Díla socialistického realismu, jejichž kvalitu odborníci označují za druho- až třetiřadou, tedy našince a cizince lákala více než špičková tvorba Mikuláše Medka, jehož retrospektiva nynější výstavě předcházela. Atraktivitu oficiálního umění navíc potvrzují další stovky lidí, jež si zašly na doprovodné programy expozice. Chtělo by se říci: Co na tom bolševickém balastu lidi vidí?
Komunistické retro
Důvod nelze hledat jen v českém vyžívání se v retrech. Socialistické filmy dnes vyvolávají podobný sentiment jako komedie z první republiky. Pro mládež a intelektuály jsou zdrojem veselí z ubohých hereckých výkonů a bizarních zápletek. Proto nepřekvapí, že na filmy z 50. let, promítaných během výstavy v Kině Konvikt, bylo vyprodáno.
Jenže expozice v Rudolfinu byla zaměřena více méně pouze na obrazy. Plátna jsou to sice neuvěřitelná, mnohdy příšerná, nicméně zábavných je z nich jen několik (zvláště ta, kde se výtvarníci nevyrovnali s lidskou fyziognomií) a sentimentální z nich může být jen zapálený, nebo přinejmenším doutnající revolucionář. Sledoval-li člověk v galerii reakce návštěvníků, rozdělil si je na tři kategorie: pobavené recesisty, dojaté komunisty a neutrální zamyšlence. Třetí skupina, pro niž byla výstava podle autorky Terezy Petiškové určena, byla početně nejmenší.
Právě tenhle fakt vyčítali Petiškové a řediteli Galerie Rudolfinum Petru Nedomovi zdejší historici a teoretici umění. V letošním prvním čísle čtrnáctideníku Ateliér, monotematicky věnovaném socialistickému realismu, Hana Rousová a Marie Klimešová o expozici napsaly: "Mladí lidé jí procházejí se zvědavostí a rozpaky, ti starší mají zážitek přece jen komplexnější - souvislosti si ještě trochu pamatují. V zásadě se nic nového nestalo. Proto než zveřejnit takovýto polotovar, bylo by poctivějším a pravdivějším sdělením projekt vůbec neuskutečnit."
Pod palbou kritiky
Kurátorka Petišková byla viněna především z toho, že oficiální tvorbu vzniklou v Československu v padesátých letech ve výstavě nekonfrontovala s díly tehdy zakazovaných výtvarníků či umělců, jimž byl komunistický režim se svými nohsledy ukradený. Nebylo jich málo. Namátkou: Jiří Kolář, Vladimír Boudník, Mikuláš Medek, Robert Piesen, Libor Fára či Jan Koblasa. Vedle jejich progresivních prací by se totiž odkryla stupidita malůvek protežovaných umělců, jakými byli Jan Čumpelík, Vladimír Stříbrný, Alfréd Fuchs nebo Alena Čermáková. A hlavně to, že ač zde byl socialistický realismus jediným povoleným směrem, zdaleka ne všichni tvůrci si z toho dělali hlavu.
Připomeňme ještě dvě věci, které se kunsthistorikům na expozici nelíbily. Zaprvé absence informací, které by osvětlily agresivní atmosféru československého stalinismu. Tedy šokující materiály podobné těm, které v Německu doprovázely výstavy nacistického umění. Zadruhé pak nezařazení ostatních uměleckých oborů, jako je třeba architektura, fotografie či karikatura. Druhá výtka však není příliš oprávněná, neboť zbývající okruhy byly probrány během doprovodných programů.
Doprovodné programy byly možná větším přínosem než sama expozice. Byly sice vedeny v podobném "hurá" stylu (největším tahákem výstavy byl sál věnovaný obskurním darům komunistickým mocipánům), ale přinesly nové interpretace. Doložily, že přes všechny výhrady socialistický realismus tvoří součást našich dějin umění. Suma děl vzniklá buď z idealismu, konjukturalismu, nebo pouhé neznalosti svých "výrobců" a nemůže být odbyta mávnutím ruky. Není jen nádorem na zdravém těle československé výtvarné scény. Je sice produktem krize prvorepublikové demokracie, ale také krize moderního umění.
Poptávka po srozumitelném, optimistickém a "hezkém" umění u nás vždy byla (a nejen u nás), což dokazuje i nynější obliba kýčovitých děl chrlených tržní popkulturou. Asrovnáme-li si portrétní obrazy a fotografie dělané na objednávku dnešní politické a kulturní "elity" národa, od pláten a záběrů s Gottwaldem, Zápotockým a Stalinem se příliš neliší. Rozdíl je v tom, že dnes se k těmto projevům výtvarníci uchylují jen z čisté vypočítavosti.
 Československý socialistický realismus - foto 1 |
 Československý socialistický realismus - foto 10 |
 Československý socialistický realismus - foto 11 |
 Československý socialistický realismus - foto 12 |
 Československý socialistický realismus - foto 2 |
 Československý socialistický realismus - foto 3 |
 Československý socialistický realismus - foto 4 |
 Československý socialistický realismus - foto 5 |
 Československý socialistický realismus - foto 6 |
 Československý socialistický realismus - foto 7 |
 Československý socialistický realismus - foto 8 |
 Československý socialistický realismus - foto 9 |
