Firma Corbis v dole vybuduje prostor s nízkou vlhkostí odolný vůči zemětřesení, nukleárnímu výbuchu i zubu času. Celý projekt má však jeden háček: pro smrtelníky bude nedostupný. Dokonce i historikům a badatelům má být v budoucnu přístupná pouze jeho digitální verze obsahující 225 tisíc snímků, tedy méně než dvě procenta celé sbírky. Timesy proto vznesly otázku, nakolik bude díky Gatesovi zachráněno obrazové dědictví, kterému v jiných podmínkách hrozí rychlý rozklad, a nakolik bude archiv navždy pohřben.
Bettmannův archiv je nyní umístěn na Manhattanu a zahrnuje nejen soukromou sbírku svého zakladatele - miliony fotografií všeho druhu -, ale také archiv United Press International, na deset milionů zpravodajských záběrů. "Snímky jsou stěhovány v jejich vlastním zájmu," řekl pro Timesy Bill Hannigan, vedoucí digitálního archivu Corbisu. "Cílem je zachovat originály na tisíce let." Až bude po stěhování, v New Yorku budou pouze lidé obsluhující počítače napojené na digitální archiv. Žádné fotografie, žádné negativy. "Analogový záznam má pohřeb a digitální tančí na jeho hrobě," píší Timesy.
"Jaký může mít smysl konzervovat fotografie, když je nikdo nebude moci vidět?" ptá se Gail Bucklandová, historička a kurátorka fotografie. "Nad originálem narazíte na věci, které v počítači nikdy nenajdete."
Gates vlastní také pařížskou agenturu Sygma s archivem obsahujícím okolo 30 milionů fotografií a americkou zpravodajskou agenturu Saba Press, jež disponuje přibližně milionem fotografií. Navíc má práva na digitální reprodukování prací z petrohradské Ermitáže, Philadelphia Museum, Barnes Collection v Merionu a Národní galerie v Londýně.
Gatesovým původním plánem bylo vybudovat plně digitální světovou sbírku fotografií. Kdyby však měl při dodržování veškerých předpisů nechat oskenovat vše, trvalo by to dalších 25 let. Jenže tak dlouhou dobu by podle Corbisu snímky v chatrném stavu nemohly čekat. Ani v dole se ovšem s rychlým digitálním přepisem zřejmě příliš nepočítá. Zaměstnán zde bude pouze jeden badatel a jeden skenerista.
Bettmannův archiv je nyní umístěn na Manhattanu a zahrnuje nejen soukromou sbírku svého zakladatele - miliony fotografií všeho druhu -, ale také archiv United Press International, na deset milionů zpravodajských záběrů. "Snímky jsou stěhovány v jejich vlastním zájmu," řekl pro Timesy Bill Hannigan, vedoucí digitálního archivu Corbisu. "Cílem je zachovat originály na tisíce let." Až bude po stěhování, v New Yorku budou pouze lidé obsluhující počítače napojené na digitální archiv. Žádné fotografie, žádné negativy. "Analogový záznam má pohřeb a digitální tančí na jeho hrobě," píší Timesy.
"Jaký může mít smysl konzervovat fotografie, když je nikdo nebude moci vidět?" ptá se Gail Bucklandová, historička a kurátorka fotografie. "Nad originálem narazíte na věci, které v počítači nikdy nenajdete."
Gates vlastní také pařížskou agenturu Sygma s archivem obsahujícím okolo 30 milionů fotografií a americkou zpravodajskou agenturu Saba Press, jež disponuje přibližně milionem fotografií. Navíc má práva na digitální reprodukování prací z petrohradské Ermitáže, Philadelphia Museum, Barnes Collection v Merionu a Národní galerie v Londýně.
Gatesovým původním plánem bylo vybudovat plně digitální světovou sbírku fotografií. Kdyby však měl při dodržování veškerých předpisů nechat oskenovat vše, trvalo by to dalších 25 let. Jenže tak dlouhou dobu by podle Corbisu snímky v chatrném stavu nemohly čekat. Ani v dole se ovšem s rychlým digitálním přepisem zřejmě příliš nepočítá. Zaměstnán zde bude pouze jeden badatel a jeden skenerista.
