Míla Doleželová - Cikánská rodina (70. léta)

Míla Doleželová - Cikánská rodina (70. léta) | foto: Katalog výstavy

Svět Romů očima Doleželové: intenzivní zážitek, upřímnost a smíření

  • 12
Brněnské Muzeum romské kultury pořádá překvapivě intenzivní výstavu obrazů Míly Doleželové, autorky, která si zamilovala Romy a jejich svět.

To, co Paul Gauguin hledal na Tahiti mezi domorodci, našla Míla Doleželová mezi Romy. Výstava přináší několik desítek jejích pláten, kreseb a ilustrací. Ta tvorba působí jako zjevení, moc lidí tuhle rodačku z Prostějova (narodila se v roce 1922) nezná. A je to škoda, protože málokdy se v poválečné české malbě vidí taková upřímnost, emocionalita a věrohodnost.

Vyrůstala mezi nimi

Během chudého dětství Míla Doleželová vyrůstala mezi romskými dětmi na prostějovských ulicích, mezi žebráky a nuznými lidmi. Nadaná empatií rychle pochopila životní styl Romů a zapadla mezi ně. A oni ji nechali mezi sebe vstoupit a milovali ji. V 50. letech, po studiu grafické školy, se tématu Romů začala věnovat intenzivně. Během dvou desítek let vytvořila přes 600 pláten, na nichž zachytila romské zvyky, kočování, svatby, pohřby, vartování u mrtvých či jenom pohledy do velkých černých očí.

Z díla Míly Doleželové

Po velké výstavě v roce 1960 dostala od své přítelkyně Evy Davidové magnetofonovou pásku s romskými písněmi. Při jejich poslechu plakala: "... to nikdy nedokážu namalovat, to, co je v těch písních." Teoretik umění Václav Zykmund o jejím díle prohlásil, že je tvrdou ranou do zubů maloměšťáckému nacionalismu, pod nímž je ukryt zbytek rasismu. Přitom je láskyplné, chápavé.

Pozůstalost

V pozůstalosti Míly Doleželové je téměř dva tisíce prací, asi třetina se týká Romů.

Doleželová vrací současného diváka zcela nenásilně k tomu, co je nejhlubší lidskou přirozeností: k lásce k rodičům a dětem, která je mezi Romy často silnější než mezi gádži. Milovala a malovala však i jiné "exotické" národy, paradoxně je mnohem známější ilustracemi ke knize Příběhy bájné Indie.

Doleželová žila až do konce 60. let na hranici chudoby. Když v roce 1967 koupil pětadvacet jejích obrazů americký sběratel Joshua Klingerman, nevěděla, co si s penězi (jejichž velkou část nakonec spolkla socialistická mašinérie) počít, dřív měla její rodina sotva na cukr a mléko. Koupila domek v Telči, kde tvořila. Zemřela v roce 1993, její dílo získal dominikánský klášter, který kvůli zadlužení během rekonstrukce část sbírky odevzdal stavební firmě. Ta naštěstí pro správu obrazů zřídila Nadaci Jindřicha a Ičky Waldesových.

Nepodařilo se však naplnit poslední vůli autorky, která si přála, aby její obrazy byly po její smrti souborně vystaveny. Muzeum romské kultury se snaží roli dědice suplovat – za poslední roky se mu podařilo téměř tři desítky obrazů vykoupit, na výstavě prezentuje nejen je, ale i několik zápůjček právě od dominikánů a z Nadace Waldesových.

Uhrančivost i pokora

Výstava Plátna pro velké černé oči je strhujícím pohledem do světa Romů, váží si jejich kultury a ukazuje její svět. Ke každému obrazu navíc kurátorka Jana Horváthová vybrala citaci od Federika Garcii Lorky, Bohumila Hrabala nebo z etnografických pramenů. "Romové vnesli do pražské Libně to, co černoši do amerických měst," tvrdí Hrabal. Doleželová to mistrně zachytila. Černé oči na jejích plátnech jsou uhrančivé, pokorné, plné temperamentu i smířené s osudem.

Míla Doleželová - Nad mrtvým (počátek 60. let)

Romští výtvarníci či malíři znázorňující romskou tematiku se obvykle nedostávají do učebnic ani do galerií, podobně jako se do nich ještě před sto lety nedostávaly ženy či afroameričtí autoři. Každá snaha představit svým způsobem marginální, avšak podstatné téma se proto cení dvojnásob.

Míla Doleželová - Plátna pro velké černé oči
Muzeum romské kultury, Bratislavská 246/67, Brno, kurátorka Jana Horváthová.
Výstava trvá do 15. srpna.
Hodnocení MF DNES: 80 %