Tono Stano - Smysl

Tono Stano - Smysl | foto: © PPF

PPF ukazuje sbírku. Začíná prověřeným Stanem

Známá finanční skupina PPF si buduje sbírku české a slovenské umělecké fotografie. To je vcelku známá věc - především díky akci Maximální fotografie, která několik posledních letních sezon představuje v areálu Pražského hradu vybraná díla sbírky.

Ale děje se tak prostřednictvím rozměrných („maximálních“), před povětřím odolných tisků nalepených na bytelné stojany, neboť tato prezentace „úlovků“ se odehrává pod širým nebem.

Nyní PPF rozbíhá zveřejňování své fotosbírky - zatím čítá přes tisíc exemplářů od 45 autorů a tvůrčích uskupení - formou cyklu výstav v prostoru, který dostal název Galerie fotografie Louvre.

Na témže místě, na Národní třídě v centru Prahy, již galerie fungovala, neměla však zřejmou dramaturgii a nepovedlo se ji zakořenit do kulturního povědomí. Poloha sálu je sice atraktivní, ale dispozice ne úplně šťastná - nachází se za kavárnou, jíž se k exponátům musí projít.

Ostatně několik desítek metrů odtud sídlí od roku 2000 Galerie České pojišťovny, rovněž vedená PPF a zaměřená převážně na malbu; ani tahle síň nemá na růžích ustláno - před zraky běžných chodců je úspěšně „ukryta“ v areálu secesní budovy České pojišťovny.

Pro zahájení cyklu si Galerie fotografie Louvre vybrala slovenského tvůrce žijícího v Praze Tona Stana (1960). Jde o autora divácky atraktivního a umělecky již prověřeného.

Z jeho díla má PPF v držení reprezentativní portfolio, které obsahuje jak práce rané, z časů Stanova studia fotografie na FAMU v první polovině 80. let, tak snímky z následující dekády, dnes už proslulé a tržně úspěšně prověřené (včetně ve světě frekventovaného záběru Smysl), až po snímky z tohoto desetiletí.

Ale ne všechny zde představené černobílé fotografie vlastní PPF. Stano pro účely této prezentace kolekci doplnil o několik děl ze svého majetku. Ty práce si zasluhují speciální zmínku nikoliv kvůli formátu zvětšenin, který překračuje rozměr většiny dalších exponátů, nýbrž především proto, že zastupují nechci hned říci nový, nýbrž spíše dosud skromně ukazovaný a okrajově vnímaný valér ve Stanově poetice.

Díla Ixování (1995), Krok (2002), ale především SAS (2004) a Akumulátor (2005) jsou mistrovskými variacemi na avantgardní tvorbu první třetiny minulého století, v prvé řadě na akty Františka Drtikola.

Zejména v SAS se Stano jakoby téměř úplně rozpouští v avantgardistickém aranžování a svícení ženského těla, dovolí si ze svého rukopisu ponechat v obraze jen méně evidentní prvky, což však v kontextu takového početně relativně skromného průřezu (35 exponátů) působí velmi svěže a oprávněně.

Jednoduchý obdélníkový výstavní prostor je pro účely Galerie fotografie Louvre částečně přetnut prostými funkčními panely. Kapacita instalační plochy se tím sice zvětšila, ale nebyla využita beze zbytku. Nejde o to, „nacpat“ na stěny co nejvíc kusů, jde o vymazání diváckého pocitu, že nějak „jim“ děl nevybylo.

To je však drobnost ve srovnání s úkolem uvést a udržet novou fotogalerii při životě. Tím spíš, že Pražský dům fotografie ostudně přerušil provoz a není schopen otevřít dlouho avizované nové sídlo, ač k němu přitekly nemalé sumy veřejných peněz.

Tono Stano - Fotografie
Galerie fotografie Louvre, Národní 22, Praha 1, kurátor Pavel Lagner. Výstava trvá do 30. března, vstupné 50 korun
Hodnocení MF DNES: 70%