyvatel.
A zlost si od nacistického jha osvobození lidé vylévali třeba i na sochách. V létě 1945 Češi jako symbol němectví odstranili výtvarně cennou skulpturu s kašnou z náměstí před radnicí známou jako Metznerova kašna. Šlo o dílo renomovaného sochaře Franze Metznera. Kamenné články byly rozebrány a nejprve uskladněny v technických službách města a po roce 1948 spolu s jinými sochařskými díly rozbity a zavezeny jako podklad nově dlážděných ulic.
I v sousedním Jablonci nad Nisou ozdobila v roce 1930 dnešní Horní náměstí Metznerova kašna. Tu však po válce postihl stejný osud jako její libereckou kolegyni.
Socha byla v květnu roku 1945 českými vlastenci stržena, opatřena nápisem: „Rüdiger se hlásí jako antifašista národnímu výboru“ a jako symbol tehdy nenáviděného Německa tažena za nákladním autem. Socha ale přežila a je v současnosti umístěna ve čtvrti Neugablonz v německém Kaufbeurenu.
